Hanuš (Hana) Folkman (Vinohrady)

Hanuš Folkman se narodil v rodině sochaře Aloise Folkmana, který pocházel z České Kamenice u Děčína. Na Královských Vinohradech bydlela rodina Folkmanů v  Americké ulici č.p. 703/2. Nároží domu, jehož přestavbu Alois Folkman navrhl, zdobí pamětní deska věnovaná Aloisu Folkmanovi se sochou Athény, která je dílem jeho syna Hanuše.

Hanuš Folkman se 16. srpna 1902 oženil s Boženou Brinbaumovou (1878–1936). Měli spolu tři dcery, RNDr. Boženu Folkmanovou (1903–1960), MUDr. Annu Folkmanovou Štulcovou (1905–1996) a Hannu Folkmanovou Moravcovou (1912–1987).

Hanuš Folkman vystudoval v letech 1897–1903 pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem J. V. Myslbeka a následně do roku 1903 studoval v Mnichově, kde za plastiku Vrchol hor obdržel cenu.

Roku 1910 si pro své dcery postavil rodinné loutkové divadlo, pro které vyřezal loutky, dekorace maloval malíř Ota Bubeníček. Jeho loutky se vyznačovaly jemnou řezbou v realistickém stylu s náznakem secesní stylizace.

V roce 1911 získal cenu České akademie věd a umění za plastiku Poznání a v roce 1913 spolu s otcem pracoval na výzdobě budovy Wilsonova nádraží.

V ruce 1912 hrál s loutkami ve svém divadle v salóně obchodního domu ve Vodičkové ulici v Praze ve prospěch Červeného kříže a téhož roku se stal členem spolku Umělecká výchova a spoluzakladatelem Loutkového divadla Umělecké výchovy. První představení se konalo ve Folkmanové divadélku, hrála se Lermontovova hra Ašik Kerib. Za dva roky se konala první premiéra Loutkového divadla Umělecké výchovy s Folkmanovými loutkami operou F. Škroupa Dráteník . Téhož roku zhotovil loutky pro hru M. Gebauerové: Jak Jaromír ke štěstí přišel.

 V roce 1916 se stal Hanuš Folkman docentem a od roku 1921 byl jmenován profesorem modelování na české technice v Praze. Následujícího roku po neshodách opustil Uměleckou výchovu a své loutky prodal do Ameriky.

Alois i Hanuš Folkmanové jsou pohřbeni na Vinohradském hřbitově