Anna Letenská

Anna Letenská se narodila v herecké rodině. Její otec byl hercem a režisérem v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, matka byla členkou kočovné společnosti, herečkami byly i její dvě sestry. Anna již v dětském věku začala hrát jako její maminka u kočovné divadelní společnosti, v patnácti letech dostala angažmá u společnosti, kterou řídil otec po návratu z první světové války. V letech 1921–1929 hrála v Jihočeském divadle.

V roce 1925 se vdala za komika Ludvíka Hrdličku, který používal pseudonym Letenský. Rok nato se jim narodil syn Jiří (1926–2004). V roce 1941 se znovu vdala, syn zůstal u otce, a tak přežil útrapy druhé světové války a v dospělosti se stal režisérem Beskydského divadla.

Toto heslo se nachází na herní trase Milada Horáková v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Anna Letenská hrála ještě v Košicích, po roce 1930 v Olomouci, Bratislavě, v kladenském divadle a Osvobozeném divadle. V roce 1939 nastoupila do Divadla na Vinohradech, kde byla obsazena do několika zajímavých rolí a byla tehdy hodnocena jako výrazná komická, ale i dramatická herečka.

Se svým druhým manželem, architektem ing. Vladislavem Čalounem ukrývali ve svém bytě manželku MUDr. Břetislava Lyčky, městského lékaře v Karlíně, který ošetřoval parašutistu a atentátníka na R. Heydricha – Jana Kubiše. Čaloun se s Lyčkou znali již předtím ze Sokola. Po prozrazení se doktor Lyčka zastřelil. Manžel Letenské byl za pomoc dne 17. července 1942 zatčen gestapem. Anna Letenská vzápětí po manželově zatčení, 30. srpna 1942, odešla z vinohradského divadla a ještě nastoupila do divadla Uranie, kde dokonce začala studovat roli Vojnarky v Jiráskově hře. Byla střežena gestapem a již po čtyřech dnech byla i ona zatčena a 5. září převezena do Terezína. Byla popravena ve svých 38 letech zastřelením 24. nebo 25. října v koncentračním táboře v Mauthausenu. Někde se uvádí, že zahynula v plynové komoře. Ing. Čaloun byl popraven 26. ledna 1943.

Těsně před deportací do Terezína, vlastně již během zatčení, stačila dokončit film Přijdu hned v režii Otakara Vávry, kde hrála domovnici Koubkovou. Film se v kinech uváděl dva měsíce po její smrti. Po skončení války byla Anna Letenská oceněna in memoriam Československým válečným křížem. V Divadle na Vinohradech jí byla 30. listopadu 1947 odhalena busta a byla jmenována čestnou členkou.

Osud Anny Letenské byl námětem povídky Norberta Frýda Kat nepočká. V roce 1971 natočil podle ní režisér František Filip stejnojmenný film, v němž hlavní roli ztvárnila Jiřina Bohdalová. Na Vinohradech je ulice vedoucí od Riegrových sadů k zadnímu traktu Divadla na Vinohradech, která se od roku 1948 jmenuje na památku této nadané, veselé, milé, přátelské a čestné ženy – Anny Letenské.