Italská

Italská ulice je nyní sloučena ze dvou původně samostatných ulic, Divišovy, což je úsek mezi Anglickou a Vinohradskou, a Žižkovou která vznikla v roce 1889 a je to úsek mezi Vinohradskou a Seifertovou. Divišova ulice byla vybudována ještě dříve, v roce 1884. Jmenovala se po Prokopu Divišovi, vlastním jménem Václavu Divíškovi (1698–1765), katolickém knězi, teologovi, přírodovědci, léčiteli, hudebníkovi a vynálezci. Do povědomí národa se Diviš zapsal především jako vynálezce hromosvodu. 

Také Žižkova ulice vznikla vzhledem k nové zástavbě na konci 19. století, v roce 1889. Svůj název dostala po husitském vojevůdci Janu Žižkovi z Trocnova a Kalicha (nar. kolem roku 1360, zemřel 1424). V roce 1926 získala Italská ulice svůj současný název i podobu. V té době bychom na území současného hlavního města napočítali přes třicet Žižkových ulic, a to do tohoto počtu nezahrnujeme četná Žižkova náměstí. 

Název Italská odkazuje na stát u Středozemního moře, který se za první světové války přidal na stranu Trojdohody v boji proti centrálním mocnostem, tedy Rakousko-Uhersku a Německu. Je tedy pojmenována podle mírového uspořádání Evropy po první světové válce. Této dějinné události odpovídá i pojmenování ulic okolo náměstí Míru – podle států tzv. Dohody. Tehdy se Spojené království, Francie, Rusko spojily na základě Dohody, též nazývané Trojdohoda. K nim se přidaly po vypuknutí války Itálie, USA, Srbsko a další státy. Některé další ulice se jmenují podle hlavních měst států Dohody (například Záhřebská, Londýnská), které bojovaly až do konce války proti tzv. centrálním mocnostem (tedy bez carského a později sovětského Ruska, které z války odstoupilo v roce 1917).