Zaniklý Braunův letohrádek, Václavská čp. 340 (Nové Město)

Stavba

Kolem roku 1720 si nechal vybudovat známý pražský sochař Matyáš Bernard Braun architektonicky bohatě členěný a plasticky zdobený barokní letohrádek, náležící k jeho domu, pozdější čp. 328, při Václavské ulici v sousedství se zahradou augustiniánského kláštera. Od domu vedlo mezi zahradami směrem k letohrádku schodiště. Součástí letohrádku byla terasovitě upravená zahrada na půdorysu otupeného klínu. Samotný letohrádek měl tři pokoje, pět komor, kapli a poustevnu. Letohrádek byl dvoupodlažní, přičemž střední část byla převýšena vysokou atikou. Letohrádek byl přístupný schody ze zahrady. Před letohrádkem byla umístěna fontána a pod terasou další, která napájela kašnu v zahradě, patrně vodou ze svatováclavského pramene, který se nacházel na okraji augustiniánské zahrady u kostela sv. Václava. Za autora stavby je považován Braunův úzký spolupracovník František Maxmilián Kaňka, datum jejího zboření není známo.

Stavebník

Matyáš Bernard Braun byl sochař, řezbář a kameník. Pocházel z Tyrolska, ale vypracoval se na jednoho z nejvýznamnějších umělců vrcholného českého baroka. Narodil se 24. února 1684 v Sautens, ve farnosti Oetz v Tyrolsku. Po studiu sochařství v Salzburgu navštívil Itálii. Do Čech přišel na pozvání cisterciáckého opata Eugena Tyttla. První úspěchy sklidil dílem sv. Luitgarda vytvořeným pro Karlův most. Stal se úspěšným a uznávaným tvůrcem. V roce 1714 zakoupil dům stojící na tehdejším Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí. V něm žil, provozoval významnou sochařskou dílnu a nakonec i 15. února 1736 zemřel. Na domě je umístěna Braunova pamětní deska. Jeho četná díla lze obdivovat v Praze i na mnoha dalších místech v Čechách.

Architekt

Slavný barokní architekt František Maxmilián Kaňka (někdy uváděn i jako Ganka či Khanka) byl pokřtěn 19. srpna 1674, zemřel ve věku téměř 92 let a pohřben byl 14. července 1766 do krypty Týnského chrámu na Staroměstském náměstí. Zprvu úzce spolupracoval a Janem Blažejem Santinim Aichlem a také s Giovanim Batistou Alliprandim, jejichž některé rozestavěné objekty pak později dokončoval. Pracoval pro významné šlechtické rody – Mansfeldy, Vrtby, Štampachy, Černíny, ale pro klementinské jezuity či Univerzitu Karlo-Ferdinandovu. Navrhoval zámky, konírny, paláce a kostely nejen v Praze, ale po celých Čechách. Získal titul intendanta nad císařskými stavbami. Jeho otcem byl stavitel a měšťan Starého Města pražského Vát Václav Kaňka. Jméno Maxmilián dostal od svého kmotra šlechtice Maxmiliána Malovce. Kaňkovy potomci ale v rodinné tradici nepokračovali a stavebnictví se nevěnovali. Naopak, uplatnili se jako význační právníci a vysocí úředníci.

Rytina

Jediné vyobrazení letohrádku Matyáše Bernarda Brauna pochází z dnes nezvěstné mědirytiny M. Rentze aj. D. Montalegra, jejíž reprodukci zveřejnil Zdeněk Ruth ve své knize Praha v obraze pěti století, vydané Janem Štencem v Praze v roce 1934.