Gröbeho vila (Grébovka) čp. 58 - Havlíčkovy sady (Vinohrady)

Historie

Vila, kterou si nechal postavit Moritz Gröbe, patří ke skupině pražských staveb, nejvíce ovlivněných italským prostředím, respektive italskou renesancí. Tyto vily si v poslední třetině 19. století stavěla podnikatelská elita, ke které Gröbe patřil. Narodil se 14. září 1828 v Kahle a již od mladého věku pracoval u firmy Vojtěcha A. Lanny. Později se stal prokuristou a dále společníkem Tomáše Lanny, a následně společníkem firmy Adalbert Lanna ml. a Johann Schebek. Jejich firma tehdy značně zbohatla na výstavbě zdymadel, železničních tratí a mostů. O tom, že s významným podnikatelem a mecenášem Lannou ho nepojil jen pracovní vztah, svědčí zápis v Lannových poznámkách k autobiografii k roku 1891: „5. března. Můj přítel…Moritz Gröbe zemřel“.

Gröbe si po Lannově příkladu ke stavbě své vily vybral architekta Antonína V. Barvitia (1823–1901)*, absolventa vídeňské Akademie výtvarných umění v ateliérech Karla Roessnera, Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicardsburga. Autorem návrhů interiérů vily byl Josef Schulz, který projektoval i další blízké stavby - Pavilon a Viniční altán.

*Po absolutoriu získal Barvitius v roce 1854 státní stipendium na studijní cestu do Itálie a od roku 1856 se ujal památkové obnovy Palazzo di Venezia v Římě pro rakouské velvyslanectví. V Praze k jeho nejvýznamnějším realizacím patřily Lippmanova a Lannova vila v Bubenči a původní nádraží Františka Josefa I. z let 1869–1871, navržené spolu se švagrem – Ignácem V. Ullmannem.

Roku 1870 zakoupil M. Gröbe pozemky a 3. června 1871 byl položen základní kámen ke stavbě letního sídla "Villa Gröbe". Toto datum je vyznačeno i na pamětní desce v suterénu vily. 

Již roku 1871 se započalo s výsadbou vzácných stromů a keřů a se stavbou umělých skal, jeskyň a jezírka, které se nacházejí v západní části parku. Na vzniku tohoto komplexu se podílel sochař Josef Vorlíček. Skály a umělé pařezy při cestách byly vytvořeny z kamenů, přivezených z Třebenic u Chrášťan. V dolní části parku vznikla vodní nádrž–kašna se sochou Neptuna od Bohuslava Schnircha. Gröbe do svého areálu zahrnul a přebudoval i klasicistní usedlost Horní Landhauska č.p. 59 (z 1863). Park byl dokončen v roce 1888.

Po smrti Gröbeho (5. 3. 1891) jeho dědicové areál neužívali a na jeho údržbu si vydělávali provozováním zahradnictví a zpřístupněním parku veřejnosti za poplatek. Ve vile se v letech 1902–1905 ubytovala vnučka císaře Františka Josefa I. Alžběta spolu se svým chotěm Karlem Ottou knížetem Windischgrätzem. Později byl Karel Otto převelen do Vídně a rodina vilu opustila. V roce 1905 Gröbeho dědicové objekt odprodali vinohradské obci (již předtím zde pěstovali zeleninu a za vstupné pouštěli do parku). V roce 1906 (16. května) byl park otevřen veřejnosti a přejmenován na Havlíčkovy sady, Gröbův skleník byl přeměněn v akvaristickou a teraristickou expozici se zvěřincem. Vila pak sloužila Vysoké škole lesnické, která se částečně přestěhovala do italizující usedlosti Dolní Landhauska č.p. 60 (z 1871). V roce 1937 zde byla zřízena Baxova domovina dětských zájezdů, roku 1939 vilu obsadil Hitlerjugend. Celý areál – vilu, vivárium ad. – pak fatálně poškodilo bombardování v roce 1945. Vilu poté v letech 1950–1953 rekonstruovali podle projektu architekta Pavla Smetany pro Ústřední dům pionýrů a mládeže. Po roce 1989 ve vile několik let sídlila Soukromá taneční konzervatoř.

V letech 1992–1999 došlo postupně k převodu jednotlivých částí areálu do správy Městské části Praha 2. Samotná Gröbeho vila přešla na Prahu 2 až 13. března 1997. V roce 2001 se nájemcem stala společnost Ceeli Institut. která roku 2003 zahájila opravy. 

V letech 2007–2010 byl Městskou částí Prahy 2 rekonstruován Pavilon a přestavěn na kavárnu podle projektu Jiřího Javůrka a Vladimíra Thiele. Již v devadesátých letech však byla omlazena vinice, a v letech 2002–2004 podle projektu ateliéru dum architekti opraven a dobudován Schulzův viniční altán.

Celý areál Havlíčkových sadů rekonstruovala městská část Praha 2. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2013. Park je oblíbeným místem pro odpočinek i různé akce. Gröbeho vila je přístupná s omezením - při kulturních akcích nebo pravidelných komentovaných prohlídkách.

Popis

Vlastní Gröbeho vila je svými třemi nadzemními podlažími na podélném půdorysu posazena na rozsáhlé terase z navážek (uvádí se až 60 000 povozů) tehdy budovaného vinohradského tunelu. Vstupní bosované průčelí vily charakterizuje pětiosý pilířový podjezd, na němž je umístěna zámecká „vítací“ terasa a malý balkón ve 2. patře. Vilu kryje nízká přesahující střecha, pod kterou je výrazná lunetová římsa zdobená freskovým pásem s motivy dětí od vídeňského malíře Kuglera. Interiéry – celkem 30 prostorných pokojů v patrech přístupných reprezentativním mramorovým schodištěm s kazetovým stropem – navrhoval architekt Josef Schulz (1840–1917).
Objekt je od roku 1964 památkově chráněn.

Architekti

Český architekt, významný představitel novorenesance Antonín Viktor Barvitius se narodil 14. července 1823 v Praze na Malé Straně, zemřel 20. července 1901 v Praze.

Významný český architekt, restaurátor, designér a pedagog Josef Schulz se narodil 11. dubna 1840 v Praze a zemřel 15. července 1917 ve Špindlerově Mlýně. Mezi Schulzova největší díla patří rekonstrukce Zítkovy stavby Národního divadla v Praze po požáru v roce 1881, výstavba Rudolfina společně s Josefem Zítkem, budova Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, budova Národního muzea či na území Prahy 2 Gröbeho vila a Pavilon v Havlíčkových sadech.