Gotická architektura v Praze 2 (Nové Město)

Gotika

Gotický sloh, jehož pojmenování mělo původně spíše pejorativní charakter, neboť odkazovalo ke Gótům, vznikl ve Francii kolem poloviny 12. století. V českém prostředí se raná fáze gotiky objevuje v první polovině 13. století, vrcholná se prakticky překrývá s vládou Lucemburků, datuje se tedy od roku 1310 do husitských válek, a pozdní se nejvíce rozšířila za Jagellonců, tedy od druhé poloviny 15. století do první třetiny 16. století.

Počátky gotiky jsou v Praze spojeny s králem Václavem I., neboť v letech 1231 až 1232 založila princezna Anežka klášter klarisek v severovýchodní části Starého Města pražského, a tento komplex dodnes představuje skvělý doklad raně gotického stavitelství.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Přiřazování - Architektonické slohy (2)

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Gotická architektura v Praze 2

První gotické stavby na území naší městské části vznikly ještě před založením Nového Města pražského. Kostel sv. Lazara při domě malomocných je připomínán k roku 1281, ale bohužel po roce 1900 zanikl. Vyznačoval se nejranější gotikou, ale též románskými prvky.

K roku 1270 se zmiňuje novostavba kostela sv. Petra u kláštera řádu křižovníků – Strážců Božího Na Zderaze a k vysvěcení presbytáře došlo roku 1276.  V roce 1295 byly uděleny odpustky na pokračování stavby.

Nové Město pražské založil Karel IV. roku 1348, ale bezesporu tomuto významnému aktu předcházela důkladná příprava. Již roku 1347 vznikl benediktinský klášter Na Slovanech, zvaný Emauzy. Výrazně se zde prosazovala tendence k převažujícímu zdůraznění prostoru s velmi malým omezením nosného klenebního systému. Dokončení kláštera se váže k roku 1372 a posvěcení kostela se zúčastnili panovník i vysocí církevní hodnostáři.

Již 8. března 1348 vydal Karel IV. dvě zakládací privilegia Nového Města pražského s cílem zahrnout do hradeb prakticky celé území původní zástavby a připojit Vyšehrad do novoměstské fortifikace. Na starším osídleném území byla převzata původní uliční síť a na ni navázala realizace velkorysého urbanistického projektu, který byl i na poměry středověké Evropě mimořádný. Snaha o vytvoření velkých pravidelných domovních bloků na Novém Městě se pojila se záměrem co nejúčelnějšího vyřešení uliční sítě s ohledem na důležité starší cesty.

Do prostoru, nacházejícího se jihovýchodně od Karlova náměstí, zakladatelé umístili nové církevní stavby, tedy klášter augustiánek s kostelem sv. Kateřiny, kolegiální kapitulu u sv. Apolináře , rovněž tak klášter augustiniánů kanovníků s kostelem Panny Marii a Karla Velikého na Karlově a níže při Botiči klášter servitů při kostele Panny Marie Na trávníčku, založený roku 1360. U kaple sv. Michala se nacházel zaniklý klášter celestýnů. Pět kostelů vytvořilo kříž, jehož ramena se protínají v  kostele sv. Apolináře.

Gotickou podobu novoměstských domů v naprosté většině překryly pozdější epochy. Je doloženo, že se stavbou se mělo započít do jednoho měsíce a dokončit ji do půldruhého roku a musely se respektovat určené stavební čáry, které se nesměly překročit ani ve sklepeních. Gotické opevnění sestávalo z hlavní hradby, zesílené vysokými hranolovými věžemi, a délka kurtin byla asi 70 m.  Žádná brána se nedochovala, přičemž zde je nutno uvést, že na východním konci Ječné ulice stála brána sv. Jana.

Prakticky současně se založením Nového Města, tedy těsně před rokem 1350, se započalo s budováním kostela sv. Štěpána. Nejpozoruhodnější novoměstskou architekturu představoval kostel Božího těla v centru Karlova náměstí z roku 1382, ale tato mimořádně pozoruhodná stavba bohužel zanikla roku 1791. Křížová chodba zderazského kláštera pocházela z 2. poloviny 14. století a stavební práce pokračovaly ještě roku 1393. Po polovině 14. století probíhala v sousedství stavba kostela sv. Václava, ovšem užívající starší románské zdivo.

Za Karla IV. se pracovní činnost dotkla pochopitelně i Vyšehradu. Probíhala velká přestavba západní partie kostela sv. Petra a Pavla a boční lodi i kaple mají původní křížové žebrové klenby. Stavba kostela se připomínala k roku 1369, ale roku 1397 nebyla ještě úplně dokončena.

Z veřejných novoměstských budov je nutno uvést radnici, stojící na severovýchodním rohu Dobytčího trhu, tedy Karlova náměstí. Budování novostavby nepokračovalo nepřetržitě, neboť k nejstaršímu jihovýchodnímu bočnímu křídlu ve Vodičkově ulici se hlavní jižní křídlo na náměstí připojilo až v 15. století. Zachovalo se původní přízemí s dvojlodní vstupní síní z let 1411 až 1418. Před husitskými válkami vyrostla též nárožní věž.

Pravděpodobně až za Václava IV. došlo k výstavbě královského Hrádku Na Zderaze, s mohutnou vysokou hranolovou věží. Hmotu Hrádku s palácem a dvojicí věží do sebe zahrnul barokní augustiniánský klášter a později svatováclavská trestnice. Na místě Faustova domu, uzavírajícího Karlovo náměstí, stál původně dvůr Opavských vévodů, doložený k roku 1378, a vedle se nacházel měšťanský dům Konráda puškaře.

Po husitských válkách se stavební aktivita na Novém Městě obnovila poměrně brzy. K dokončení radniční věže došlo roku 1455 a v pozdním 15. století se opravovala klenba lodi kostela Panny Marie Na trávníčku, kterou poškodilo obléhání Vyšehradu roku 1420.

Gotika tedy výrazně ovlivnila podobu Nového Města pražského i Vyšehradu, a zvláště novoměstský urbanismu je dodnes převážně gotický.