František Langer (Vinohrady)

Patří mezi přední české spisovatele a dramatiky a válečné veterány ze „západní fronty“. Přední představitel tzv. čapkovské generace. Od roku 1949 až do své smrti stál v čele Společnosti bratří Čapků. 

Pochází z asimilované židovské obchodnické rodiny na Královských Vinohradech. V Praze prožil celý svůj spisovatelský život a na své rodné město také vázal své příběhy. Absolvoval gymnázium v (dnešní) Londýnské ulici. V roce 1911 vstoupil do Haškovy satirické Strany mírného pokroku v mezích zákona. Doktorát na medicíně dokončil těsně před vypuknutím první světové války, ale ještě během studií na Univerzitě Karlově publikoval v různých časopisech, z mnoha jmenujme například Národní obzor, Zlatou Prahu, Lumír, Národní listy, Přítomnost, Světozor, Šibeničky, Kmen, Literární noviny, Divadelní noviny…

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Přiřazování - literatura, spisovatelé (2)

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

V letech 1912–1914 redigoval Umělecký měsíčník, což bylo periodikum Skupiny výtvarných umělců. Po vypuknutí války byl MUDr. Langer odveden na haličskou frontu, v roce 1916 se nechal u Černovic Rusy zajmout a v roce 1917 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal šéflékařem 1. pluku. Po skončení války a zdlouhavém návratu do vlasti působil jako vojenský lékař, ale současně přispíval do Lidových novin.

V roce 1925 byla uvedena ve Vídni jeho divadelní hra Periférie. V roce 1930 přemluvil Karel Čapek Františka Langera, aby šel do Divadla na Vinohradech vypomoci jako dramaturg činohry. Tuto funkci zastával až do roku 1935. Byl stálým host pátečníků, přítel bratrů Čapkových i Fráni Šrámka. V roce 1939 v podstatě nuceně emigroval do Francie a po její porážce do Anglie, kde působil jako šéf zdravotnictví československé armády. V roce 1944 byl s československou brigádou vyslán na kontinent k obléhání Dunkerku.

Do Československa se vrátil v roce 1945 ve funkci přednosty zdravotnictva v čs. vojsku. Dosáhl hodnosti brigádního generála. V roce 1947 byl sice ještě jmenován národním umělcem, ale po únoru 1948 nastal určitý útlum ve vydávání jeho knih a uvádění jeho divadelních her. V letech 1945–1965 byl druhým předsedou Společnosti bratří Čapků. 

Po válce žil František Langer od roku 1945 až do své smrti na Smíchově v nárožním domě v Preslově ulici č.p. 2213/5 a náměstí 14. října. Jeho pobyt připomíná na římse v patře umístěná nárožní busta, dílo Kurta Gebauera, odhalená 2. srpna 1995, při příležitosti 30. výročí dramatikova úmrtí

Po společenských změnách v listopadu 1989 obdržel František Langer v roce 1995 in memoriam řád T. G. Masaryka II. třídy.

Hlavní část Langerovy tvorby představují dramata např. zmíněná Periférie (1925), Jízdní hlídka (1935), která se dočkala i filmového přepisu, či jeho poslední drama Bronzová rapsodie (1958). Známé a velice oblíbené jsou komedie Velbloud uchem jehly (1923), Grandhotel Nevada (1927), Obrácení Ferdyše Pištory (1929) a hry pro mládež, např. Pes druhé roty (1923). Pro děti psal i loutkové hry, např. Kašpárek jako detektiv, Perníková chaloupka, O čem král nevěděl (všechny 1932) a mnoho a mnoho dalších. Vydal četné romány i knihy povídek. Mezi nejpůvabnější patří Filatelistické povídky, které ilustroval Adolf Hoffmeister, a které od té doby vyšly v mnoha vydáních a úpravách, na pokračování i v časopise Filatelie. Jeho divadelní hry uvádělo Národní divadlo i Divadlo na Vinohradech. Mnoho jeho her bylo uvedeno v zahraničí. Patřil k významným beletristům, oblíbeným autorům knih pro mládež a vtipným a kritickým publicistům. To vše plně prokazují teprve jeho Spisy, mezi lety 2000 a 2009 vyšlo celkem 20 knih.

Čestné občanství MČ Praha 2 uděleno 29. dubna 2004 in memoriam.

František Langer je pochován na Vyšehradském hřbitově v hrobě 12-44. Autorem spisovatelová náhrobku je scénograf František Tröster.