Kostel sv. Lazara, Lazarská čp. 10/4 (Nové Město)

Historie

První zmínka o raně gotickém kostelíku sv. Lazara pochází z roku 1280, kdy zde byly vyhloubeny dvě šachty pro zemřelé následkem hladomoru.  Od počátku byl kostel totiž špitální, spojený s dvorem a hřbitovem. Spravovalo jej špitální bratrstvo. Špitál zanikl v době husitských bouří a kostelík přešel do vlastnictví cechu novoměstských řezníků. V 15. století byl goticky upraven. V průběhu třicetileté války se stal katolickým. V roce 1641 byla při kostele založena kongregace Novoměstských řezníků pod patronací jesuitské koleje. Fungoval do roku 1788, kdy jej Josef II. zrušil. Stavbu odkoupil opět cech řezníků a provozoval v ní dílnu a sklad. Na počátku 18. století byl kostel barokně upraven. V té době bylo v kostele pět oltářů, přičemž hlavní byl s obrazem sv. Lazara a dále zde byly oltáře sv. Marie Magdaleny a Marty, sv. Jana Nepomuckého a sv. Michaela. Po roce 1842 byla jeho budova krátce využívaná jako dětská nemocnice s devíti lůžky. V roce 1886 kostel navrhl jako zcela bezvýznamnou památku zbořit Josef Mocker. V letech 1900 a 1901 byl kostel, někdy popisován jako kaple, zbořen, a to přes silné protesty Společnosti přátel starožitností českých a Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Alespoň bylo provedeno jeho zaměření a pořízeny fotografie před zbořením této památky.

Stavba

Kostel sv. Lazara byl raně gotická stavba před hradbami Starého Města pražského. Nad chórem, s oknem ve východní straně, se tyčila vysoká hranolová věž. Jižní stranu chóru a lodi zdobily gotické nástěnné malby. Na tympanonu portálu je zobrazeno Vzkříšení Lazara. Tympanon portálu kostela daroval v roce 1865 sochař J. Káš Národnímu muzeu, kde je uložen v Lapidáriu.