Svatováclavská trestnice (Nové Město)

Historie

Za vlády císaře Josefa II., dne 30. dubna 1784, byla čtyři pražská města spojena v jediný samosprávní celek. Městské rady Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan tímto aktem zanikly a nahradil je pražský magistrát zastoupený purkmistrem a magistrátními rady. Novoměstská radnice tak ztratila po více než 400 letech svůj původní význam a byl do ní umístěn kriminální soud pražského magistrátu, posléze i zemský soud a nacházely se zde vězeňské prostory. Radnice tak získala nový název – Soudnice. V roce 1850 ztratila Soudnice opět svůj dosavadní účel a přestala být městským vězením. Její budovy se staly majetkem státu a sídlem trestních soudů různých stupňů, které využívaly vězeňské prostory pro své účely. V roce 1862 byl zakoupen dům č.p. 374 v  Podskalí, v němž firma K. Grubera upravovala velrybí kostice mimo jiné pro osvědčené výztuhy šněrovaček. Přestože původ velrybích kostic měl s rybami málo společného, označovala se základní surovina názvem „fischbein“, z čehož pak zkomolením vznikl název Fišpanka. Ta sloužila nejen jako krátkodobé vězení pro delikventy, ale byla zároveň humanitárním zařízením pro zcela nemajetné lidi.

Svatováclavská trestnice

V roce 1804 se při návštěvě Prahy seznámil císař František II. s neuspokojivými životními a pracovními podmínkami trestanců v hlavním městě a přikázal zajistit vhodné budovy pro zřízení dostatečně prostorné zemské trestnice. Pro tento účel byly vybrány objekty bývalého kláštera bosých augustiánů sv. Václava na Zderaze. Ty se nacházely po obou stranách kostela sv. Václava a také po obou stranách dnešní Resslovy ulice. Toto rozhodnutí, motivované především nedostatkem peněz, bylo velmi neuvážené. Zatímco velké trestnice byly v zahraničí stavěny již výhradně v menších městech, nová česká zemská trestnice byla umístěna v těsné blízkosti největšího náměstí Prahy, na vyvýšeném a nepřehlédnutelném místě. Postupnou dostavbou nových mohutných křídel k původním klášterním budovám se Svatováclavská trestnice změnila v úděsný předimenzovaný kolos, který se stal na sedm desetiletí pražskou dominantou na pravém břehu Vltavy. Protože vojsko zcela opustilo budovy zrušeného kláštera až roku 1816, bylo již roku 1809 po spěšné a nedostatečné úpravě do bývalých klášterních cel přemístěno prvých 204 trestanců z terezínské pevnosti. Bylo zřejmé, že malé cely, v nichž mniši přebývali jen přes noc, jsou pro vězení naprosto nevhodné. Věznice byla proto dostavována, přičemž práce na prvním třípatrovém křídle začaly v roce 1823, další přístavby byly dokončeny v letech 1853 až 1854. Po dostavbě trestnice pojala až 1300 odsouzených.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Pexeso Václav Jansa: Pražská zákoutí, z kalendáře 2024

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Podnět ke zboření Svatováclavské trestnice byl předložen již v roce 1877. Oblast Zderazu měla být přeměněna ve výstavnou městskou čtvrť. Pražská obec proto koupila roku 1884 objekty trestnice za 600 000 korun zlatých a určila je ke zbourání. Ve středu 11. září 1889 proběhly v kostele Svatováclavské trestnice poslední bohoslužby. Všechny oltáře byly odsvěceny a bylo zhasnuto věčné světlo. Ještě téhož dne byli do nově postavené věznice na Pankráci přemístěni první, především nemocní trestanci.

Na zdi kostela sv. Václava se nachází pamětní deska kněze, pedagoga a reformátora vězeňství Františka Josefa Řezáče s informací, že se v těchto místech nacházela Svatováclavská trestnice.