Patrik Kotas: Náhrobek Josefa Suka, Vyšehradský hřbitov, hrob č. 9-96 (Vyšehrad)

Josef Suk mladší byl synem majitele cukrovaru a houslisty-amatéra, Josefa Suka, a Marie Sukové, roz. Vlkové, vnukem hudebního skladatele Josefa Suka (1874–1933) a pravnukem Antonína Dvořáka. V roce 1951 založil Sukovo trio, které pojmenoval po dědečkovi. S tímto tělesem, ale i jako sólista, koncertoval po celém světě. V letech 1953–1955 působil jako koncertní mistr činoherního orchestru Národního divadla. Poté sólově účinkoval dva roky v Armádním uměleckém souboru V. Nejedlého.

Josef Suk ml. hrál na housle vyrobené proslulou houslařskou dílnou Přemysla Špidlena a v roce 1960 mu stát zapůjčil stradivárky z roku 1710.

Od roku 1961 byl téměř 30 let sólistou České filharmonie. V roce 1974 na památku stého výročí narození hudebního skladatele Suka založil Sukův komorní orchestr a byl jeho uměleckým vedoucím do roku 2000.

Josef Suk ml. vynikal ve hře sonát, na gramofonové desky nahrál komplet houslových koncertů W. A. Mozarta. Za jiné nahrávky, např. Janáčka nebo Debussyho, získal řadu ocenění: 6 × obdržel Grand Prix du Disque, dále Edisonovu cenu, cenu Wiener Flötenuhr, Zlatou desku Nippon Columbia, Zlatou desku Supraphonu a další.

Od roku 1962 bydlel na Karlově náměstí čp. 317/5. Má zde i svou pamětní desku. Čestné občanství Prahy 2 mu bylo uděleno 28. 4. 2005.

V roce 1988 absolvoval Patrik Kotas Fakultu architektury ČVUT v Praze. V roce 1989 začal pracovat jako architekt v preažském Metroprojektu kde získal pozici samostatného a později vedoucího projektanta. V této době navrhl interiér stanice pražského metra B Lužiny. Zároveň pracoval jako externí designér tramvají a kolejových vozidel pro ČKD - Dopravní systémy.. V roce 1993 si založil vlastní architektonické studio Ateliér designu a architektury, specializující se na dopravní stavby a design prostředků hromadné dopravy. Od roku 1990 přednáší na ČVUT. Tehdy byl v konkurzu přijat na místo odborného asistenta Fakulty architektury ČVUT, kde působil v atelieru Milana Rejchla (1990–1992) a Jana Štípka (1992–2002). V roce 2002 se stal vedoucím ateliéru zaměřeného na dopravní stavby a design dopravních prostředků. Po založení Fakulty dopravní na ČVUT v roce 1993 byl pověřen přípravou části učebních plánů a stal se členem vědecké rady a garantem předmětu. Kotas se rovněž podílel na zahájení výuky nové Ústavu designu FA ČVUT. V roce 2005 se habilitoval docentem. Je členem České komory architektů. Odborná kritika, ale i laická veřejnost vytýká některým Kotasovým dopravním stavbám zbytečnou monumentalitu a finanční nároky na jejich výstavbu i údržbu.