Jedová chýše, Apolinářská čp. 445/6 (Nové Město)

Historie

Krčma Jedová chýše, nízký domek s  mansardovou střechou krytou šindelem, byla postavena patrně ve 13. století, tedy ještě dávno před založením Nového Města pražského. Spisovatel Karel Ladislav Kukla ve své knize Pražské bahno, Typy a figurky staré Prahy, vypráví řadu příhod spojených s tímto místem. Podle pověsti prý do ní chodíval strašit obr Golem zázračného rabbiho Löwa a s oblibou ji navštěvoval v přestrojení i sám král Václav IV., doprovázený katem. Tehdy se ovšem krčma ještě nazývala Na vinici. Při jedné z návštěv rozpoznal král dva traviče, kteří mu podali ve Vídni jed, a když si oba výtečníci odskočili k tanci, přikázal katu, aby jim poháry vína také otrávil. Od té doby se začalo krčmě Na vinici říkat Jedová chýše. V polovině 19. století se Jedová chýše stala eldorádem pražské německé bohémy: malířů, sochařů a zejména mediků z nedalekých nemocničních ústavů a klinik a jejich ženského doprovodu z řad ošetřovatelek a posluchaček kurzů porodnických z nedaleké porodnice. Medici často pracovali s léky a nejrůznějšímí lektvary, proto snad i od nich pochází jméno Jedová chýše. K. L. Kukla píše: „Ta „míchaná společnost“ tropívala tu celá desetiletí do nebe volající rejdy a neplechy, které předstihly často nejhorší výstřelky nejspodnějšího bahna pražského!... V Jedové chýši měli buršáci nejen vykřičenou knajpu a dupárnu, ale i pokoutní malířský ateliér, v němž slavili s nejsprostšími „modelkami“ z řad mladých kandidátek „babictví“ sprosté orgie. V nízkém „salonu“ Jedové chýše, kde jen trochu vyšší člověk musil na strop doupěte toho hlavou naraziti, učouzeného jak vnitřek kovárny a stále přeplněného k zadusení dýmem z tabáku, pořádány byly každé středy a soboty buršácké „tanceraje“ zvané „Schwanf“  nebo „Zanger-Kränzchen“.“ Podle K. L. Kukly se v Jedové chýši ukrýval i bratr kapitána Alfreda Dreyfusse, odsouzeného ve Francii pro velezradu, Mathieus Dreyfuss. Buršové svého přítele ukryli, ale do krčmy přišla jednoho dne hezká snědá pražská „apačka“ s kamarádkou z Francie. Obě tančily s buršáky tak dlouho, až podnapilý buršák dívkám svěřil, kde je Dreyfuss ukryt. Druhý den byl Dreyfuss zatčen, a celá buršácká knajpa i společnost českými studenty a dělníky vytlučena, krčma zpustošena a zavřena. Před první světovou válkou zde hrával v lokále k tanci zběhlý medik Soukup a v prvních letech republiky se zde scházívala pražská galerka. Jedová chýše byla nejstarší pražskou krčmou.

Zánik

V době, kdy Karel Ladislav Kukla své Pražské bahno sepisoval, Jedová chýše sice ještě stála, ale už měla své dny sečteny. Ještě v roce 1926 v jejích prostorách natočil režisér Karel Lamač film Dobrý voják Švejk. Tuto proslulou pražskou památku pak zakoupil profesor Antonín Heveroch (1869–1927), který chtěl po zbourání chýše rozšířit nedaleký blázinec nebo zde vybudovat soukromé sanatorium, avšak než stačil své plány realizovat, zemřel. O šest let později, v roce 1933, byla zbourána i Jedová chýše. Její odkaz však přežívá díky československému televiznímu kriminálnímu seriálu Hříšní lidé města pražského režiséra Jiřího Sekvence natočený podle tří povídkových souborů spisovatele Jiřího Marka.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Přiřazování - filmová místa

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Současnost

Na místě Jedové chýše se nyní nachází funkcionalistický dům architekta Josefa Kalouse (narozen 11. prosince 1889, zemřel 11. ledna 1958) s adresou Apolinářská 445/6. Původně byl penzion navržen v letech 1932–1933. Josef Kalous byl architektem, sochařem a urbanistou. Studoval architekturu na speciálce Jana Kotěry na pražské Akademii (1914–1918) a pak do roku 1934 bydlel v domě, který sám navrhl na Královských Vinohradech v  Korunní 1839/152, což je dnešní Šrobárova 1839/38 v Praze 10. Jeho původní návrhy vznikaly pod vlivem klasicizující moderny a dospěl k funkcionalistickému výrazu svých projevů.

Doporučujeme: Prohlédněte si proměny místa v čase porovnáním fotografií - historické a současné:  Větrov - kostel sv. Apolináře, Jedová chýše