Josef Čapek

Josef Čapek (Vinohrady)

Český malíř, grafik, ilustrátor a spisovatel. Starší bratr spisovatele Karla Čapka.

Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v Hronově, zemřel na sklonku války v roce 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen.

Sdílet

Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v rodině lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy, jako jejich druhé dítě. Dcera Helena se narodila v roce 1886 (zemřela v roce 1961) a mladší Karel v roce 1890 (zemřel v roce 1938).

Po ukončení měšťanské školy navštěvoval Josef Čapek německou dvouletou tkalcovskou školu ve Vrchlabí a po jejím absolvování pracoval jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera. V roce 1904 se přestěhoval do Prahy. Na rodičích si těžce vydobyl studium na Uměleckoprůmyslové škole, kde se zabýval oborem všeobecného kreslení a další tři roky dekorativního malířství. V Praze se seznámil v roce 1910 se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou.

Jarmila Pospíšilová se narodila 24. dubna 1898 v Praze a zemřela 10. prosince 1962 v Praze. Byla českou překladatelkou. Narodila se v rodině pražského advokáta JUDr. Jaroslava Pospíšila (27. května 1862–16. ledna 1910) a jeho manželky Zdenky, rozené Bursíkové. Dědeček Jarmily, Jaroslav Pospíšil, byl slavný knihtiskař a nakladatel. Zatímco otec Jarmily je pochován na Vinohradském hřbitově, děd našel místo poledního odpočinku na Vyšehradském hřbitově, kde je i hrob v dáli Josefa Čapka.

Josefův mladší bratr Karel se přistěhoval do Prahy v roce 1907, což znamenalo pro oba bratry možnost společné tvorby. V roce 1910, kdy se Josef seznámil s Jarmilou Pospíšilovou, oba bratři představili své společné drama Lásky hra osudná. Téhož roku odjel Josef s Jarmilou do Paříže, kde Josef navštěvoval Colarossiho akademii. Do Paříže za ním přijel i Karel a oba bratři zde rozepsali hru Loupežník. Po návratu do Prahy v roce 1911 oba spolu s dalšími mladými umělci opustili spolek Mánes a stali se členy nové Skupiny výtvarných umělců.

Josef se s Jarmilou oženil 3. května 1919 v kostele sv. Ludmily na dnešním náměstí Míru. Novomanželé spolu s Karlem bydleli v Říční ulici. V roce 1923, když se jim narodila dcera Alena (1923–1971), přestěhovala se Josefa rodina k ovdovělé mamince Jarmily do nárožního domu na náměstí Míru 109/18 (tehdy čp. 109/5). V roce 1924 si postavili bratři Čapkové v nynější ulici bratří Čapků, tehdejší Úzké ulici, dvojvilu. Jarmila ve své části této dvojvily během druhé světové války pobývala, ale její dcera Alena zůstala bydlet u babičky v bytě na náměstí Míru.

Josef Čapek je vnímán především jako výtvarný umělec, ale jeho literární tvorba je upozadňována neoprávněně. Již jsme se zmínili, že se stal členem skupiny výtvarných umělců. V letech 1911–1912 působil jako redaktor Uměleckého měsíčníku této skupiny, posléze se však s touto skupinou rovněž rozešel a znovu vstoupil do výtvarného spolku Mánes, kde byl spoluredaktorem jeho časopisu Volné směry. V roce 1918 se stal redaktorem Národních listů, v roce 1921 Národní listy spolu s Karlem opustil a až do svého zatčení v roce 1939 působil jako redaktor a výtvarný kritik v Lidových novinách. V roce 1921 přešel do skupiny Tvrdošíjní, jejímiž dalšími členy byli například Václav Špála, Jan Zrzavý či Rudolf Kremlička. Jako karikaturista a ilustrátor přispíval do mnoha dalších deníků, časopisů a dalších tiskovin. Rovněž se věnoval práci pro divadlo, nejen jako autor, ale zejména jako jevištní výtvarník. Spolupracoval s Národním divadlem, ale i se Státním divadlem v Brně a Divadlem na Vinohradech.

Jeho počáteční literární tvorba je ve znamení spolupráce s bratrem Karlem. Bratři například společně vytvořili sbírky povídek Zářivé hlubiny (1916), Krakonošova zahrada (1918), či divadelní hry Ze života hmyzu (1921) a Adam stvořitel (1927). Josef Čapek se ovšem prezentoval i samostatnou tvorbou. V jeho bibliografii najdeme sbírky povídek, eseje, divadelní hru, fejetony a výtvarné recenze. Do třicátých let minulého století mohla být jeho tvorba vnímána v souvislosti s dílem známějšího bratra Karla, ale od poloviny třicátých let se vydal zcela vlastní cestou a traduje se, že v případě jeho díla Kulhavý poutník se stalo vůbec poprvé, kdy si Karel Čapek nemohl přečíst připravovanou knihu už v rukopise. Literární tvorba Josefa Čapka vyvrcholila jakousi nezamýšlenou trilogií, která vůbec nebyla románová, takže čtenářem nespatřená. Existuje však objektivní jednota těchto tří knih: Kulhavý poutník (1936), Umění přírodních národů (1938) a posmrtně vydaná kniha Psáno do mraků (1947). V těchto dílech přestal Čapek pracovat se smyšleným příběhem, ale cítil potřebu se vyjádřit k podstatným věcem lidského údělu a umění. Posledním Čapkovým počinem byly básně psané v koncentračním táboře Sachsenhausen v letech 1942–1945. Je zajímavé, že v mladistvém věku (například na rozdíl od Karla Čapka) verše nikdy nepsal. Ale je to pochopitelné, neboť právě verše bývají nejpřirozenějším výrazem mezních situací. Souběžně s těmito verši vznikaly i Čapkovy drobné kresby, na nichž zachytil lidské koncentráčnické trosky, ale i dětské hry. Psaní a kreslení muselo být pochopitelně utajováno a za prozrazení sice hrozila smrt, ale pro autora tato činnost znamenala únik do prostorů tvůrčí svobody, vyjádření vlastních pozorování, citů a tužby.

Nejznámějším dílem Josefa Čapka je bezesporu Povídání o pejskovi a kočičce: jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech (1929). Knížku napsal Josef pro svou šestiletou dcerku Alenu, ale do dnešních dní s ní vyrostly všechny další generace dětí. V poslední řadě nesmíme zapomenout na Čapkovu knižní grafiku a ilustrace. Nadčasovost jeho díla dokumentuje i fakt, že posmrtně byla na jeho náměty natočena celá řada krátkých filmů, tři televizní inscenace a celovečerní film. Byl vynálezcem celosvětově vžitého slova robot, které vymyslel pro Karlovo drama R. U. R.

Josef Čapek byl zatčen gestapem v den vypuknutí druhé světové války 1. září 1939 v Želivi u Humpolce. Dne 9. září byl převezen do koncentračního tábora Dachau a 26. září do Buchenwaldu, kde byl od roku 1941 přidělen do malířské dílny, kde maloval rodokmeny členů SS. Dne 26. června 1942 byl transportován do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde opět pracoval v malířské dílně a kde vytvořil básně a črty tužkou. Dne 25. února 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde následně vypukla tyfová epidemie. Naživu byl údajně ještě 13. dubna 1945, ale přesný údaj jeho smrti, ani jeho hrob, není znám. Na Vyšehradském hřbitově se nachází jeho hrob v dáli.

Na náměstí Míru byl instalován pomník, věnovaný bratřím Čapkovým, bývalé Bezručovy sady nesou jméno Bratří Čapků a ulice Bratří Čapků se nachází na Vinohradech v Praze10.

Galerie: 
Obálka knihy
Kresba Josefa Čapka
Obálka oblíbené knížky
Dům na náměstí Míru, kde Josef Čapek s rodinou bydlel (Foto M. Polák,2018)
Hrob v dáli Josefa Čapka (Foto M. Polák, 2020)
Hrob v dáli Josefa Čapka (Foto M. Polák, 2020)
Narození
23.3.1887
Úmrtí
13.4.1945 (58 let)
Katastrální územíDatum poslední aktualizace: 17.10.2020 15:05
Datum vytvoření: 15.10.2020 16:00