Josef Schulz

Josef Schulz pocházel z rodiny bohatého pražského obchodníka Jana Schulze. Po dokončení studia na pražské polytechnice a následně na Akademii výtvarných umění ve Vídni se v roce 1865 stal asistentem architekta Josefa Zítka na české polytechnice v Praze. Mezi lety 1868 a 1870 absolvoval studijní cestu po Itálii, po návratu již vlastnil samostatný projektový ateliér v Praze. Mimo to, že byl Schulz profesorem architektury na české technice v Praze, také vyučoval na zlatnické škole, byl členem Spolku architektu a inženýrů, dvorním radou a České akademie věd a členem kuratoria Uměleckoprůmyslového muzea.
V tvorbě Josefa Schulze je patrna inspirace italskou a českou renesancí. Stavby se vyznačují konstrukční strohostí, technickou přesností a uměřeným plastickým dekorem. Mezi Schulzova největší díla patří rekonstrukce Zítkovy stavby Národního divadla v Praze po požáru v roce 1881, výstavba Rudolfina společně s Josefem Zítkem, budova Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Gröbeho vila v Královských Vinohradech, Pavilon v Grébovce a budova Národního muzea.
V návaznosti na oblibu renesance se i ve své tvorbě věnoval původním renesančním stavbám a navracel jim svůj vzhled. Můžeme jmenovat například rekonstrukci sgrafit na Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí, obnovu zámků Hrubá skála, zámku v Horšovském Týně, Valdštejnského paláce nebo paláce a rodinné hrobky Buquojů v Nových Hradech.

Josef Schulz je pohřben na Vyšehradském hřbitově v hrobě č. 15-58.

Toto heslo se nachází na herní trase Havlíčkovy sady v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více