Antonín Dvořák (Nové Město)

Antonín Dvořák pocházel ze zcela nehudební rodiny řezníka a k hudbě se prokousával složitě od vesnických kantorů a varhaníků. V letech 1853–1856 se Dvořáka ujal ve Zlonicích učitel a varhaník Antonín Liehmann, který mu poskytl základy ve hře na housle, klavír a varhany. Teprve roku 1857 otec povolil a Dvořák odešel do Prahy na varhanickou školu, kterou absolvoval v roce 1859. Od roku 1862 do roku 1871 hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla, jehož dirigentem se roku 1866 stal Bedřich Smetana. Antonín Dvořák, aby zvýšil své příjmy, dával hodiny hry na klavír. Zamiloval se do jedné ze svých žákyň, Josefíny Čermákové, ale ta již byla zahleděná do JUDr. Václava Roberta z Kounic, hraběte a českého politika, za něhož se později provdala.

V roce 1873 se Antonín Dvořák oženil s její mladší sestrou Annou (1854–1931). Měli celkem devět dětí, z nichž Otakar zemřel ve třech letech na neštovice a roční Růženka se otrávila fosforem. V pořadí čtvrtým narozeným dítětem manželů Dvořákových byla Otilie (6. června 1878–5. července 1905), která se provdala za Dvořákova žáka, pozdějšího hudebního skladatele Josefa Suka. Sukův vnuk, resp. Dvořákův pravnuk, byl pozdější houslový virtuóz Josef Suk mladší.

V roce 1875 obdržel Dvořák stipendium a zlepšené existenční podmínky mu přinesly klid na práci. Začal tvořit hudbu, ale napsaná díla již nepálil a záhy dosáhl úspěchů. Inspiraci čerpal z lidových vzorů – složil Moravské dvojzpěvy a po nich Slovanské tance. Úspěchy kompoziční měly vliv i na jeho postavení společenské. Roku 1890 se stal profesorem pražské konzervatoře, o dva roky později odcestoval do Spojených států jako ředitel konzervatoře v New Yorku. Úspěšně se prosadil i jako dirigent, kdy byl ceněn jako „virtuos na orchestr“.

Těžištěm Dvořákova díla je především jeho devět symfonií – nejznámější Z Nového světa vznikla právě za jeho pobytu v USA. Vynikal i v písňové tvorbě a složil jedenáct oper, z nichž některé (např. Jakobín, Čert a Káča a především Rusalka) jsou dodnes trvale na repertoáru světových operních scén. Po návratu z ciziny působil Dvořák dále na pražské konzervatoři. V roce skladatelových šedesátin jej roku 1901 rakouský císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu jako rytíře, a Dvořák se tak stal členem Panské sněmovny Říšské vlády ve Vídni. Téhož roku byl jmenován ještě ředitelem pražské konzervatoře.

Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci dne 1. května 1904 na mozkovou mrtvici a pohřben byl na Vyšehradském hřbitově v hrobu 14-35.

Nejrůznější dokumenty a další památky na slavného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od dob svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním Michnově letohrádku Amerika v ulici Ke Karlovu č.p. 460/20. Na budově je pamětní deska upomínající na stavbu letohrádku a zmiňující Muzeum skladatele Antonína Dvořáka. Pamětní desku s bustou má Antonín Dvořák na domě v  Žitné ulici č.p. 564/14, kde žil od roku 1877 až do svého skonu v roce 1904.