Paroubka a Křížovka, Pštroska (Vinohrady)

V roce 1843 se uvádí na Viničných Horách (tedy na pozdějších Královských Vinohradech a na Žižkově) 69 stavení se 169 obyvateli. V seznamu samot, z nichž některé tvořily skupiny o dvou až pěti staveních, uvádíme doslovně z publikace vinohradského městského oficiála Julia Janečka z roku 1895: „... se nacházely č.p. 35 a 36 Paroubka a Křižovka zvaná Pštroska  dvorec, lázně, hostinec a zahrada“. Pštroska se někdy uvádí i jako Pštrosska. Historie vinic a usedlostí je však dlouhá.

Přibližně v místech spodní části Riegrových sadů se již ve 14. století rozkládala veliká vinice Vacka Kříže, syna kramáře, majitele pivovaru a konšela Kříže. Tento zámožný pražský měšťan, kramář Kříž, je poprvé připomínán k roku 1364. Vlastnil ještě tvrz a vesnici ve Chvalech a domy na Starém Městě. Jeden ze svých pozemků daroval tehdejší nové církvi na stavbu Betlémské kaple a díky jemu se zde stal kazatelem Jan Hus. Vinici jeho syna se říkalo Křížovka. Později byla rozdělena mezi více majitelů a vzniklo tu několik usedlostí: Pštroska, Sakrabonka (Neubergova) a Vozová.

V těsném sousedství vinice Křížovky, přibližně mezi Slezskou a Vinohradskou ulicí se táhla obrovská vinice Řezníková. V letech 1694–1698 patřily obě vinice staroměstskému primátorovi Janu Bedřichu Sachsovi a po jeho smrti je koupil právník Jan Kristian Paroubek. Byl místosudím a královským apelačním radou. Sloučené vinice se po něm nazývaly Paroubka. V roce 1775 koupil Paroubku Václav Lieber a vystavěl na vinici usedlost  č.p. 36, o něco později ještě postavil další budovu č.p. 35 a lisovnu. Dalším vlastníkem byl Josef Enis, svobodný pán z Attrů.

V roce 1815 se stali novými majiteli pozemků a usedlostí manželé Jan a Babetta Pštrossovi, přičemž se vinici říkalo Pštrosska, ale usedlostem č.p. 36 nadále Paroubka a č.p. 35 se stále jmenovala Křížovka.

Na pozemcích Pštrossky či Pštrosky (psáno s jedním "s") objevil její majitel Jan Pštross léčivý pramen železité vody, postavil tu nejprve hostinský dům, restauraci a nad studánkou.velký altán ve stylu anticky. Poté zřídil malé lázně. Na vinici vysázel sad a část změnil v zahradu, posléze dokonce vybudoval parní lázně. Lázeňský podnik po smrti svého otce Jana převzal v roce 1844 syn Eduard Pštross, který byl v letech 1861–1864 vinohradským starostou. Dne 11. srpna 1849 bylo na Pštrosce otevřeno divadlo a o nedělích se tu konaly nejrozmanitější zábavy.

Dřevěná divadelní aréna zchátrala a byla zbořena v roce 1861. V roce 1872 koupil usedlost František Julius Heine, který ji téměř celou rozparceloval a prodal na stavební pozemky. Část si však ponechal, aby na ní r. 1887 postavil na rohu Vinohradské a Balbínovy ulice německý národní dům s velkým hostincem a s prostorným sálem. Po něm se nazýval Heinovka. Zbytek zahrady koupila od Heinových dědiců vinohradská obec za účelem vybudování Riegrových sadů a ulic. Pštroska tak zanikla na sklonku 19. století.

Čísla popisná 35 a 36 byla po výstavbě nových ulic přidělena novým domům na pozemcích původních vinic. Dnes je to roh Vinohradské třídy a Italské ulice, čili Italská 35/21, kde se nachází restaurace Hajnovka, a roh Mánesovy a Italské ulice, tedy Italská č. 25. V letech 1896–1948 se dnešní ulice Anny Letenské jmenovala Ve Strosce (Ve Pštrosce).