Hlavní záložky

autor fotografie Matyáš Pařízek
Katastrální území Adresa
Vyšehradská 427/18
12800 Praha 2
Česká republika
50° 4' 11.5068" N, 14° 25' 7.8024" E
Sdílet
autor fotografie Matyáš Pařízek

Městský špitál a chudobinec u sv. Bartoloměje (Nové Město)

Budova bývalého městského špitálu a chudobince u sv. Bartoloměje je dnes sídlem Ministerstva spravedlnosti ČR. 

Počátky městského špitálu sahají až k roku 1505, kdy byl na základě rozhodnutí novoměstských konšelů koupen dům, vyhrazený pro zdravotnické účely. Špitál se nacházel na rohu dnešních ulic Na Slupi a Vyšehradská, a podnětem pro jeho zřízení bylo rozšíření syfilidu. Špitál byl následně od 19. století znám jako chudobinec sv. Bartoloměje, své jméno získal podle původně gotického kostelíku, který v areálu stával a byl zasvěcen tomuto světci.

Krátce po svém zřízení byl špitál správně sloučen s vyšehradským špitálem sv. Alžběty, který se nacházel poblíž ústí říčky Botič do Vltavy, za městskou hradební zdí. Správu špitálu měli v tomto období na starosti dva úředníci, kteří byli voleni z řad novoměstských konšelů, pravděpodobně se jednalo o hospodáře a šafáře. Konec první poloviny 16. století se se do českých dějin zapsal díky stavovskému odboji (1547), tato událost se dotkla i obou spojených špitálů – nakrátko jim byl zabaven majetek.  

V 17. století špitál poznamenal válečný konflikt – Třicetiletá válka (1618–1648). Během švédského obléhání Prahy v roce 1648 došlo k výraznému poškození špitálu a zpustošení jeho majetku, což zapříčinilo rostoucí výdaje pražské obce vůči tomuto zdravotnickému zařízení. Následně se s rostoucím počtem obyvatel Prahy rozšiřoval i areál špitálu, zejména na konci 17. století a v průběhu 18. století. To s sebou neslo i stavební přestavby. V roce 1773 došlo k barokní přestavbě kostela sv. Bartoloměje.

V roce 1784 byl špitál i kostelík uzavřen na příkaz Josefa II. Původním záměrem bylo adaptovat prostory špitálu na ústav pro choromyslné, k tomu však nedošlo. Špitální dům byl tak po několik let prázdný, případně byl pronajímán.

Na počátku 19. století byl v prostorách bývalého špitálu zřízen městský chudobinec, který poskytoval péči zchudlým pražským měšťanům.  Činnost zařízení byla obnovena v roce 1808, kdy došlo zároveň k potvrzení městských privilegií císařem Františkem I. V tomto století došlo také k obnově kostela sv. Bartoloměje. Nicméně zanedlouho přestal kapacitně chudobinec vyhovovat tamějším chovancům, proto byl kostel v roce 1884 stržen a na jeho místě došlo k výstavbě dvoupatrové trojkřídlé novostavbě podle návrhu architekta Josefa Srdínka.

Během první světové války byl v chudobinci zřízen lazaret a navrácení do předválečných poměrů, tj. provoz chudobince, byl možný až od roku 1921. Na sklonku 20. let 20. století byl chudobinec u sv. Bartoloměje nevyhovujícím zařízením vzhledem k tehdejším poměrům. V roce 1928 došlo k otevření Masarykových domovů, čímž bylo ukončeno více než čtyřsetleté působení špitálu a posléze chudobince.

V dnešní době je budova bývalého špitálu a chudobince u sv. Bartoloměje zapsanou kulturní památkou, v níž sídlí Ministerstvo spravedlnosti ČR.

Katastrální území Adresa
Vyšehradská 427/18
12800 Praha 2
Česká republika
50° 4' 11.5068" N, 14° 25' 7.8024" E
Literatura: 
Petr Svobodný – Ludmila Hlaváčková, Pražské špitály a nemocnice, Praha 1999.
Veronika Janovská, Praha a chudí: chudinská péče v Praze v letech 1864–1929 (diplomová práce), Praha 2013.
Miroslav Kovář – Miroslav Musílek – Anna Prokopová, Ke stavebním dějinám zaniklého špitálního kostela sv. Bartoloměje na Novém Městě pražském (čp. 427 a 435), in: Staletá Praha, roč. XXVIII, č. 2/2012, s. 77–90.
Datum poslední aktualizace: 5.5.2019 20:41
Datum vytvoření: 13.12.2018 11:40