Městský špitál a chudobinec u sv. Bartoloměje

Počátky městského špitálu sahají až k roku 1505, kdy byl na základě rozhodnutí novoměstských konšelů koupen dům, vyhrazený pro zdravotnické účely. Špitál se nacházel na rohu dnešních ulic Na Slupi a Vyšehradská vedle později vybudované Botanické zahrady. Podnětem pro jeho zřízení bylo rozšíření syfilidu. Špitál byl následně od 19. století znám jako chudobinec sv. Bartoloměje, své jméno získal podle původně gotického kostelíku, který v areálu stával a byl zasvěcen tomuto světci.

Krátce po svém zřízení byl špitál správně sloučen s vyšehradským špitálem sv. Alžběty, který se nacházel poblíž ústí říčky Botič do Vltavy , za městskou hradební zdí. Správu špitálu měli v tomto období na starosti dva úředníci, kteří byli voleni z řad novoměstských konšelů, pravděpodobně se jednalo o hospodáře a šafáře. Konec první poloviny 16. století se se do českých dějin zapsal díky stavovskému odboji (1547), tato událost se dotkla i obou spojených špitálů – nakrátko jim byl zabaven majetek.  

V 17. století špitál poznamenal válečný konflikt – Třicetiletá válka (1618–1648). Během švédského obléhání Prahy v roce 1648 došlo k výraznému poškození špitálu a zpustošení jeho majetku, což zapříčinilo rostoucí výdaje pražské obce vůči tomuto zdravotnickému zařízení. Následně se s rostoucím počtem obyvatel Prahy rozšiřoval i areál špitálu, zejména na konci 17. století a v průběhu 18. století. To s sebou neslo i stavební přestavby. V roce 1773 došlo k barokní přestavbě kostela sv. Bartoloměje.

V roce 1784 byl špitál i kostelík uzavřen na příkaz Josefa II. Původním záměrem bylo adaptovat prostory špitálu na ústav pro choromyslné, k tomu však nedošlo. Špitální dům byl tak po několik let prázdný, případně byl pronajímán.

Na počátku 19. století byl v prostorách bývalého špitálu zřízen městský chudobinec, který poskytoval péči zchudlým pražským měšťanům. Činnost zařízení byla obnovena v roce 1808, kdy došlo zároveň k potvrzení městských privilegií císařem Františkem I. V tomto století došlo také k obnově kostela sv. Bartoloměje. Nicméně zanedlouho přestal kapacitně chudobinec vyhovovat tamějším chovancům, proto byl kostel v roce 1884 stržen a na jeho místě došlo k výstavbě dvoupatrové trojkřídlé novostavbě podle návrhu architekta Josefa Srdínka.

Během první světové války byl v chudobinci zřízen lazaret a navrácení do předválečných poměrů, tj. provoz chudobince, byl možný až od roku 1921. Na sklonku 20. let 20. století byl chudobinec u sv. Bartoloměje nevyhovujícím zařízením vzhledem k tehdejším poměrům. V roce 1928 došlo k otevření Masarykových domovů (Thomayerova nemocnice v Praze-Krči), čímž bylo ukončeno více než čtyřsetleté působení špitálu a posléze chudobince.

V dnešní době je budova bývalého špitálu a chudobince u sv. Bartoloměje zapsanou kulturní památkou, v níž sídlí Ministerstvo spravedlnosti ČR.