Hlavní záložky

Návrh hotelu při Vinohradském nádraží
Adresa
Bělehradská 22
Praha 2
Česká republika
50° 4' 6.6828" N, 14° 26' 11.256" E
Návrh hotelu při Vinohradském nádraží

Nádraží Královské Vinohrady

Bělehradská 22, Pod Nuselskými schody, čp. 407/XII, Praha 2−Vinohrady
Josef Heindl
1887, 1912-1913

Vinohradské tunely
Hlavní nádraží−Pod Nuselskými schody, Praha 2−Vinohrady
1869−1871; 1940−1945; 1983−1989

Vybudování spojovací trati mezi pražskými nádražími měla ve druhé polovině 19. století ve svých koncesních podmínkách společnost Böhmische Westbahn−BWB (Česká západní dráha). Ta v roce 1862 zahájila provoz na železnici z tehdy samostatného Smíchova do Plzně a dále do Bavorska. Dráhu mezi nádražími však postavila a 15. srpna 1872 otevřela až společnost Kaiser Franz Josef-Bahn−KFJB (Dráha císaře Františka Josefa). Mimo krátké spojky na Hrabovce ji především tvořila trať z dnešního Hlavního nádraží Nuselským údolím a dále přes Vltavu na Smíchov, ke společnému nádraží BWB a Buschtehrader Eisenbahngesellschaft−BEB (Buštěhradská dráha). Stavbu provedly firmy Vojtěcha Lanny a bratří Kleinů podle plánů Jana Šebka (Johanna Schebka).

Tunely:

Jednou z největších inženýrských staveb na trati Dráhy císaře Františka Josefa−KFJB byl 1140 metrů dlouhý tunel pod Královskými Vinohrady. Byl budován v letech 1869−­1871 společností Vojtěcha Lanny ml. a bratří Kleinů současně od obou portálů a ze dvou z povrchu vyhloubených šachet. Ty následně sloužily k ventilaci, na povrchu byly ukončeny nízkými komíny před domy čp. 624 a čp. 321 (dnes součástí čp. 136) v Tunelové−Hálkově, dnes Londýnské ulici, která kopíruje osu tunelu. První tunel byl stavěn jako dvoukolejný, pří zprovoznění ale byla položena pouze jedna kolej. Rostoucí provoz si brzy vynutil zdvojkolejnění, ani poté však nebyla kapacita dostačující, navíc se objevovaly problémy s obezdívkou z pískovce. Ta byla vyměněna za žulové bloky při rekonstrukci tunelu v době výstavby druhého tunelu. První návrhy na stavbu druhého tunelu se objevily již na přelomu 19. a 20. století, budován však byl až za 2. světové války 1940−1944. Současně se zahájila stavba třetího tunelu, která však v roce 1946 byla zastavena. Jeho stavba byla obnovena až v letech 1983−1989, kdy na již existujících 292 metrech dvojkolejného tunelu navázaly dvě samostatné tunelové trouby o délce 772 a 794 metrů. Provedení rozpletu (místo kde se tunel rozděluje), z otevřené stavební jámy, si vynutilo demolici domu čp. 140 v Anglické ulici. První a druhý tunel běží přibližně v jedné ose, obě větve třetího tunelu vybočují více k východu. Zatímco první tunel budovali pod ještě nezastavěným územím, a pozdější domovní výstavba se jeho trasování přizpůsobila, při stavbě druhého a třetího tunelu už musely být řešeny problémy s podchycením stávajících domů, u třetího tunelu navíc i s blízkostí tunelů metra. 

Nádraží Královské Vinohrady:

Zastávka Královské Vinohrady byla zřízena při zahájení osobní dopravy v roce 1888. Stanice měla přízemní hrázděnou budovu, nástupiště dodatečně doplněná zastřešením a můstkem nad tratí pro pěší. Problém s úrovňovým křížením na velmi vytíženém úseku při ústí tunelu a nevyhovující stav staniční budovy podnítily její radikální přestavbu. Vznikla v letech 1912−1913 podle návrhu Josefa Heindla, uspořádání kolejí a podjezdu vyřešil inženýr V. Němeček. Tehdy díky novému mimoúrovňovému železničnímu přejezdu mohla být prodloužena tramvaj až do Nuslí na Náměstí Bratří Synků. Zastávka při stavbě druhého tunelu byla v roce 1944 zrušena a budova pro administrativní účely přestavěna roku 1955. Nové průčelí však jen částečně zachovalo prvky z přestavby geometrické secese z roku 1912. Nyní zde sídlí Technické ústředny Českých drah.

Adresa
Bělehradská 22
Praha 2
Česká republika
50° 4' 6.6828" N, 14° 26' 11.256" E
Galerie: 
Vinohradské nádraží
Návrh hotelu při Vinohradském nádraží
Železniční most
Stavba tunelu Janešek Julius
Tunel situace
Odkazy a literatura: 
Kolektiv autorů, Slavné stavby Prahy 2, FOIBOS BOOKS, s. 39–41, Praha 2011.
Julius Janeček, Město Královské Vinohrady, Vinohrady 1895, s. 28.
Jan Fischer-Ondřej Fischer, Pražské mosty, Praha 1985.
Lukáš Beran-Vladislava Valchářová (ed.), Pražský industriál. Technické stavby a průmyslová architektura Prahy, Praha 2007, s. 51, 130.
Kateřina Bečková, Zmizelá Praha. Nádraží a železniční tratě, Litomyšl 2009, s. 98−103.
Datum poslední aktualizace: 25.9.2018 20:51