Městský špitál a chudobinec u sv. Bartoloměje (Nové Město)

Počátky městského špitálu sahají až k roku 1505, kdy byl na základě rozhodnutí novoměstských konšelů koupen dům, vyhrazený pro zdravotnické účely. Špitál se nacházel na rohu dnešních ulic Na Slupi a Vyšehradská, a podnětem pro jeho zřízení bylo rozšíření syfilidu. Špitál byl následně od 19. století znám jako chudobinec sv. Bartoloměje, své jméno získal podle původně gotického kostelíku, který v areálu stával a byl zasvěcen tomuto světci.

Krátce po svém zřízení byl špitál správně sloučen s vyšehradským špitálem sv. Alžběty, který se nacházel poblíž ústí říčky Botič do Vltavy, za městskou hradební zdí. Správu špitálu měli v tomto období na starosti dva úředníci, kteří byli voleni z řad novoměstských konšelů, pravděpodobně se jednalo o hospodáře a šafáře. Konec první poloviny 16. století se se do českých dějin zapsal díky stavovskému odboji (1547), tato událost se dotkla i obou spojených špitálů – nakrátko jim byl zabaven majetek.  

V 17. století špitál poznamenal válečný konflikt – Třicetiletá válka (1618–1648). Během švédského obléhání Prahy v roce 1648 došlo k výraznému poškození špitálu a zpustošení jeho majetku, což zapříčinilo rostoucí výdaje pražské obce vůči tomuto zdravotnickému zařízení. Následně se s rostoucím počtem obyvatel Prahy rozšiřoval i areál špitálu, zejména na konci 17. století a v průběhu 18. století. To s sebou neslo i stavební přestavby. V roce 1773 došlo k barokní přestavbě kostela sv. Bartoloměje.

V roce 1784 byl špitál i kostelík uzavřen na příkaz Josefa II. Původním záměrem bylo adaptovat prostory špitálu na ústav pro choromyslné, k tomu však nedošlo. Špitální dům byl tak po několik let prázdný, případně byl pronajímán.

Na počátku 19. století byl v prostorách bývalého špitálu zřízen městský chudobinec, který poskytoval péči zchudlým pražským měšťanům.  Činnost zařízení byla obnovena v roce 1808, kdy došlo zároveň k potvrzení městských privilegií císařem Františkem I. V tomto století došlo také k obnově kostela sv. Bartoloměje. Nicméně zanedlouho přestal kapacitně chudobinec vyhovovat tamějším chovancům, proto byl kostel v roce 1884 stržen a na jeho místě došlo k výstavbě dvoupatrové trojkřídlé novostavbě podle návrhu architekta Josefa Srdínka.

Během první světové války byl v chudobinci zřízen lazaret a navrácení do předválečných poměrů, tj. provoz chudobince, byl možný až od roku 1921. Na sklonku 20. let 20. století byl chudobinec u sv. Bartoloměje nevyhovujícím zařízením vzhledem k tehdejším poměrům. V roce 1928 došlo k otevření Masarykových domovů, čímž bylo ukončeno více než čtyřsetleté působení špitálu a posléze chudobince.

V dnešní době je budova bývalého špitálu a chudobince u sv. Bartoloměje zapsanou kulturní památkou, v níž sídlí Ministerstvo spravedlnosti ČR.