Karel Čapek (Vinohrady)

Karel Čapek se narodil do rodiny venkovského lékaře v Malých Svatoňovicích na Broumovsku. V mládí studoval gymnázium v Hradci Králové a v Brně. Na pražské Filosofické fakultě získal titul PhDr. a vědomosti si prohluboval také při studijních pobytech v Německu a ve Francii.

Svoji spisovatelskou dráhu začal Karel Čapek v Národních listech (1917–1921), které se jeden čas tiskly v tiskárně na rohu dnešních ulic V Tůních a Hálkova. Od roku 1921 působil v Lidových novinách. V letech 1921–1923 byl dramaturgem a režisérem Městského divadla na Královských Vinohradech. V letech 1925–1933 se stal prvním předsedou československého odboru PEN klubu.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Posouvací hlavolam: Josef Čapek

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Ve své polovině dvouvily, kterou si postavili spolu s bratrem Josefem Čapkem ve vinohradské Úzké ulici, dnešní Bratří Čapků v Praze 10, se od poloviny dvacátých let minulého století setkávali v pátek přední osobnosti politického a kulturního života. Mezi Pátečníky patřili například prezident Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Ferdinand Peroutka, Karel Poláček, František Langer , Jan Masaryk, František Kubka a další.

Dne 26. srpna 1935 se Karel Čapek oženil na vinohradské radnici s herečkou Olgou Scheinpflugovou. (pozn.: Josef Čapek měl svatbu 3. 5. 1919 v kostele sv. Ludmily, kde mu byl Karel za svědka). 

Ještě před první světovou válkou tvořil společně s bratrem Josefem Čapkem, který byl ovšem především výtvarníkem. Díla Karla Čapka je poměrně rozsáhlé a zahrnuje kratší útvary, jakými jsou například detektivní Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy (1929), fejetony Zahradníkův rok, ale i závažné společenské romány, např. Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922) či Válka s mloky (1936). Je autorem celé řady dramat, např. R. U. R. (1920), spolu s bratrem Josefem napsali Ze života hmyzu (1921), dále napsal Věc Makropulos (1922), Bílá nemoc (1937) či Matka (1938). Řada jeho děl byla zfilmována či podle nich byly natočeny televizní inscenace. Známé jsou i Čapkovy cestopisy Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932) a Cesta na sever (1936). Děti do dnešních dnů milují jeho vyprávění Dášeňka čili život štěněte z roku 1933 a Měl jsem psa a kočku (1939). Věnoval se i překladům a politickým spisům (Hovory s T. G. Masarykem, 3 svazky 1928–1935).

Karel Čapek získal v letech 1932–1938 sedm nominací na Nobelovu cenu.

Za zmínku stojí i Čapkovo letní sídlo se zahradou ve Staré Huti u Dobříše, které je uprostřed krásné přírody, v blízkosti rozsáhlého rybníka. Nazýval jej Strž a nyní je v něm Čapkův památník.

Mnichovská dohoda a následující kapitulace znamenala pro Karla Čapka osudovou ránu. V prosinci 1938 si psychicky i fyzicky vyčerpaný Čapek přivodil chřipku, která přerostla v zápal plic. Zemřel na plicní edém, několik měsíců před německou okupací. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově v hrobě jehož náhrobek navrhl bratr Josef s architektem Vojtěchem Kerhartem..

Před Divadlem na Vinohradech na náměstí Míru připomíná bratry Čapky pomník bratří Čapků, dílo sochaře Opočenského (od roku 1995).  Stejně tak Sady bratří Čapků, část někdejších Bezručových sadů (od roku  2016).