Braunův dům (U Kamenného stolu, Salmovský palác), Karlovo náměstí 671/24 (Nové Město)

Nárožní objekt na rohu Řeznické ulice a Karlova náměstí byl postaven na místě dvou gotických domů, z nichž se dochovaly sklepní prostory. Připomínán je poprvé roku 1377. Přízemí a první patro bylo postaveno v renesančním slohu. V roce 1714 jej koupil Matyáš Bernard Braun a v nezměněné podobě jej užíval až do své smrti.

Matyáš Bernard Braun

Barokní sochař, řezbář a kameník Matyáš Bernard Braun se narodil 24. února 1679 nebo 1684 v Sautens ve farnosti Oetz v Tyrolsku, zemřel 15. února 1738 v Praze.

V roce 1711 se Matyáš Braun stal občanem Nového Města pražského, a to po vytvoření úspěšného a oceňovaného sousoší Vidění sv. Luitgardy na Karlově mostě. Poté dostával další a další zakázky a na Karlově náměstí otevřel vlastní kamenosochařskou dílnu. Byl zámožným občanem a koupil si kromě dalších objektů i tento rozlehlý dům, který se nachází poblíž Novoměstské radnice, a kde nakonec zemřel. Podle tohoto umělce je objekt znám jako Braunův dům, Salmovský nebo ještě předtím se mu říkalo dům U Kamenného stolu či U Mramorového stolu (neplést si s domem proti kostelu sv. Ignáce na rohu Ječné ulice). Stejně jako u jižněji položeného domu v Ječné 550/1 zde kdysi opravdu býval kamenný stůl, na němž se prováděly platby v přítomnosti tržního komisaře. Historii paláce připomíná ve stručnosti pamětní deska umístěna vedle renesančního (pozdně barokně upraveného) portálu.

Z historie

 Název Salmovský dům pochází z doby, kdy palác užívala knížecí rodina Salm-Reiffenscheidů. V šedesátých letech 18. století došlo z iniciativy Braunovy dcery Marie k pozdně barokní přestavbě, patrně pod vedením J. J. Wircha. V této době bylo půdní patro přeměněno v patro skutečné.
Po smrti Braunovy dcery Marie Kuchařové prodal v roce 1796 její syn František Braunův dům knížatům Johaně a Bedřichovi von Hohenlohe – Kirchberg za 9000 zlatých. Palác změnil majitele ještě jednou, a to v roce 1867, kdy dům získala sňatkem rodina hrabat Thun – Hohenstein, která dům vlastnila až do konce rakousko-uherského mocnářství.

Budova

Vnějšku stavby dal dnešní podobu nezjištěný architekt kolem roku 1820. Při poslední rekonstrukci, která se uskutečnila v letech 1989–1991 se napravily něktzeré negativní důsledky stavebních zásahů z předchozích let. Palác je od roku 2012 sídlem advokátní kanceláře Peterka & Partners, která vrací Brunovu domu velice citlivou rekonstrukcí jeho někdejší krásu.

Nárožní dům má čtyřkřídlý půdorys, složený z čelního nepravidelně dvoutraktového a levého jednotraktového křídla, která jsou dvoupatrová a dvou jednopatrových jednotraktů. Pokryty jsou soustavou sedlových střech. Hlavní průčelí je devítiosé, dvoupatrové. V šesté ose se nachází renesanční portál. V jeho cviklech (což jsou trojboké osově symetrické články mezi dvěma oblouky) leží kartuše s neidentifikovatelnými znaky, mezi rozlomenými volutami je v rokajovém zarámování pod knížecí korunkou ozdobné písmeno S, upomínající Salmovský rod. Pravoúhlá okna jsou lemována profilovanými šambránami (zdobným orámováním), na parapetech leží ploché výplně. Plackami i křížově klenutý průjezd ústí širokým půloválným obloukem do dvora, který je obklopen v prvním patře otevřenou pavlačí s dekorativním kovovým zábradlím. Čelní křídlo se otevírá na pavlač pěti půlkruhem klenutými vchody v jednoduchých špaletách. Přízemní místnosti čelního křídla mají malované trámové stropy, v levém křídle jsou přízemní místnosti klenuty hřebínkovými klenbami. Schodiště, které je protisměrně lomené a kryté lunetovou klenbou, ústí v prvním patře do haly a je otevřené pěticí arkád na dvorní pavlač.

V současnosti zde stále probíhá citlivé restaurování celého objektu.