Božena Němcová

Božena Němcová se narodila jako Barbora Novotná české služce Terezii Novotné, když jí bylo půl roku, matka se provdala za panského kočího Pankla, spisovatelka pak měla dívčí jméno Barbara Pankel. Oba rodiče později pracovali u kněžny K. Zaháňské. Barunka prožila dětství z Ratibořicích u České Skalice a školní vzdělání trvalo 7 let. Velký vliv na ni měla babička z matčiny strany a také kultivovaný životní styl šlechty. To se stalo předobrazem jejího stěžejního díla. S literaturou, německou, se poprvé setkala, když byla na vychování v úřednické rodině ve Chvalkovicích.

Ve svých sedmnácti letech byla provdána za mnohem staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce (1805–1879). Měla s ním 4 děti, prvorozený Hynek později zemřel na tuberkulózu. J. Němec byl politicky činný a vlastenec, proto byl často překládán a měl opletačky s rakouskými úřady. V letech 1842–1845 se přestěhovali do Prahy, kde se Němcová dostala do společnosti vlastenecké inteligence, poté začala psát česky. Manželství nebylo šťastné, žili v chudobě, často se stěhovali (mj. 1850 Uhry). Němcová měla často milostné avantýry.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Přiřazování - literatura, spisovatelky (3)

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Do literatury vstoupila básněmi, např. Slavné ráno a Ženám českým (1843). Brzy na to vydala pohádky Národní báchorky a pověsti (1845–1847). Při jejich tvorbě nešlo Němcové o národopisnou dokumentaci, ale o umělecké zpracování. Řekla: „Mně to nedá, když slyším pohádku, ale docela převrácenou a zostuděnou, abych ji tak napsala, přidám, kde je potřeba ze svého, a to nehezké vynechám.“. Nejznámější jsou: Sůl nad zlato, Neohrožený Mikeš, Sedmero krkavců, O dvanácti měsíčkách a další.

Němec byl vyšetřován a propuštěn z práce. Manželé se velmi ostře hádali, z Uher se Němcová jen s dětmi vrátila do Prahy a sama je živila svým psaním. V revolučním roce vydala knihu Selská politika (1848), spřátelila se s Vojtou Náprstkem, psala do časopisů. Politicky a literárně se sblížila s májovci a prózami přispívala do jejich almanachu, ale v polovině padesátých let se stáhla do ústraní a objevila se jen na pohřbu Karla Havlíčka Borovského v roce 1856. Je známé, že mu na rakev položila trnovou korunu jako symbol mučednictví.

Po smrti Hynka (1853) začala psát své nejslavnější dílo – Babičku, na což upomíná v  Ječné ulici čp. 519/28 pamětní deska s nápisem: „V tomto domě napsala roku 1854 Božena Němcová Babičku“. Ve skutečnosti dílo dokončila až na adrese Vyšehradská čp ,1378/45, neboť vycházelo v sešitové podobě a poslední díl je datován rokem 1855. Zde je též pamětní deska.

Do Ječné ulice se B. Němcová přestěhovala v roce 1853, ale již koncem roku 1854 odešla do Vyšehradské ulice, poté do Štěpánské čp. 647/45. Od roku 1857 až do konce května 1860 bydlela v ulici Řeznické, pak ve Vodičkově a opět ve Štěpánské čp. 544, na sklonku života ještě v Litomyšli a pak opět v Praze. K takovému častému stěhování ji přiváděl nedostatek peněz, a tak se úroveň jejího bydlení stále zhoršovala.

Při psaní Babičky utíkala B. Němcová do doby, kdy byla šťastná, do časů svého dětství. Byl to únik před chudobou, před žalem ze smrti syna i před politickým pronásledováním manžela. I přes všechny nesnáze napsala dnes slavná díla Chudí lidé , Chyže pod horami, Karla (1855), Divá Bára (1856), V zámku a podzámčí (1856), Pohorská vesnice (1856), Dobrý člověk (1858) , Pan učitel (poslední dokončená povídka).

Na Moravě a na Slovensku Němcová sbírala lidové pohádky a pověsti, později vydala sbírku národopisných studií a Slovenské pohádky a pověsti (1857–1858).

Žila ve velké bídě a vzhledem k nedostatku peněz se často stěhovala. V Praze např. mezi ulicemi Ječnou , Štěpánskou , Vyšehradskou, Řeznickou , Vodičkovou a nakonec Na Příkopě, kde pro úplné tělesné a duševní vyčerpání ve věku téměř 42 let zemřela (v domě U tří lip , Na Příkopě čp.  854/14). Po celé zemi jsou po ní pojmenovány ulice či náměstí, stojí v nich její sochy a jsou instalovány pamětní desky. V Praze má Božena Němcová pamětní desku Na Příkopě 854/14, ve Vyšehradské ulici 1378/45 a v  Ječné 516/28. Pochována je na Vyšehradském hřbitově. Jméno spisovatelky nese v Praze 2 ulice Boženy Němcové.