Fišpanka, Pod Slovany, Na Poříčním právu (Nové Město)

Umístění

Někdejší Fišpanka se nacházela v místě dnešního parčíku Pod Slovany na křižovatce ulic Na Poříčním právu a Pod Slovany. Na starých mapách ji najdeme pod číslem popisným 374-II v ulici Trojické.

Historie

Pražský magistrát se snažil vyřešit neutěšenou situaci pražského vězeňství zakoupením v roce 1862 domu č.p. 374-II. V letech 1856 – 1862 zde sídlila továrna podnikatele K. Grubera, kde se upravovaly velrybí kostice mimo jiné v osvědčené výztuhy šněrovaček. Přestože původ velrybích kostic měl s rybami málo společného, označovala se základní surovina názvem „fischbein“. Z toho vzniklo zkomolením slovo Fišpanka, užívané posléze i pro Pražskou městskou věznici, která v ní byla zřízena.

Věznice a zaopatřovací ústav

Pražská městská věznice sloužila více účelům a je vskutku obdivuhodné, co vše byla schopna zajistit. V ní vykonávali svůj krátkodobý trest vězení provinilci odsouzení pro různé přestupky podle Pražského obecního řádu. Tresty vězení se pohybovaly od několika hodin do 14 dnů, přičemž jejich délka závisela i na případné nedobytnosti pokuty. Trestáni byli neplatiči nájemného, pytláci lovící ryby nebo voraři pokoutně prodávající dřevo mimo místa k tomu úředně vyhražená. Dále byla Fišpanka shromaždištěm trestanců, kteří nastupovali nebo končili trest ve Svatováclavské trestnici. Pobývali v ní i lidé, jejichž domovská příslušnost musela být ověřena.

Další významnou skupinou obyvatelů obecní věznice byli hnanci. Jednalo se o zadržené osoby, jež měly být z nejrůznějších důvodů vypraveny „postrkem“, tedy pod policejním a četnickým dohledem do domovských obcí, aby se o ně postaraly. V rozmezí let 1872 až 1889 prošlo Fišpankou až sedm tisíc hnanců. Na Fišpanku byli dále soustřeďováni zcela nemajetní lidé, z nichž někteří byli zadrženi pražskou policií, lidé bez prostředků po opuštění nemocnic, i nalezenci propuštění po dosažení věku 16 let z nalezinců a váleční běženci. Většinou byli přiváženi dvakrát denně „zeleným Antonem“ z pražského policejního ředitelství. Totéž postihovalo i notorické tuláky, většinu neregistrovaných prostitutek, ale i osoby, které nemohly pro tělesnou sešlost pracovat.

Každý, kdo přišel na Fišpanku, byl vykoupán, jeho oděv vyčištěn a vydesinfikován a zadrženého prohlédl lékař. Při odchodu mohli dostat obnošený oděv a nemocní byli předáni do vězeňské nemocnice. Pražská městská věznice tedy byla nejen vězením pro krátkodobé odnětí svobody, ale především humanitárním zařízením.

V roce 1920 dostala Fišpanka název Filiálka zaopatřovacího ústavu, který však nikdy nebyl postaven. Ani staré budovy Fišpanky nebylo možno proměnit v moderní ústav s pracovnami, a tak byly v roce 1933 zbořeny a dvorek pod úrovní cesty vedoucí na Slovanský vrch byl zasypán sutí až do úrovně dnešních ulic. Dnes se v jejích místech nachází parčík Pod Slovany. Fišpanku nahradil později zřízený ústav v Krči tzv. Masarykovy domovy, nynější Thomayerova nemocnice.