Jan Blažej Santini-Aichel (Nové Město)

Jeden z nejvýznamnějších barokní architektů působících v českých zemí Jan Blažej Santini-Aichel se narodil 3. února 1677, tedy na den sv. Blažeje, v Praze do italské rodiny, v Praze usazené již delší dobu. Děd Antonio Aychel je doložen k roku 1635 a otec Santini Aichel se stal kameníkem. Již od narození Jana Blažeje trápila tělesná vada, a proto nepřevzal otcovu dílnu. Postižení však vyvažovala mimořádná umělecká představivost i vysoká inteligence.

Vyučil se malířem, v některých dokumentech uváděl malířskou a architektonickou kvalifikaci a ovlivnil jej též francouzský architekt Jean Baptiste Mathey, se kterým jeho otec spolupracoval. Jan Blažej navštívil Itálii, ale též Pasov, Vídeň či Salcburk. Vliv na jeho tvorbu měli významní italští představitelé radikálního baroka Francesco Borromini a Guarino Guarini, ale Santini vzory přetvořil ve svébytnou tvorbu. V mnoha jeho stavbách užil styl barokní gotiky, navazující ideově na gotické stavitelství a v jeho díle se silně projevovala symbolika čísel, projevující se hlavně v centrálách.

Jeho nejranější projekty vznikly na počátku 18. století. Z prvního desetiletí pochází obnova cisterciáckého kláštera v Sedleci u Kutné Hory, provedená v letech 1702 až 1707, kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána v malostranské Nerudově ulici (1703–1707), kaple sv. Anny v Panenských Břežanech z let 1705 až 1707, přestavba kostela Panny Marie u kláštera cisterciáků ve Žďáru nad Sázavou (1706–1712) a kaple Jména Panny Marie v Mladoticích (1708–1710).

Na Novém Městě pražském navrhl Svaté schody při kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. které vznikly v letech 1708 až 1711.

Dále projektoval Poutní areál Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře v Praze (1710–1714), konvent cisterciáckého kláštera v Plasích, vybudovaný v letech 1710 až 1740, poutní kostel Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici u Plas (1710–1764), přestavbu benediktinského kostela Panny Marie v Kladrubech u Stříbra (1712–1726), průčelí kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou, postavené v letech 1713 až 1714, a v Nerudově ulici na pražské Malé Straně Morzinský palác (1713–1714) i protější Kolowratský (později Thunovský) palác, realizovaný v letech 1716 až 1721.

Na území Nového Města pražského ještě navrhl kostel sv Petra a Pavla při klášteře křižovníků, Strážců Božího hrobu, jehož základní kámen byl položen roku 1715. Kostel však počátkem 20. století zanikl, ale zůstala zachována kaple Božího hrobu, stavěná pravděpodobně souběžně s chrámem.

Přestavěl a obnovil klášterní kostel v Želivi (1719) a v letech 1721 až 1723 si podle Santiniho návrhu nechal František Ferdinand hrabě Kinský postavit zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. Vrcholné dílo představuje Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou ve stylu barokní gotiky, postavený v letech 1719 až 1722. Až po architektově smrti nechal opat žďárského cisterciáckého kláštera Václav Vejmluva vybudovat kostel Navštívení Panny Marie v Obyčtově na Vysočině. Tato sakrální stavba svým tvarem připomíná želvu (1730–1734).

Jan Blažej Santini Aichel zemřel 7. prosince 1723 v Praze, a právě proto si roku 2023 připomínáme 300 let od jeho úmrtí. Za hluboce věřícího architekta se odsloužilo několik zádušních mší a pohřbili jej na dnes již zrušeném hřbitově u bývalého filiálního kostela svatého Jana Křtitele v Oboře v dnešní malostranské Šporkově ulici. Jeho hrob přesně neznáme, ale na domě č. 2 se nachází pamětní deska, připomínající tohoto geniálního architekta.