Gröbeho vila

Gröbeho vila (Grébovka) č.p. 58 - Havlíčkovy sady (Vinohrady)

Dominantu Havlíčkových sadů navrhli pro podnikatele Moritze Gröbeho stavitelé Antonín Viktor Barvitius a Josef Schulz. Fasádu této třípodlažní budovy z let 1870 až 1874 zdobí bohatá fresková výzdoba. Vila spadá do novorenesančního stylu a spolu s viničním altánem a pavilonem tvoří působivý architektonický celek obklopený přilehlými vinicemi a anglickým parkem, kde se v průběhu roku konají různé společenské akce. Samotná vila slouží k pronájmům pro pořádání konferencí, seminářů a dalších soukromých akcí. Celý objekt je od roku 1964 památkově chráněn.

Sdílet
Události

Položení základního kamene stavby Gröbeho vily 1.6.1871

Roku 1870 zakoupil M. Gröbe pozemky a 1. června 1871 byl na pozemku někdejší usedlosti Horní Landhauska položen základní kámen ke stavbě letního sídla "Villa Gröbe". Téhož roku započala úprava parku. 

Historie

Vila, kterou si nechal postavit Moritz Gröbe, patří ke skupině pražských staveb, nejvíce ovlivněných italským prostředím, respektive italskou renesancí. Tyto vily si v poslední třetině 19. století stavěla podnikatelská elita, ke které Gröbe patřil. Narodil se 14. září 1828 v Kahle a již od mladého věku pracoval u firmy Vojtěcha A. Lanny. Později se stal prokuristou a dále společníkem Tomáše Lanny, a následně společníkem firmy Adalbert Lanna ml. a Johann Schebek. Jejich firma tehdy značně zbohatla na výstavbě zdymadel, železničních tratí a mostů. O tom, že s významným podnikatelem a mecenášem Lannou ho nepojil jen pracovní vztah, svědčí zápis v Lannových poznámkách k autobiografii k roku 1891: „5. března. Můj přítel…Moritz Gröbe zemřel“.

Gröbe si po Lannově příkladu ke stavbě své vily vybral architekta Antonína V. Barvitia (1823–1901)*, absolventa vídeňské Akademie výtvarných umění v ateliérech Karla Roessnera, Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicardsburga. Autorem návrhů interiérů vily byl Josef Schulz, který projektoval i další blízké stavby - Pavilon a Viniční altán.

*Po absolutoriu získal Barvitius v roce 1854 státní stipendium na studijní cestu do Itálie a od roku 1856 se ujal památkové obnovy Palazzo di Venezia v Římě pro rakouské velvyslanectví. V Praze k jeho nejvýznamnějším realizacím patřily Lippmanova a Lannova vila v Bubenči a původní nádraží Františka Josefa I. z let 1869–1871, navržené spolu se švagrem – Ignácem V. Ullmannem.

Roku 1870 zakoupil M. Gröbe pozemky a 1. června 1871 byl položen základní kámen ke stavbě letního sídla "Villa Gröbe".

Již roku 1871 se započalo s úpravou zahrad a se stavbou umělých skal, na niž se podílel sochař Josef Vorlíček. V roce 1905 Gröbeho dědicové objekt odprodali vinohradské obci, 1906 byl park otevřen veřejnosti a přejmenován na Havlíčkovy sady. Od té doby vila spolu se sady několikrát změnila své nájemníky a s nimi i využití.
Již roku 1871 se započalo s výsadbou vzácných stromů a keřů a se stavbou umělých skal, jeskyň a jezírka, které se nacházejí v západní části parku. Na vzniku tohoto komplexu se podílel sochař Josef Vorlíček. Skály a umělé pařezy při cestách byly vytvořeny z kamenů, přivezených z Třebenic u Chrášťan. V dolní části parku vznikla vodní nádrž–kašna se sochou Neptuna od Bohuslava Schnircha. Gröbe do svého areálu zahrnul a přebudoval i klasicistní usedlost Horní Landhauska čp. 59 (z 1863).

Ve vile se v letech 1902–1905 ubytovala vnučka císaře Františka Josefa I. Alžběta spolu se svým chotěm Karlem Ottou knížetem Windischgrätzem. Později byl Karel Otto převelen do Vídně a rodina vilu opustila. V roce 1905 Gröbeho dědicové objekt odprodali vinohradské obci (již předtím zde pěstovali zeleninu a za vstupné pouštěli do parku), 1906 byl park otevřen veřejnosti a přejmenován na Havlíčkovy sady, Gröbův skleník byl přeměněn v akvaristickou a teraristickou expozici se zvěřincem. Vila pak sloužila Vysoké škole lesnické, která se částečně přestěhovala do italizující usedlosti Dolní Landhauska čp. 60 (z 1871). V roce 1937 zde byla zřízena Baxova domovina dětských zájezdů, roku 1939 vilu obsadil Hitlerjugend. Celý areál – vilu, vivárium ad. – pak fatálně poškodilo bombardování v roce 1945. Vilu poté v letech 1950–1953 rekonstruovali podle projektu architekta Pavla Smetany pro Ústřední dům pionýrů a mládeže. Po roce 1989 ve vile několik let sídlila Soukromá taneční konzervatoř. V roce 2001 se nájemcem stala společnost Ceeli institut, která roku 2003 zahájila opravy. Společnost však od smlouvy odstoupila pro finančně náročné restaurování nově nalezených „kratochvilných“ ornamentálních a alegorických fresek v tzv. Pavilonu, kde se v dobách fin de siècle hrával kuželník a jiné společenské hry.

V letech 2007–2010 byl Pavilon Městskou částí Prahy 2 rekonstruován a přestavěn na kavárnu podle projektu Jiřího Javůrka a Vladimíra Thiele. Již v devadesátých letech však byla omlazena vinice, a v letech 2002–2004 podle projektu ateliéru dum architekti opraven a dobudován Schulzův viniční altán.

Popis

Vlastní Gröbeho vila je svými třemi nadzemními podlažími na podélném půdorysu posazena na rozsáhlé terase z navážek (uvádí se až 60 000 povozů) tehdy budovaného vinohradského tunelu. Vstupní bosované průčelí vily charakterizuje pětiosý pilířový podjezd, na němž je umístěna zámecká „vítací“ terasa a malý balkón ve 2. patře. Vilu kryje nízká přesahující střecha, pod kterou je výrazná lunetová římsa zdobená freskovým pásem s motivy dětí od vídeňského malíře Kuglera. Interiéry – celkem 30 prostorných pokojů v patrech přístupných reprezentativním mramorovým schodištěm s kazetovým stropem – navrhoval architekt Josef Schulz (1840–1917).
Objekt je od roku 1964 památkově chráněn.

Galerie: 
Gröbeho vila
Gröbeho vila
rekonstrukce skleníku 1884
Smetana rekonstrukce
Altán - Gröbeho vila
Gröbeho vila
Návrh skleníku, 1868
Pavel Smetana, plán rekonstrukce vily po válečném bombardování, 1950
Pavilon
Katastrální území

UMÍSTĚNÍ: Havlíčkovy sady, Praha 2 - Vinohrady

STAVITEL: Antonín Viktor Barvitius, Josef Schulz

VÝSTAVBA: 1870­–1874 (vila), 1871–1888 (park)

Adresa
Havlíčkovy sady
12000 Praha 2 - Vinohrady
Česká republika
50° 4' 9.5736" N, 14° 26' 42.1404" E
Štítky: 
Odkazy a literatura:
Kolektiv autorů, Slavné stavby Prahy 2, FOIBOS BOOKS, s. 117–119, Praha 2011.
Jiří Šubert (ed.), Villa Lanna – Antika a Praha 1872, Praha 1994.
Petr Krajči, Gröbeho vila, in: Slavné pražské vily, Praha 2008, s. 35–36.
(MČ 2), Pavilon. Rekonstrukce Pavilonu v Havlíčkových sadech, Praha 2010.
Datum poslední aktualizace: 17.3.2021 16:14
Datum vytvoření: 20.7.2018 11:42