Zubní muzeum prof. Jesenského (Nové Město)

Lékař Jan Jesenský:

Zubní lékař prof. Jan Jesenský (1870–1947), po studiích na české lékařské fakultě a studijních pobytech v Paříži a Berlíně, začínal svou praxi na patologicko-anatomickém ústavu prof. Jaroslava Hlavy (tehdy Na bojišti 6). Prof. Hlava shromažďoval různé anatomické nenormálnosti a inspiroval tak Jesenského ke studiu vývojových anomálií, které ještě od roku 1902 prohluboval u prof. Jana Janošíka. Od té doby se datují jeho velké sbírky chrupu lidského a zvířecího, histologických a embryologických preparátů a později i starých zubařských nástrojů.

Historie:

V roce 1906 bylo zubní ambulatorium, spolu s laryngologickým ústavem, přemístěno do bývalé dětské kliniky ve Viničné 9, do oblasti soustředěné univerzitní výstavby. Rekonstruované prostory domu U Pecnářů č.p. 481 – naposled adaptovaného roku 1871 stavitelem Antonem Pitlikem – umožnily na konci roku 1906 doktoru Jesenskému poprvé vystavit jeho sbírky. Sbírka se postupně rozrůstala o nálezy z Jesenského průzkumu lebek ze Sedlecké kostnice, o dokumentaci na skleněných diapozitivech, o modely, otisky a různé typy fixačních dlah z období jeho působení jako válečného zubního chirurga za první světové války (vystavováno též v Obecním domě 1917) a o exotické dary cestovatele Emila Holuba a Josefa Václava Friče. Po smrti prof. Nessela se vedení ambulatoria ujal Jesenský a přejmenoval jej na Zubní kliniku a dosavadní oddělení chirurgické, konzervační a protetické doplnil o ortodontické, rentegenologické a unikátní oddělení lůžkové. Do neorenesančního domu též v roce 1921 umístil jako jeho nově jmenovaný ředitel i Státní ústav zubního lékařství. S rozšiřováním odborných pracovišť souvisely i velkorysé stavební plány. Nakonec však byla realizována pouhá nástavba 1. a 2. patra a podkroví nad přízemním přístavkem v letech 1924–1925 a samostatný funkcionalistický Pavilon pro sbírky z let 1927–1928 od Jaromíra Krejcara.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Puzzle - muzea

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Muzeum není veřejně přístupné, vyjma mimořádných akcí.

Architekt Jaromír Krejcar:

Významný avantgardní architekt Jaromír Krejcar a stoupenec myšlenek Karla Teigeho o vědeckém funkcionalismu, po roční známosti uzavřel v roce 1927 sňatek s dcerou prof. Jesenského, známou jako přítelkyni Franze Kafky a spisovatelkou, Milenou Jesenskou. Zadání projektu Krejcarovi bylo spíše než svatebním darem splátkou Jesenskému, „tyranskému, ale milujícímu otci“, za jeho finanční výpomoc mladé rodině. Pro Krejcara téma muzea jistě nebylo lehké, instituce tohoto druhu znamenaly pro mladou generaci funkcionalistických architektů „zatuchlost a pohřebiště myšlenek, zaprášené skladiště rekvizit“. Krejcar se však s úkolem vyrovnává důstojně. Z ulice má objekt podobu zvýšené zdi, stísněné podmínky pak architekta vybídly k originálnímu řešení: pomocí umělé perspektivy rozbíhajících se stěn prostor opticky prodlužuje a „sřetězuje“ (obdobné schéma jako ve zbraslavské vile Vladislava Vančury). Hlavnímu sálu na atypickém půdorysu ve tvaru štítu-pavézy dominoval rozměrný kruhový prosklený otvor v podobě stlačeného šedového kužele, díky jemuž získaly sbírky příznivé rozptýlené horní osvětlení, které typově jakoby předjímalo zakrytí slavného Krejcarova Československého pavilonu pro Světovou výstavu v Paříži 1937. Monolitickou železobetonovou, v exteriéru velice strohou funkcionalistickou stavbu provedla stavební firma Josefa Blechy. Muzeum bylo slavnostně otevřeno při příležitosti VI. sjezdu českých přírodozpytců, lékařů a inženýrů 27. května 1928.

Meziválečná éra:

Ale již v roce 1929 se Zubní klinika prof. Jesenského přestěhovala do nově postaveného konstruktivistického Paláce Maceška od Jana Jarolíma z let 1927–1929. Klinika ve Viničné ulici během druhé světové války byla vyklizena a předána německé univerzitě. V roce 1942 se prof. Františku Kostečkovi, nástupci Jana Jesenského (penzionován koncem třicátých let), podařilo sbírky i s Krejcarovými originálními vitrínami ukrýt ve skladišti zrušené kavárny v  Legerově ulici a po válce instalovat v nově zřízené Stomatologické klinice v  Kateřinské ulici 20. Přitom část exponátů byla pravděpodobně umístěna i v Hlavově ústavu na Albertově. Do neorenesančního domu č.p. 481 ve Viničné se po válce přestěhovala Neurologická klinika 1. LF UK a VFN, pro kterou byl objekt adaptován. Při úpravách v osmdesátých letech se pak ztratila tzv. Hvězdárna – hlavní sál muzea – Krejcarova kopule.