Josef Suk ml. (Nové Město)

Prof. Josef Suk mladší se narodil 8. srpna 1929 v Praze, zemřel 7. července 2011 v Praze. Je pohřben na Vyšehradě.

Josef Suk mladší je synem majitele cukrovaru a houslisty-amatéra, Josefa Suka, a Marie Sukové, roz. Vlkové, vnukem hudebního skladatele Josefa Suka (1874–1933) a pravnukem Antonína Dvořáka.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, červenec 2021

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

V dětství byl žákem J. Kociana, po maturitě na reálném gymnáziu studoval v letech 1946–1951 na pražské konzervatoři, poté dva roky na AMU, odkud byl z politických důvodů vyloučen. V roce 1951 založil Sukovo trio, které pojmenoval po dědečkovi. Hrál po boku klavíristy Jana Panenky a violoncellisty Josefa Chuchra. S tímto tělesem, ale i jako sólista, koncertoval po celém světě. V letech 1953–1955 působil jako koncertní mistr činoherního orchestru Národního divadla. Poté sólově účinkoval dva roky v Armádním uměleckém souboru V. Nejedlého. Jeho manželka Marie, s kterou žil dlouhých šedesát let, mu byla po celou dobu velkou oporou.

Josef Suk ml. hrál na housle vyrobené proslulou houslařskou dílnou Přemysla Špidlena a v roce 1960 mu stát zapůjčil stradivárky z roku 1710.

Od roku 1961 byl téměř 30 let sólistou České filharmonie. V roce 1974 na památku stého výročí narození hudebního skladatele Suka založil Sukův komorní orchestr a byl jeho uměleckým vedoucím do roku 2000.

Největších úspěchů dosáhl na pódiích v USA, Německu, Holandsku, Belgii a Francii, vyučoval ve Vídni.

Je pokládán za nejzasvěcenějšího interpreta houslových skladeb Mozarta, Bacha, Beethovena a především Josefa Suka st. Druhým vnukem skladatele Suka, tedy bratrem houslisty, byl esejista a básník Jan Suk.

Josef Suk ml. vynikal ve hře sonát, na gramofonové desky nahrál komplet houslových koncertů W. A. Mozarta. Za jiné nahrávky, např. Janáčka nebo Debussyho, získal řadu ocenění: 6 × obdržel Grand Prix du Disque, dále Edisonovu cenu, cenu Wiener Flötenuhr, Zlatou desku Nippon Columbia, Zlatou desku Supraphonu a další.

O Antonínu Dvořákovi řekl: „Jsem nesmírně pyšný na svého slavného pradědečka. Jeho skvělá hudba mě provázela na všech světových koncertních pódiích. Byl to geniální skladatel, pro mě vedle W. A. Mozarta ten největší.“

Od roku 1962 bydlel na Karlově náměstí č.p. 317/5. Má zde i svou pamětní desku. Pochován je na Vyšehradském hřbitově v hrobě 9-96, jehož náhrobek je dílem architekta Patrika Kotase.

Čestné občanství Prahy 2 uděleno 28. 4. 2005.