Pavel z Jenštejna a Jan z Jenštejna

Pánové z Jenštejna jsou český panský rod, který vznikl odnoží Jankovských z Vlašimi.

Na počátku 14. století žili rytíři z Vlašimi, kteří se rozdělili do několika samostatných linií.  Pavel z Jenštejna, který se psal původně Pavel z Vlašimi, byl bratrem druhého pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi.

Pavel koupil v roce 1368 tvrz Jenštejn na severovýchod od Prahy, poblíž dnešní Vinoře a Přezletic, kterou založil Jenec z Janovic. Od té doby Pavel používal přídomek z Jenštejna (Paulus de Jenczenstein). Z rodového erbu pánů z Vlašimi přenesl do nového erbu dvě supí hlavy. Hrad stál na ostrohu nad rybníkem a brzy jej dostavěl. Stýkal se s předními osobnostmi církve i s panovníky. Působil jako královský notář, strážce pečeti a pokladu Karla IV. Měl syny Martina, Jana, Václava a Pavla. Jan, který díky vlivným známým otce a jeho bohatství mohl studovat v Praze, Padově, Bologni a Paříži a stal se arcibiskupem.

V roce 1894 byla pojmenována po Pavlovi z Jenštejna tehdy nově vystavěná ulice na Novém Městě – Jenštejnská. Jenštejnové měli rozsáhlý majetek, několik domů v Praze, například kolem roku 1356 také výstavný dům v této Jenštejnské ulici, která leží poblíž Resslovy ulice.

Dům nakonec přešel do majetku Václav IV.

Jan z Jenštejna se díky otcovu vlivu mohl seznámit s církevními hodnostáři a předními osobnostmi. V pětadvaceti letech se stal míšeňským biskupem, v roce 1378 byl jmenován třetím pražským arcibiskupem. Byl považován za jednoho z nejvíce vzdělaných českých šlechticů druhé poloviny 14. století, věnoval se také literární a hudební tvorbě. Působil jako kancléř Václava IV., byl jeho nejbližším spolupracovníkem, ale po čase mezi nimi nastaly neshody a nepřátelství. Spor využila i část vyšší šlechty, která se postavila proti králi. Situace vyvrcholila umučením Jan z Pomuku, což vyvolalo tři cesty Jenštejna k papeži, jednání však nebyla úspěšná. Uvádí se, že Jan z Jenštejna se velmi změnil po vyléčení z moru v roce 1380, předtím se účastnil světského života, měl rád hony, turnaje, tanec, zajímal se antické umění, po nemoci se z něj ale stal asketa, který spal na kamenné podlaze a praktikoval sebemrskačství.

V roce 1396 se vzdal arcibiskupského postu a odešel do Říma, kde po třech letech zemřel v chudobě a osamocení. Tím zanikl rod pánů z Jenštejna.

Jan z Jenštejna o majetek i o hrad přišel kvůli sporům s králem v roce 1390, kdy ho získal pražský měšťan a konšel Zikmund Huller z Orlíku. Další majitelé se často střídali, ale všichni pak používali přídomek z Jenštejna. Po roce 1583 hrad zabrala česká komora a připojila jej k brandýskému panství. Poté ho nikdo neobýval, v roce 1597 se uvádí, že byl již pustý, po roce 1608 se hrad označuje jako starý a zchátralý. Během třicetileté války byl vypálen, rovněž jako městečko Jenštejn. Dodnes se dochovala štíhlá okrouhlá věž.