Josef Lada (Nové Město)

Pocházel z rodiny ševce (otec Josef Lada 1847–1904, matka Alžběta, rozena Janovská (1843–1912). Měl bratra Františka (nar. 1870) a sestry Antonii (nar. 1877) a Marii (nar. 1881). V prvním roce svého života se zranil při hře v otcově dílně, když upadl na ševcovský nůž a poranil si oko, na které přestal vidět. Proto mu chybělo prostorové vidění.

V roce 1901 se na Královských Vinohradech učil malířem pokojů a divadelních dekorací. V letech 1902–1905 se učil knihařem- zlatičem u mistra Karáska. Během učení se seznamoval s knihami a ilustracemi českých autorů. První kreslířské úspěchy zaznamenal již jako učeň - v roce 1904 mu časopis Máj otiskl první čtyři kresby. Od roku 1906 studoval na UPŠ v Praze, kde se stal žákem E. Dítěte a  A. Hofbauera, po druhém semestru ale školu opustil a pokračoval jako samouk. V roce 1907 se seznámil s Jaroslavem Haškem, s nímž se přátelil i spolupracoval. Ladovy kresby otiskují i další časopisy a v roce 1909 nastoupil na místo odpovědného redaktora časopisu Karikatury. Začal vydávat i vlastní knížky (Moje abeceda, Kalamajka s textem J. Haška), spolupracoval s dalšími časopisy. Od roku 1926 začal získávat úspěchy i na výstavách doma i v zahraničí. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Dne 18. června 1923 se oženil s Hanou Budějickou (po osmnáctileté známosti), s níž měl dvě dcery. Mladší Eva (nar. 18. prosince 1928, nadaná klavíristka, zahynula v 17 letech při leteckém bombardování Emauz 14. února 1945, starší Alena (1925–1992) se stala po otci ilustrátorkou a malířkou. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada.

 Josef Lada byl ovlivněn zejména Mikolášem Alšem; v návaznosti na jeho dílo vytvořil stylizovaný obraz české vesnice, inspirovaný rodným Posázavím. Jeho výtvarný projev byl založen na pevné souvislé linii a plošném pojetí, slučující barokní lidové tradice a českou kreslířskou kulturu 19. století.

Stěžejní oblast díla spočívala v ilustraci a vlastní knižní tvorbě: Moje abeceda (1910), Kocour Mikeš (1934–1936), Bubáci a hastrmani (1946), O chytré kmotře lišce (1937). Prosazoval v té době moderní pojetí dětské ilustrace. Dokonalého souznění literárního díla a obrazu dosáhl v doprovodu Haškovy knihy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, které vycházely nejprve časopisecky (1920–1923). Černobílé ilustrace Švejka z 20. let doplnil soubor barevných ilustrací ke knižnímu vydání v 50. letech - celkem jich bylo zhruba tisíc (!). Ilustroval i další Haškovy knihy, ale i díla Karla Havlíčka Borovského (Tyrolské elegie, Krále Lávru a Epigramy), Drdovy a Erbenovy pohádky a další díla. Jako karikaturista přispíval do řady časopisů (Šibeničky, Rarach).

Malířské dílo zachycuje krajinu v proměnách ročních dob a život prostých lidí na venkově (Zabíjačka, Rvačka v hospodě). Napsal řadu vyprávění a anekdot z venkovského života, pohádek a autobiografii Kronika mého života (1944). Vytvořil též divadelní výpravy pro Národní divadlo (např. Smetanovu Prodanou nevěstu, 1936) a byl i hlavním výtvarníkem úspěšného filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem (1956), natočeného podle stejnojmenné divadelní hry Jana Drdy. Josef Lada je autorem asi 15 000 ilustrací a kolem 550 samostatných obrazů. V roce 1947 byl jmenován národním umělcem. Ladovy kresby zůstávají dodnes symbolem idylického českého venkova či Vánoc. Byl po něm pojmenován asteroid 17625 Joseflada.

Bydlel od svých 14 let na Novém Městě v dnešní Praze 2, z toho více než třicet let v Podskalí v ulici V Ohradách 2045/1, která se od roku 1961 jmenuje Ladova. Na domě je bronzová pamětní deska Josefa Lady s jeho bustou. Rád se však i s rodinou vracel na léto do rodných Hrusic.

Zajímavost: Jméno Josef Lada nese i planetka č. 17625 (1996 AYI),  kterou objevili P. Pravec a L. Šarounová ve hvězdárně Ondřejov.

Doporučujeme: Po místech spjatých se životem Josefa Lady v Praze 2 vás provede Literární vycházka - Josef Lada - Kronika mého života. Po stopách Josefa Lady se můžete vydat i jako účastníci venkovní hry Putování Prahou 2.