Bazilika sv. Petra a Pavla (Vyšehrad)

Vyšehradský kostel sv. Petra a Pavla založil kolem roku 1070 český kníže Vratislav II. a věnoval jej do vínku Vyšehradské kapitule. Od té doby stavba prodělala bouřlivý vývoj. Původně bývala součástí kostela mimo jiné přemyslovská krypta, v níž byli kromě Vratislava pohřbeni také další čeští panovníci.

Karel IV. nechal kostel ve čtrnáctém století výrazně přestavět a rozšířit, ovšem honosná podoba mu nevydržela příliš dlouho. V listopadu 1420 Vyšehrad vyplenili husité, po jejichž nájezdu zůstal kostel v troskách. Až v následujících staletích získal nejprve renesanční a později barokní podobu. V té době také vedle kostela vyrostla samostatně stojící zvonice. Opravený kostel totiž postrádal věž, kam by bylo možné zavěsit zvony.

Někdejší podobu kostela včetně bývalé zvonice zvěčnil na pohlednici koncem devatenáctého století Karel Bellman. O pár let později došlo k poslední přestavbě kostela, a to v novogotickém slohu. Plány vypracoval architekt Josef Mocker , dílo po jeho smrti dokončil František Mikš. Kostel tehdy získal dvojici nových věží, které tvoří jakousi protiváhu Svatovítské katedrále na opačném konci pražské kotliny. Do hotových věží byly přemístěny vyšehradské zvony ze stařičké zvonice, která vzápětí padla k zemi, aby uvolnila místo novým nebožtíkům na sousedním hřbitově. Dnes v jejích místech leží například komunistický ministr školství Zdeněk Nejedlý.

Pohled z ulice Štulcova / K Rotundě.