Hlavní záložky

Adresa
Apolinářská
12000 Praha 2 - Nové Město
Česká republika
50° 4' 15.4452" N, 14° 25' 26.3172" E

Kostel sv. Apolináře

Apolinářská, Praha 2−Nové Město
1360-1390, barokní úpravy 1671 a 1757-1768, regotizace Josef Mocker 1893-1898

Historie:

Kolegiátní kapitula sv. Apolináře na vrchu Větrově vznikla jako jedna z posledních mezi novoměstskými Karlovými klášterními fundacemi. Jistě s ní ale bylo počítáno od počátku, jak doložil Vilém Lorenc rozborem základní urbanistické osnovy města. Větrov či Větrník – mons Ventosum – náležel se zdejší kaplí sv. Jiljí od roku 1222 vyšehradské kapitule.

Po kapli nezůstaly stopy, snad na jejím místě vyrostl nový kostel sv. Apolináře, k němuž byla roku 1362 přenesena kolegiátní kapitula augustiniánů kanovníků ze Sadské (tam založil kostel stejného zasvěcení Bořivoj II.). Kolegium, které se skládalo z probošta, děkana a osmi kanovníků, se mělo věnovat studiu teologických otázek a přednáškám na univerzitě. Ostatky sv. Apolináře získal Karel IV. při své římské cestě v roce 1355.

Popis:

Podélná dispozice jednolodního kostela a na jeho osu západním směrem navazující budovy kolegia se přizpůsobily úzkému ostrohu. Architektura svatyně opakuje promyšleně jednoduchý, do značné míry typizovaný styl ostatních novoměstských kostelů: stěny chóru o dvou klenebních travé a závěru pěti stran osmiúhelníka rytmizují v interiéru oblé tenké klenební přípory s listovými a figurálními hlavicemi, podepírající hruškově
profilovaná žebra klenby. Podélná loď
o pěti klenebních polích, s nestoupavou, téměř valenou klenbou s výsečemi nad okny, má stěny holé, vyhrazené pro nástěnné malby, které se poměrně dobře dochovaly a jsou příkladem krásného slohu devadesátých let 14. století. Klenební žebra jsou v lodi podchycena vysoko zasazenými kružbovými konsolami na „podložkách”, připomínajících lisény – náleží tak k typickým formám klenební architektury v Čechách první poloviny 14. století, zformované v huti kláštera v Sedlci kolem roku 1300.

Výzdoba:

Podobně jako na mozaikách v kostele sv. Apolináře v Ravenně (San Apolinare Nuovo), kde je zobrazen zástup mučedníků a mučednic, jsou tu proti sobě vymalovány na severní stěně P. Maria Ochranitelka s dvanácti světicemi stojícími na polopostavách proroků, na jižní Kristus předávající klíče sv. Petrovi s ostatními apoštoly (na páskách v jejich rukou je latinský text Creda) opět nad proroky. Program maleb ovlivnili asi Václav z Radče (děkanem zde 1385–1409) a arcibiskup Jan z Jenštejna, kterému zdejší kapitula podléhala.

Na jižním boku kostela sv. Apolináře u západního štítu se tyčí charakteristická štíhlá osmiboká věž (původně asi vyšší), v dolní části čtverhranná, podobně jako věže novoměstských kostelů P. Marie na Trávníčku a sv. Kateřiny a staroměstského kláštera dominikánek sv. Anny. Kamenná západní kruchta v lodi (neogotická replika Josefa Mockera, stejně jako okenní kružby, portály a západní štít z let 1893–1898) byla můstkem spojena s již neexistujícími budovami kolegia.

Architektura kostela sv. Apolináře je svědectvím nového pojetí jednoduchého jednolodního, světlem sjednoceného chrámového prostoru, jaký se opakoval ještě u novoměstských kostelů sv. Kateřiny a sv. Klimenta. Z mimopražských kostelů bývá uváděna jako zajímavá paralela klášterní kostel celestýnů na hoře Ojvín u Žitavy, stavěného mezi lety 1366–1384 (celestýni měli být původně usazeni v Praze).

1420 kapitula odešla krom kanovníka Petra z Kroměříže ­‒ příznivce husitů. Kostel proto zůstal uchráněn a sloužil utrakvistům až do r. 1503.

Barokní inventář:

Barokní oltáře sem byly přenesené zčásti po roce 1780 z kostela P. Marie na Karlově: Hlavní oltář Nanebevzetí P. Marie s Nejsvětější Trojicí, připisovaný Janu Jiřímu Šlanzovskému, je z let 1740–1744. Oltář P. Marie Karlovské po jižní straně triumfálního oblouku chová milostný obraz P. Marie, namalovaný roku 1697 Janem Jiřím Heinschem. Severní oltář s obrazem Narození Páně a se sochami sv. Ondřeje a Mikuláše z let 1730–1740 nese v nástavci obraz P. Marie Pomocné (Pasovské) a na mense obraz poprsí P. Marie, přenesený z Karlova, podle kterého Heinsch maloval repliku tohoto uctívaného mariánského obrazu na protější oltář.

Oltář na jihu lodi snad z okruhu J. J. Heinsche zobrazuje sv. Apolináře křísícího mrtvé, obraz na protější stěně sv. Josefa od Viléma Kandlera. Na jižní straně presbytáře stojí oltář Kalvárie se sochami P. Marie a sv. Jana Evangelisty patrně od Jana Antonína Quittainera, z doby kolem 1730. Naproti mense jsou dvě malby od Michala Václava Halbaxe: Dvanáctiletý Kristus v chrámu a Kristus a cizoložnice. Kazatelna je rokoková, kolem 1750.

V mense oltáře jsou uloženy ostatky karlovských augustiniánů – řeholníků, zabitých při drancování kláštera pasovskými 15. února 1611. 

Josefinské reformy:

V rámci reforem veřejného zdravotnictví Josefa II. určila guberniální vyhláška z 30. července 1789 nadační budovu pro duchovní čp. 447 při kostele sv. Apolináře jako porodnici pro ženy „v obtížné sociální a materiální situaci”. Poté byl zrušen Vlašský špitál na Malé Straně a zde umístěné děti a těhotné ženy byly 17. srpna 1789 převezeny do tohoto domu.

Současnost:

Od roku 1784 je sv. Apolinář kostelem farním, dnes využíván římskokatolickou komunitou Chemin neuf.

Adresa
Apolinářská
12000 Praha 2 - Nové Město
Česká republika
50° 4' 15.4452" N, 14° 25' 26.3172" E
Galerie: 
Půdorys a řez
Vlček
Vlček
Odkazy a literatura: 
Kolektiv autorů, Slavné stavby Prahy 2, FOIBOS BOOKS, s. 39–41, Praha 2011.
Vilém Lorenc, Nové Město pražské, Praha 1973.
Dalibor Prix-Ivo Kořán-Zuzana Všetečková, kostel sv. Apolináře, in: Růžena Baťková, Umělecké památky Prahy. Nové Město–Vyšehrad, Praha 1998, s. 91–95.
Zuzana Všetečková, Gotické nástěnné malby v kostele sv. Apolináře v Praze, in: Dalibor Prix (ed.), Pro arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila, Praha 2002, s. 157–168.
Datum poslední aktualizace: 8.10.2018 22:26