Kapitulní kostel sv. Petra a Pavla (Vyšehrad)

Historie:

Kapitulní kostel na Vyšehradě souvisí s nejstaršími českými dějinami. Zmínky o vyšehradské kapitule ve druhé knize Kosmovy České kroniky (Chronica Boëmorum), kterou psal děkan svatovítské kapituly v letech 1119–1125, se vztahují k době kolem roku 1070. S kostelem se pojí významní panovníci: první český král Vratislav I. (založení chrámu), královna Eliška Přemyslovna (vybudování trojlodní baziliky s dlouhým presbytářem), císař Karel IV. (trojlodní bazilika s krátkým presbytářem), král Václav IV. (pohřební ceremonie), císař Rudolf II. (oprava presbytáře a jeho vybavení). Předpokládá se i účast nejvýznamnějších umělců země, jako byl Santini-Aichel, jehož plány ve druhém desetiletí 18. století zpracovával František Maxmilián Kaňka; nové průčelí i klenbu presbytáře získal kostel v letech 1723–1729 podle projektu Carla Antonia Canevalleho. Barokní úpravy překryly všechny stopy po středověké resp. manýristické podobě stavby. Nereagovaly ani na barokní zpodobnění gotického kostela s dvouvěžovým průčelím a zvonicí a nechaly kostel bez věže. To vše se v roce 1877 rozhodl „modernizovat“ probošt vyšehradské kapituly Václav Štulc (1814–1887), obrozenecký literát, pilný organizátor společenského života a spolkové činnosti. Štulc zadal roku 1877 architektu Josefu Mockerovi vypracování plánů na regotizaci kostela a na vlastní náklady práce v roce 1880 zahájil. Na žádost kanovníka Mikuláše Karlacha rozšířil Štulc postupně rozsah přestavby. Proto Mocker původní projekt několikrát pozměnil a publikoval se značným zpožděním ve Zlaté Praze 1896. Strženy a nově postaveny byly téměř všechny částí kostela: 1883 presbytář, 1885–1887 sakristie, 1893–1894 boční lodi. Mockerův aktualizovaný návrh západního dvouvěžového průčelí z roku 1895, uskutečnila vyšehradská kapitula v letech 1900–1903 ve spolupráci s Mockerovým blízkým spolupracovníkem Františkem Mikšem. Ze středověkého kostela se dochovaly ve zdivu pouze závěr presbytáře, pět dvojic pilířů, a část obvodového zdiva, která je dobře rozpoznatelná podle fragmentů starších nástěnných maleb v jižních kaplích a na čelní stěně sakristie.

Popis:

Stavba se typologicky od Mockerových farních kostelů liší. Kapitulní chrám měl především sloužit bohoslužbám kapituly, jejíž členové měli svá místa v presbytáři. Po stranách presbytáře přistavěl Mocker sakristii a kapli Panny Marie Šancovské a tuto východní část propojil s trojlodní pseudobazilikou s postranními kaplemi. Věže jsou zakončeny moderní variantou kružbových helmic, které jsou dílem Mikše.

Výzdoba:

Sochařskou výzdobu dodali osvědčení tvůrci těchto zakázek, jako byli Jan Kastner, Štěpán Zálešák a Josef Václav Myslbek, kteří se podíleli na výzdobě dalších Mockerových kostelů např. Svatovítské katedrály, kostela sv. Ludmily, plzeňského kostela sv. Bartoloměje. Vstupy uzavírají dřevěná polychromovaná vrata, na nichž se motiv českého lva střídá se znakem vyšehradské kapituly (hlavní vstup) a moravské orlice (boční vstupy). Na rozdíl od podoby exteriéru, která byla v době dokončení hodnocena historikem umění Karlem B. Mádlem nepříznivě, secesní výzdoba interiéru se zdála jako úspěšné překonání neogotické doktríny. Stalo se tak zásluhou Františka Urbana (1868–1919) a jeho ženy Marie Urbanové-Zahradnické, kteří vyzdobili pilíře, stěny a klenbu hlavní lodi cyklem světců a andělů. Cyklus těchto symbolistních maleb kontrastuje s výzdobou v presbytáři a v kapli Panny Marie Šancovské, které prováděla firma Pietra Isolla, známá ze zakázek pro pražské Rudolfinum. Autorem těchto maleb byl známý vídeňský malíř Karl Jobst. Samotný architektonický prostor tvoří obvyklý typ neogotických pseudobazilik, v nichž se pás stěny nad arkádami, který je v bazilikách vyplněn řadou oken, využíval pro nástěnné malby.

Další podrobnosti v publikaci vydané MČ Praha 2: Bazilika sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (PDF)