Hlavní záložky

Kostel sv. Václava na Zderaze
Adresa
Resslova 6
12000 Praha 2 - Nové Město
Česká republika
50° 4' 32.2428" N, 14° 24' 57.9528" E
Kostel sv. Václava na Zderaze

Kostel sv. Václava na Zderaze

Resslova 6, Dittrichova 300/II, Praha 2­­–Nové Město

1181, 1324–před 1379, 1926–1929

Založení kostela:

Dnešní kostel vznikl na místě původního románského kostelíka v osadě Zderaz, která náležela nedalekému klášteru křižovníků ‒ Strážců Božího hrobu. Název osady Zderaz je údajně odvozen od jména družiníka krále Vratislava, který zde založil někdy po roce 1090 kostel sv. Petra a Pavla. Kostel o sto let později připadl křižovníkům, přivedeným sem bratry Hrabišici Kojatou a Všeborem. Románský kostelík sv. Václava převzal poté jeho farní funkce. K roku 1278 je zmíněna starší listina o svěcení kostela sv. Václava ve vsi Zderaz pražským biskupem Valentinem 26. listopadu 1181. Díky archeologickému průzkumu víme, že románský kostel byl jednolodní s apsidou a mohutnou věží při severozápadním nároží lodi. Část této věže byla pojata do gotické přestavby a stala se součástí západního průčelí kostela ze 14. století. U kostela bývala lázeň, jak dokládá zpráva o jejím zakoupení křižovníky a zřízení špitálu v tomto místě roku 1324.

Středověká historie:

Po založení Nového Města se kostel sv. Václava stal jedním z novoměstských farních kostelů, byla při něm škola a hřbitov. Patronátní právo zůstalo křižovníkům. K letům 1379‒1382 se ve vizitačním protokolu již píše, že je kostel pěkně postavený se čtyřmi oltáři a veškerým potřebným liturgickým vybavením. Do husitských válek byl dokončen a vymalován presbytář s polygonálním závěrem, o dvou polích křížové klenby. Z maleb se dochoval fragment Stromu života se Zvěstováním na jižní a Panenské mateřství P. Marie na severní stěně: Madona s donátorským párem a v medailonech starozákonní předobrazy Mariiny čistoty (Rouno Gedeonovo, Ezechielova brána uzavřená, Hořící keř Mojžíšův, Panna s jednorožcem) a Kristova zrozením utrpení a slávy (Áron s rozkvetlou holí, Lvice křísící mláďata, Pelikán živící mláďata krví, Fénix), polopostavy proroků a andělů. Náměty maleb mohly vzniknout pod vlivem křižovníka Johlína Vodňanského, který zde v letech 1389–1416 působil jako kazatel. V té době v sousedství kostela vyrostla nová rezidence Václava IV. – curia domini regis – jedno z jeho mnoha městských sídel. Loď kostela, plánovaná snad jako dvoulodí, zůstala bez klenby, krytá patrně jen dřevěným stropem, podepřeným dvěma sloupy. Roku 1438 byly nově vysvěceny kostnickým biskupem Filibertem z Montjeu dva oltáře u těchto sloupů. Kostel ale od čtyřicátých let 15. století až do roku 1623 (kromě let 1592–1605) patřil utrakvistům. Roku 1586 přispěl císař Rudolf II. částkou 300 kop míšeňských na záchranu zpustlého kostela, fary i školy a duchovní správu kostela svěřil do správy opatu kláštera Na Slovanech. Loď kostela byla zaklenuta síťovou klenbou s terakotovými žebry, svedenou na toskánské polosloupy (shodnou klenbu má novoměstský kostel sv. Klimenta). Stavbu řídil Karel Mělnický (Carolides z Karlsperku), stavitel Šítkovské vodárny. Roku 1623 daroval císař Ferdinand II. kostel se zvonicí, zvony, školou, hřbitovem a farou řádu bosých augustiniánů, později k tomu přidal i hrádek Václava IV. Augustiniáni dali namalovat pro kostel cyklus obrazů ze života sv. Augustina, zřídit sochařem Janem Jiřím Bendlem kazatelnu, položit mramorovou dlažbu, postavit západní dřevěnou kruchtu v lodi s malovanými kazetami v podkruchtí. Od roku 1639 putovali poutníci do kostela za ostatky protimorové patronky sv. Rosalie, získanými od augustiniánů v Neapoli. Nákladem Krištofa Vratislava z Mitrovic byla roku 1643 postavena kaple Božího hrobu západně od kostela. Na místě gotické sakristie vyrostla v 17. století nová se štukovou výzdobou. Klášter s kostelem sv. Václava byl centrem kultu tohoto světce na Novém Městě: nacházela se tu studánka sv. Václava, jeho „pravá podobizna”, rukopis světcovy legendy a Karel Škréta namaloval pro ambit 32 lunetových obrazů Svatováclavské legendy a sv. Václava mezi dvěma anděly pro hlavní oltář. Klášter a kostel se staly „galerií” Škrétových děl zhotovených pro augustiniány: byly tu mj. obrazy Poslední večeře Páně, Bolestná P. Marie, Mytí nohou, Madona s Kristem a se sv. Augustinem, sv. Tomáš Akvinský, Církevní otcové, sv. Václav a sv. Ludmila a kromě dalších také portréty prvních členů italské kongregace řádu a rovněž kniha malířových kreseb. Oblibu kláštera potvrzovaly pohřby významných osobností ve zdejším kostele.

Novověká historie:

Klášter byl zrušen roku 1785, kostel odsvěcen, zařízení rozprodáno (sochy zemských patronů do baziliky sv. Václava ve Staré Boleslavi), knihy a část archivu předány do Klementina (dnes Národní knihovna). Od roku 1809 byla do kláštera umístěna trestnice (tzv. Svatováclavská věznice). Kostel byl roku 1827 znovu vysvěcen a sloužil pro její potřeby až do roku 1884, kdy byla trestnice přemístěna na Pankrác a celý komplex budov koupilo město. Kostelu hrozilo zbourání. Až nový Spolek pro obnovu kostela sv. Václava na Zderaze objednal v roce 1904 projekt na jeho rekonstrukci od architektů Antonína Wiehla a Josefa Fanty. Byl proveden průzkum a realizována kamenná terasa kolem kostela, ale teprve po zakoupení kostela v roce 1926 Církví československou husitskou, která je zde dodnes, byla rekonstrukce dokončena a chrám roku 1929 vysvěcen. Nový liturgický mobiliář vytvořil z větší části František Bílek (socha Ukřižovaného, reliéfy oltářní mensy a svícny v kněžišti, lavice podle jeho návrhu v lodi). 

Adresa
Resslova 6
12000 Praha 2 - Nové Město
Česká republika
50° 4' 32.2428" N, 14° 24' 57.9528" E
Galerie: 
Kostel sv. Václava na Zderaze
Kostel sv. Václava na Zderaze
Kostel sv. Václava na Zderaze
Kostel sv. Václava na Zderaze
Kostel sv. Václava na Zderaze
Kostel sv. Václava na Zderaze
Odkazy a literatura: 
Ema Sedláčková, Kostel sv. Václava na Zderaze, Praha 1946.
Růžena Baťková (ed.), Umělecké památky Prahy. Nové Město¬‒Vyšehrad, s. 163–167, 303–304.
Tomáš Butta (ed.), Kostel sv. Václava Na Zderaze. Prostor pro evangelium a umění. Sborník k 75. výročí znovuotevření kostela sv. Václava Na Zderaze Církví československou husitskou, Praha 2004.
Datum poslední aktualizace: 11.10.2018 17:49