Hlavní záložky

Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara
Adresa
Štěpánská 10
12000 Praha 2 - Nové Město
Česká republika
50° 4' 35.1372" N, 14° 25' 29.5212" E
Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara

Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara

Štěpánská 10, Žitná 22, Na Rybníčku 3, čp. 568/II, Praha 2–Nové Město

Mistr Jiří, Josef Mocker

1351–1401, 1598–1504, 1739, kolem 1750, 1874–1879

Historie:

Vznik svatoštěpánského kostela souvisí se založením Nového Města pražského, protože tento chrám byl vybudován jako farní pro horní část Nového Města. Odpovídá to také zachované listině z roku 1352, v níž papež Kliment VI. potvrzuje povýšení kostelů sv. Jindřicha a sv. Štěpána na farní. Kupodivu známe i jméno stavitele či spíše kameníka, jímž byl v roce 1380 Mistr Jiří, doložený rovněž ve svatovítské huti, kterému mělo být vyplaceno posledních 10 kop grošů, jestliže dostaví střední loď až pod střechu. Stavba kostela totiž začala presbyteriem, dokončeným patrně roku 1367, pak pokračovala lodí a končila věží v západním průčelí, jejíž existence je bezpečně doložena roku 1401. Někdy během 15. století byla ještě postavena samostatná dřevěná zvonice, údajně s nejstarším zvonem zasvěceným Panně Marii a sv. Štěpánu z roku 1490. Dřevěná zvonice byla posléze stržena a nahrazena kamennou novostavbou v letech 1598–1604 ještě v gotizujících formách. Do nové zvonice byly přeneseny všechny tři starší zvony a roku 1729 k nim přibyl ještě čtvrtý (dnes je zachován pouze nejstarší zvon Štěpán z roku 1490, s odhadovanou hmotností 2010 kg). Středověká fara při kostele stála s největší pravděpodobností na místě dnešní barokní. Byla spravována křižovníky s červenou hvězdou, ale v loupena, faráře-křižovníka rozlícení Pražané údajně oběsili z okna. Poté faru celou řadu let užívali knězi podobojí a až po bělohorské bitvě se opět stala farou katolickou, kdy po roce 1640 byla opravena. Tehdy se obnovil i kostel, kostnice a farní škola. Zásadní přestavba farní budovy proběhla někdy v polovině 18. století, její tehdejší barokní vzhled si fara, i přes některé dílčí úpravy, zachovala dodnes.

Popis:

Kostel se ale v původních gotických formách nezachoval – v době barokní byl obohacen o kapli Branbergerovskou (1739), roku 1866 o neogotickou předsíň u severní lodi. Velkou proměnu vzhledu kostela má na svědomí puristická úprava Josefa Mockera, která proběhla v letech 1874–1879. Kostel byl tehdy opatřen novými okny s „gotickými“ kružbami, také věž kostela dostala novou přílbovou střechu, fasáda byla nově omítnuta, takže stavba ztratila starobylý vzhled. V interiéru se však zachovaly gotické žebrové klenby hruškovitého profilu, původní gotický je i vlastní trojlodní prostor bazilikálního typu.

Interiér kostela byl opatřen gotickými freskami, které se v torzálním stavu objevily v roce 1993. Při regotizaci nebyla naštěstí odstraněna renesanční kruchta z doby kolem 1600, zůstal i raně barokní kříž z roku 1686 při vstupu do Kornelovské kaple, kaple, kterou překlenula barokní kupole. Barokní je rovněž necková výsečová klenba v sakristii. Z mobiliáře kostela je zvláště nutné vyzvednout význam epitafu Michaela Peterleho z Annabergu, který vytvořil známý rudolfinský malíř Bartolommeo Spranger, ale také oltářní obraz Karla Škréty. Jinak je zařízení kostela vesměs barokní. Farní kostel je stále v majetku církve římsko-katolické.

Adresa
Štěpánská 10
12000 Praha 2 - Nové Město
Česká republika
50° 4' 35.1372" N, 14° 25' 29.5212" E
Galerie: 
Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara
Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara
Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara
Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara
Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara
Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara
Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara
Kostel sv. Štěpána, zvonice a fara
Odkazy a literatura: 
Jan Florian Hammerschmied, Prodromus gloriae Pragenae, Praha 1723, 231, s. 240–255.
J. Plachá-Gollerová, Kostel sv. Štěpána a kaple sv. Longina na Novém Městě, Praha 1940. Dobroslav Líbal, Pražské gotické kostely, Praha 1946, s. 92–95.
Jakub Vítovský, K otázce autorství kostelů sv. Štěpána a sv. Jindřicha na Novém Městě pražském, in: Průzkumy památek I, 1994, s. 111–113.
František Ekert, Posvátná místa král. hl. města Prahy, II., Praha 1884, s. 105–119.
Datum poslední aktualizace: 4.10.2018 10:01