Josef Lada (Nové Město)

Pocházel z rodiny ševce (otec Josef Lada 1847–1904, matka Alžběta, rozena Janovská (1843–1912). Měl bratra Františka (nar. 1870) a sestry Antonii (nar. 1877) a Marii (nar. 1881). V dětství se jako půlroční chlapec zranil při hře v otcově dílně, když upadl na ševcovský nůž a poranil si oko, na které přestal vidět. Proto mu chybělo prostorové vidění.

V roce 1901 se na Královských Vinohradech učil malířem pokojů a divadelních dekorací. V letech 1902–1905 se učil knihařem. Od roku 1906 studoval na UPŠ v Praze, kde se stal žákem E. Dítěte a A. Hofbauera, po druhém semestru ale školu opustil a pokračoval jako samouk. Od roku 1926 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Dne 18. června 1923 se oženil s Hanou Budějickou, s níž měl dvě dcery. Mladší Eva (nar. 18. prosince 1928, nadaná klavíristka, zahynula v 17 letech při leteckém bombardování Emauz 14. února 1945, starší Alena (1925–1992) se stala po otci ilustrátorkou a malířkou. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada.

 Josef Lada byl ovlivněn zejména Mikolášem Alšem; v návaznosti na jeho dílo vytvořil stylizovaný obraz české vesnice, inspirovaný rodným Posázavím. Jeho výtvarný projev byl založen na pevné souvislé linii a plošném pojetí, slučující barokní lidové tradice a českou kreslířskou kulturu 19. století.

Stěžejní oblast díla spočívala v ilustraci a vlastní knižní tvorbě: Moje abeceda (1910), Kocour Mikeš (1934–1936), Bubáci a hastrmani (1946), O chytré kmotře lišce (1937). Prosazoval v té době moderní pojetí dětské ilustrace. Dokonalého souznění literárního díla a obrazu dosáhl v doprovodu Haškovy knihy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, kdy nakreslil 1339 kreseb, které vycházely nejprve časopisecky (1920–1923). Ilustroval i další Haškovy knihy, ale i díla Karla Havlíčka Borovského (Tyrolské elegie, Krále Lávru a Epigramy), Drdovy a Erbenovy pohádky a další díla. Jako karikaturista přispíval do řady časopisů (Šibeničky, Rarach).

Malířské dílo zachycuje krajinu v proměnách ročních dob a život prostých lidí na venkově (Zabíjačka, Rvačka v hospodě). Napsal řadu vyprávění a anekdot z venkovského života, pohádek a autobiografii Kronika mého života (1944). Vytvořil též divadelní výpravy pro Národní divadlo (např. Smetanovu Prodanou nevěstu, 1936) a byl i hlavním výtvarníkem úspěšného filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem (1956), natočeného podle stejnojmenné divadelní hry Jana Drdy. Josef Lada je autorem asi 15 000 ilustrací a kolem čtyř set samostatných obrazů. V roce 1947 byl jmenován národním umělcem. Ladovy kresby zůstávají dodnes symbolem idylického českého venkova či Vánoc. Byl po něm pojmenován asteroid 17625 Joseflada.

Bydlel více než třicet let v Praze 2 v Podskalí v ulici V Ohradách 2045/1, která se od roku 1961 jmenuje Ladova. Na domě je bronzová pamětní deska Josefa Lady s jeho bustou.

Doporučujeme: Po místech spjatých se životem Josefa Lady v Praze 2 vás provede Literární vycházka - Josef Lada - Kronika mého života.