Hlávkova studentská kolej (Nové Město)

„Poroučeje toto se vší upřímnou oddaností a vší dobrou vůlí ku povznesení a sesílení národa Českého ustanovené Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových s veškerým jeho jměním, se všemi úkoly a účely do vůle Boží...“ V Lužanech, dne 25. ledna 1904, podepsán PhDr. Josef Hlávka, dr. h.c., t.č. president České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze.

Architekt

Architekt, stavitel, mecenáš a vlastenec Josef Hlávka (1831–1908) pocházel ze skromných poměrů, takže již během studia na české polytechnice a Akademii výtvarných umění ve Vídni pracoval v česko-rakouské stavební kanceláři Františka Šebka. Zprvu jako zednický učeň, poté se však vypracoval na místo ředitele kanceláře. Nakonec pro jeho „píli a solidnost“ stavitel Šebek svou firmu při odchodu do penze Hlávkovi předal. Je zdokumentováno, že v letech 1860–1869 Hlávkova kancelář projektovala a postavila 142 staveb. Stavby mu vynášely poměrně velké jmění, dědicové však nepřicházeli ani v prvním, ani v druhém manželství. Jeho nadšení pro vzdělávání, vědu a umění jej pak přivedlo k podpoře a zakládání mnoha institucí a Hlávkova kolej v Jenštejnské ulici byla jednou z nich.

Historie

V roce 1901 se založením Spolku studentských českých vysokých škol pražských, Hlávka věnoval peněžní dar 200 000 korun rakousko-uherských pro stavbu kolejí a stanovil, že koleje budou výhradně pro nemajetné české studenty s trvale výbornými studijní výsledky a jednací řečí bude čeština. Zahanbit se nedala ani pražská městská rada, která 6. února 1902 věnovala na stavbu pozemek po zrušené Svatováclavské věznici a zavázala se i k zavedení elektrického vedení. Pozadu nezůstali ani Vinohradská a Karlínská záložna, ze soukromníků pak hlavně hrabě Václav Kounic. Konkurz na stavební práce vyhrála stavební firma Matěje Blechy. Slavnostní otevření se odehrálo 20. listopadu 1904 za účasti světícího arcibiskupa a kardinála Lva Skrbenského, místodržitele hraběte Karla Maria Coudenhove a dalších vládních reprezentantů a rektorů vysokých škol. V roce 1906 obdržel Josef Fanta a Matěj Blecha rytířský řád císaře Franze Josefa za zásluhy o výstavbu studentské koleje. Koleje měly 93 dvou- a 29 jednolůžkových pokojů, čítárnu, knihovnu, hudební zkušebny, hernu, tělocvičnu, fotolaboratoř, lékařskou ordinaci, součástí kolejí byly i kanceláře, byty pro personál, kuchyně, pekárna, prádelna a sušárna. To vše s elektrickým osvětlením a na tu dobu nevídaným ústředním vytápěním. Studenti povinně a zdarma chodili na hodiny šermu a cizích jazyků, za byt, otop, světlo, prádlo, ranní a polední jídlo a chléb volně k dispozici platili 12 korun měsíčně.

Popis

Budova se na svém půdorysu i v hmotových výškách musela vyrovnat se sousedícím středověkým kostelem sv. Václava na Zderaze. Dvě křídla objektu jsou proto o nestejné výši, opticky pak vše urovnávaly členité štíty a vížky. Štíty i celá průčelí byly navrženy ‒ navazujíc na Hlávkův vlastenecký odkaz ‒ architektem Fantou ve stylu české renesance. Do Dittrichovy ulice má podobu wiehlovské vily, nad arkýřem v lunetové nice štítu má sochu sv. Václava od Čeňka Vosmíka. Program průčelí doplňují sgrafita s motivy studentů, zemských znaků, svatováclavské orlice a nápisů podle kartonů Karla Ladislava Klusáčka (autor například alegorické kompozic Praga caput regni v pražském Městském muzeu a sgrafit na staroměstském domu U Vejvodů). Autorem výzdoby interiéru je František Urban (například mozaika ve štítu Pražské městské pojišťovny na Staroměstském náměstí).

Po 15. listopadu 1939, po pohřbu studenta Hlávkových kolejí Jana Opletala (pamětní deska), byly zavřeny i vysokoškolské koleje. V roce 1954 byla kolej Josefa Hlávky zabavena a převedena do vlastnictví státu. Nejstarší českou nadaci se však pro její výborné právnické ošetření zrušit nepodařilo. V roce 1975 bylo přistavěno podkrovní patro. Koleje nyní vlastní České vysoké učení technické a její náklady jsou hrazeny především z výnosů zámku Josefa Hlávky v Lužanech u Přeštic a z pražských Nadačních domů ve Vodičkově ulici. Od roku 1958 je kolej památkově chráněná.