Neubergova (Vinohrady)

Na území areálu dnešního Hlavního nádraží se již ve středověku rozkládala vinice Sakrabonka, při níž později vznikla usedlost. Zřejmě patřila nějaké církevní instituci – odtud pramení její název. Latinsky „sacra bona“ znamená svatá půda nebo posvátný majetek. Původně zde byly ještě předtím vysazeny čtyři vinice: jedna patřila Václavovi, synovi kramáře Kříže, a jmenovala se Křížovka, další tři byly Šrámovská, Lichucká a Kilianova. Pak na nich byly postaveny tři samostatné usedlosti zvané Zablačka, Zaprkny a Chalupa – č.p. 17, 18 a 19. Ty jsou doloženy k roku 1785.

V 18. století se již v písemných pramenech uvádí Neubergova či Neuberkova vinice za Novou branou (opevnění Prahy), a to podle majitelů, rodiny Neubergovy. Pozemky sousedily s usedlostí Smetanka. Byl zde vystavěn letohrádek s věžičkou a hospodářské budovy a byl založen park a zahrada. Na počátku 19. století se stal majitelem „zámečku“, jak lidé usedlosti přezdívali, baron Josef Schüttelsberg. Otevřel tu výletní hostinec s kuželníkem (na tehdejší dobu nejmodernější v celém širém okolí) a dalšími atrakcemi. Po vypuknutí epidemie neštovic v Praze byla v polovině 19. století na zahradě zřízena provizorní nemocnice. Mezi jinými tu zemřela například sestřenice Josefa Mánesa, Anna Schwindtnerová.

V šedesátých letech vykoupila pozemky včetně usedlosti dráha Františka Josefa pro stavbu nádraží. Letohrádek sloužil jako sklady a noclehárna pro dělníky, v létě 1871 však vypukl v budově požár a zámeček doslova lehl popelem. Na sklonku 19. století tak zmizela jedna z největších vinohradských usedlostí a nic se po vinici ani budovách nedochovalo.