Josef Čapek (Vinohrady)

Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v rodině lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy, jako jejich druhé dítě. Dcera Helena se narodila v roce 1886 (zemřela v roce 1961) a mladší Karel v roce 1890 (zemřel v roce 1938).

Po ukončení měšťanské školy navštěvoval Josef Čapek německou dvouletou tkalcovskou školu ve Vrchlabí a po jejím absolvování pracoval jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera. V roce 1904 se přestěhoval do Prahy. Na rodičích si těžce vydobyl studium na Uměleckoprůmyslové škole, kde se zabýval oborem všeobecného kreslení a další tři roky dekorativního malířství. V Praze se seznámil v roce 1910 se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Posouvací hlavolam: Josef Čapek

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Jarmila Pospíšilová se narodila 24. dubna 1898 v Praze a zemřela 10. prosince 1962 v Praze. Byla českou překladatelkou. Narodila se v rodině pražského advokáta JUDr. Jaroslava Pospíšila (27. května 1862–16. ledna 1910) a jeho manželky Zdenky, rozené Bursíkové. Dědeček Jarmily, Jaroslav Pospíšil, byl slavný knihtiskař a nakladatel. Zatímco otec Jarmily je pochován na Vinohradském hřbitově, děd našel místo poledního odpočinku na Vyšehradském hřbitově, kde je i hrob v dáli Josefa Čapka.

Josefův mladší bratr Karel se přistěhoval do Prahy v roce 1907, což znamenalo pro oba bratry možnost společné tvorby. V roce 1910, kdy se Josef seznámil s Jarmilou Pospíšilovou, oba bratři představili své společné drama Lásky hra osudná. Téhož roku odjel Josef s Jarmilou do Paříže, kde Josef navštěvoval Colarossiho akademii. Do Paříže za ním přijel i Karel a oba bratři zde rozepsali hru Loupežník. Po návratu do Prahy v roce 1911 oba spolu s dalšími mladými umělci opustili spolek Mánes a stali se členy nové Skupiny výtvarných umělců.

Josef se s Jarmilou oženil 3. května 1919 v  kostele sv. Ludmily na dnešním náměstí Míru. Novomanželé spolu s Karlem bydleli v Říční ulici. V roce 1923, když se jim narodila dcera Alena (1923–1971), přestěhovala se Josefa rodina k ovdovělé mamince Jarmily do domu na rohu náměstí Míru 109/18 (tehdy č.p. 109/5) a Rumunské ulice (nyní je v přízemí restaurace Kravín). V roce 1924 si postavili bratři Čapkové v nynější ulici bratří Čapků, tehdejší Úzké ulici, dvojvilu. Jarmila ve své části této dvojvily během druhé světové války pobývala, ale její dcera Alena zůstala bydlet u babičky v bytě na náměstí Míru.

Josef Čapek je vnímán především jako výtvarný umělec, ale jeho literární tvorba je upozaďována neoprávněně. Již jsme se zmínili, že se stal členem skupiny výtvarných umělců. V letech 1911–1912 působil jako redaktor Uměleckého měsíčníku této skupiny, posléze se však s touto skupinou rovněž rozešel a znovu vstoupil do výtvarného spolku Mánes, kde byl spoluredaktorem jeho časopisu Volné směry. V roce 1918 se stal redaktorem Národních listů, v roce 1921 Národní listy spolu s Karlem opustil a až do svého zatčení v roce 1939 působil jako redaktor a výtvarný kritik v Lidových novinách. V roce 1921 přešel do skupiny Tvrdošíjní, jejímiž dalšími členy byli například Václav Špála, Jan Zrzavý či Rudolf Kremlička. Jako karikaturista a ilustrátor přispíval do mnoha dalších deníků, časopisů a dalších tiskovin. Rovněž se věnoval práci pro divadlo, nejen jako autor, ale zejména jako jevištní výtvarník. Spolupracoval s Národním divadlem, ale i se Státním divadlem v Brně a Divadlem na Vinohradech. V Divadle na Vinohradech působil jako scénograf v letech 1921 - 1930. 

Jeho počáteční literární tvorba je ve znamení spolupráce s bratrem Karlem. Bratři například společně vytvořili sbírky povídek Zářivé hlubiny (1916), Krakonošova zahrada (1918), či divadelní hry Ze života hmyzu (1921) a Adam stvořitel (1927). Josef Čapek se ovšem prezentoval i samostatnou tvorbou. V jeho bibliografii najdeme sbírky povídek, eseje, divadelní hru, fejetony a výtvarné recenze. Do třicátých let minulého století mohla být jeho tvorba vnímána v souvislosti s dílem známějšího bratra Karla, ale od poloviny třicátých let se vydal zcela vlastní cestou a traduje se, že v případě jeho díla Kulhavý poutník se stalo vůbec poprvé, kdy si Karel Čapek nemohl přečíst připravovanou knihu už v rukopise. Literární tvorba Josefa Čapka vyvrcholila jakousi nezamýšlenou trilogií, která vůbec nebyla románová, takže čtenářem nespatřená. Existuje však objektivní jednota těchto tří knih: Kulhavý poutník (1936), Umění přírodních národů (1938) a posmrtně vydaná kniha Psáno do mraků (1947). V těchto dílech přestal Čapek pracovat se smyšleným příběhem, ale cítil potřebu se vyjádřit k podstatným věcem lidského údělu a umění. Posledním Čapkovým počinem byly básně psané v koncentračním táboře Sachsenhausen v letech 1942–1945. Je zajímavé, že v mladistvém věku (například na rozdíl od Karla Čapka) verše nikdy nepsal. Ale je to pochopitelné, neboť právě verše bývají nejpřirozenějším výrazem mezních situací. Souběžně s těmito verši vznikaly i Čapkovy drobné kresby, na nichž zachytil lidské koncentráčnické trosky, ale i dětské hry. Psaní a kreslení muselo být pochopitelně utajováno a za prozrazení sice hrozila smrt, ale pro autora tato činnost znamenala únik do prostorů tvůrčí svobody, vyjádření vlastních pozorování, citů a tužby.

Nejznámějším dílem Josefa Čapka je bezesporu Povídání o pejskovi a kočičce: jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech (1929). Knížku napsal Josef pro svou šestiletou dcerku Alenu, ale do dnešních dní s ní vyrostly všechny další generace dětí. V poslední řadě nesmíme zapomenout na Čapkovu knižní grafiku a ilustrace. Nadčasovost jeho díla dokumentuje i fakt, že posmrtně byla na jeho náměty natočena celá řada krátkých filmů, tři televizní inscenace a celovečerní film. Byl vynálezcem celosvětově vžitého slova robot, které vymyslel pro Karlovo drama R. U. R.

Josef Čapek byl zatčen gestapem v den vypuknutí druhé světové války 1. září 1939 v Želivi u Humpolce. Dne 9. září byl převezen do koncentračního tábora Dachau a 26. září do Buchenwaldu, kde byl od roku 1941 přidělen do malířské dílny, kde maloval rodokmeny členů SS. Dne 26. června 1942 byl transportován do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde opět pracoval v malířské dílně a kde vytvořil básně a črty tužkou. Dne 25. února 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu (německé Sasko), kde následně vypukla tyfová epidemie. Naživu byl údajně ještě 13. dubna 1945, ale přesný údaj jeho smrti, ani jeho hrob, není znám. Na Vyšehradském hřbitově se nachází jeho hrob V dáli.

Na náměstí Míru byl instalován pomník, věnovaný bratřím Čapkovým, bývalé Bezručovy sady nesou jméno Bratří Čapků a ulice Bratří Čapků se nachází na Vinohradech v Praze 10.

DOPORUČUJEME: Josef Čapek si jistě uměl se svojí dcerou Alenou hrát. Zkuste to i Vy. Pro odlehčení vyzkoušejte v sekci Hry a kvízy posunovací hlavolam, skládací hru s obrázky na téma Josef Čapek.