Viktor Förster: Nanebevstoupení Páně, Vyšehradský hřbitov, arkády 14-22 (Vyšehrad)

V  arkádách Vyšehradského hřbitova v hrobce 14-22 je pochována řada příslušníku slavné lékařské rodiny. Jan Bohumil Eiselt byl synem Johanna Nepomuka Eiselta (1805-1868). Artur Eiselt (1860-1939) byl ředitelem psychiatrického ústavu, Rudolf Eiselt (1881-1950) byl profesorem a Evžen Eiselt (1916-1981) docentem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Jan Bohumil Eiselt se po studiu logiky a fyziky změřil na studium lékařství. V roce 1855 získal doktorát lékařské chirurgie a stal se magistrem porodnictví. V roce 1860 se habilitoval  jako docent speciální patologie a terapie nemocní vnitřních, v roce 1863 i nemocí prsních. V roce 1866 byl již mimořádným profesorem české kliniky lékařské, v roce 1881 již řádným profesorem a primářem oddělení nemocí vnitřních. Byl prvním učitelem na lékařské fakultě a přednášel výhradně česky, v době, kdy ještě nebyly žádné české odborné publikace. V roce 1860 se zasloužil o zřízení Spolku lékařů českých, v roce 1861o první lékařský vědecký list Časopis českých lékařů. Byl členem Královské české společnosti nauk a konstituoval českou lékařskou fakultu na právě osamostatněné české univerzitě ,

Rudolf Richard Eiselt se po vzoru otce věnoval medicíně. Je považován za zakladatele československé klinické gerontologie. V roce 1912 vybudoval proslulé sanatorium na Pleši u Dobříše a byl jeho ředitelem až do roku 1920, kdy se stal profesorem interního lékařství Univerzity Karlovy. V roce 1925 byl na klinice pověřen vybudováním oddělení pro nemoci stáří, které se pod jeho vedením osamostatnilo a proměnilo v roce 1926 nejprve na ústav  a o tři roky později na kliniku pro nemoci stáří. Pracoviště sídlilo zpočátku v chorobinci sv. Bartoloměje ve Vyšehradské ulici , od 1929 v nově vybudovaných Sociálních ústavech hl. m. Prahy (Masarykových domovech) v Krči. Za okupace 1942 byly ústavy zabrány německými vojenskými lazarety, klinika zanikla a po válce již nebyla obnovena. Rudolf Richard Eiselt pak po válce působil v letech 1945-1950 na IV. interní klinice UK. V zahraničí byl znám především jako autor učebnice ftizeologie pro latinskoamerické země.

Viktor Foerster byl synem hudebního skladatele Josefa Förstera a mladším bratrem hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera. Na rozdíl od nich inklinoval především k výtvarnému umění. V roce 1891 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, ale po prvním semestru musel na vojnu.  Po roce vojny se přihlásil na německou Akademii v Mnichově, kde však nevydržel dlouho a vrátil se do Prahy, odkud odjel do Paříže do Akademie Colarosi a Akademie Julien. Po návratu do Prahy dokončil v roce 1896 studium na Akademii výtvarných umělců. V roce 1902 vstoupil v Itálii do benediktinského kláštera, nikoliv však do benediktinského řádu. Působil zde jako výtvarník při restaurování mozaikové výzdoby v klášterní kapli. Stal se zde žákem Petra Desideria Lenze a seznámil se zde s chrámovou mozaikou římského typu. Tuto mozaikářskou techniku přinesl do naší vlasti a otevřel si zde vlastní mozaikářskou dílnu. V roce 1909 se oženil s Marií Jesenskou, sestrou spisovatelky Růženy Jesenské. Byla učitelkou na měšťanské škole, překládala z angličtiny a naučila se od svého manžela tvořit mozaiky. Jeho dílnu vedla až do roku 1938.