Emil Hácha (Nové Město)

Doc. JUDr. Emil Hácha se narodil v Trhových Svinech jako prvorozený syn Josefa a Marie Háchových. V roce 1895 byl promován doktorem obojího práva na právnické fakultě v Praze. V únoru 1902 se oženil se sestřenicí Marií Klausovou, dcerou strýce F. C. Klause. Dne 10. ledna 1903 se manželům Háchovým narodila dcera Milada. Ještě za Rakousko-Uherska se stal dvorním radou správního soudu ve Vídni a po vzniku samostatného Československa byl jmenován druhým prezidentem Nejvyššího správního soudu ČSR v Praze; v roce 1925 se stal prvním prezidentem tohoto Nejvyššího správního soudu. Byl členem legislativní rady vlády ČSR, členem České akademie a České učené společnosti. Působil rovněž u haagského rozhodčího soudu jako přísedící.

V roce 1938 bylo Háchovi 66 let. Tento rok byl pro tohoto váženého a všeobecně ctěného muže osudový. Dne 9. února toho roku zemřela jeho žena Marie, s níž měl velice harmonické manželství. Dne 5. října 1938 abdikoval prezident Beneš, aniž by bylo zřejmé, kdo by měl být jeho nástupcem. Až 24. listopadu, 6 dní před volbou prezidenta, bylo veřejnosti sděleno, že jediným kandidátem na uvolněné místo je vybrán prezident Nejvyššího správního soudu JUDr. Emil Hácha. Volba proběhla 30. listopadu, a přestože Hácha doufal, že jeho volbu slovenští poslanci nepodpoří, stal se nakonec prezidentem Česko-Slovenska. Došlo k tomu pouhý jeden den po jeho penzionování. Ve dnech 26. až 30. prosince 1938 vedl Hácha jednání o česko-slovenských vztazích a o politice slovenské autonomní vlády ve Vysokých Tatrách. Ve 12 hodin a sedm minut 14. března 1939 odhlasovali na bratislavském sněmu slovenští poslanci odtržení od Čech a Moravy a následně složení nové vlády samostatného Slovenského státu. Téhož dne v 16 hodin odcestoval Emil Hácha na návštěvu do Berlína, kde měl vyčerpávající a přitom zdrcující jednání s Hitlerem, který jej přijal 15. března 1939 po půlnoci a ohlásil mu okupaci českých zemí. Do Prahy přicestoval Hácha vlakem až po Hitlerovi, který jel v koloně automobilů a byl na Pražském hradě o čtvrt hodiny dříve. Háchu už vítal na nádraží německý velitel okupované Prahy generál Gablenz a místo Hradní stráže čestná setnina Wehrmachtu.

Z prezidenta Česko-Slovenské republiky se stal 16. března 1939 státní prezident protektorátu, tedy de facto neexistujícího státu…

V dubnu 1939 Hácha jmenoval novou protektorátní vládu v čele s generálem Aloisem Eliášem, který se aktivně zapojil do českého odbojového hnutí a udržoval styky i se zahraničním odbojem, představovaným bývalým prezidentem Benešem v Anglii. Hácha o jeho činnosti dobře věděl a jeho činnost kryl až do Eliášova zatčení 27. září 1941. Téhož dne se ujal svého úřadu zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který nahradil Konstantina von Neuratha, jenž, dokud to šlo, rovněž držel nad Eliášem ochrannou ruku, neboť oba byli členy řádu Svobodných zednářů. Následně se Emil Hácha rozhodl abdikovat, ale dopis s rezignací nepodepsal, ale místo toho u Heydricha orodoval za generála Eliáše, ale marně. Hácha se snažil zmenšovat německé represe v případě jednotlivců i celých skupin, žádal např. o propuštění z koncentračního tábora Sachsenhausen studentů zatčených po demonstraci 17. listopadu 1939 a uzavření vysokých škol či zadržovaných rukojmí držených od 1. září 1939 v Buchenwaldu. Řada studenů pak byla skutečně propuštěna a Hácha jim tím zachránil život. Po zatčení Eliáše ztratil Hácha kontakt s odbojem a pro odboj význam. Jeho role byla dále oslabována a postupně se stal smutnou loutkou v rukou nacistů. Jeho špatný zdravotní stav se neustále zhoršoval. Po osvobození Československa byl 13. května 1945 převezen ze zámku v Lánech do upravené cely ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci. Zde 27. června 1945 ve 21 hodin zemřel a o tři dny později, dne 30. června 1945 v 7 hodin 15 minut byl pohřben za účasti dcery a jejího manžela do rodinné hrobky na Vinohradském hřbitově.

Na počátku vysokoškolských studií bydlel Emil Hácha krátce v  Koubkově ulici v Praze 2, pak nějaký čas na Malé Straně a na Smíchově. V roce 1911 se Háchovi přistěhovali do dnešní Dykovy ulice č.p. 543/31. Po první světové válce a návratu z Vídně bydleli Háchovi v Praze 2 v nárožním domě č.p. 452/2a v ulici Na Slupi a Horské, a to až do počátku třicátých let. Odtud se pak přestěhovali do Střešovic a na Pražský hrad.

Emil Hácha byl jediným naším prezidentem, jehož portrét nikdy nevyšel na poštovní známce a dokonce ani v den jeho volby nebylo vydáno jinak běžné příležitostné poštovní razítko. Až v roce 2018 vydala Česká pošta soukromou (tzv. vlastní) známku s rytinou prezidenta, jejíž vydání v počtu 15 000 kusů zaplatili Háchovi příznivci. Autory známky jsou K. a L. Knotkovi.