Antonín Dvořák, Vyšehradský hřbitov, hrob 14-35 (Vyšehrad)

V roce 1890 se stal v té době již známý hudební skladatel a úspěšný dirigent Antonín Dvořák profesorem pražské konzervatoře a o dva roky později odcestoval do USA, aby se stal ředitelem konzervatoře v New Yorku. Zde také napsal ze svých devíti symfonií tu nejslavnější, Z Nového světa. Po návratu z ciziny dále působil Dvořák na pražské konzervatoři. V roce Dvořákových šedesátin jej roku 1901 rakouský císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu jako rytíře, a stal se tak členem Panské sněmovny Říšské vlády ve Vídni. Téhož roku se stal Dvořák ředitelem pražské konzervatoře.

Dvořákovi bydleli v novoměstské Žitné ulici č.p. 564/14. Na tomto domě je umístěna pamětní deska.

Toto heslo se nachází na herní trase Hudební velikáni v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci dne 1. května 1904 na mozkovou mrtvici a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Nejrůznější dokumenty a další památky na slavného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od dob svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním Michnově letohrádku Amerika v ulici Ke Karlovu č.p. 460/20. Na budově je pamětní deska upomínající na stavbu letohrádku a zmiňující Muzeum skladatele Antonína Dvořáka.

Návrh celé hrobky rodiny Dvořákových v arkádě Vyšehradského hřbitova včetně monumentální busty Antonína Dvořáka je dílem vinohradského sochaře Ladislava Jana Šalouna. Tvoří ji skladatelova bronzová busta na secesním kamenném podstavci s motivem smuteční vrby a harfy. Bustu vytvořil Ladislav Šaloun v letech 1913–1914 pro Národní muzeum.

Ladislav Jan Šaloun (1. srpna 1870–18. října 1946) byl český sochař období secese a realismu, zakladatel moderního českého sochařství.  Sochařství vystudoval soukromě v letech 1889–1891 u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Byl všestranným výtvarníkem a pedagogem. Jeho sochařské dílo je velice obsáhlé. Rád spolupracoval rovněž s architekty na sochařské výzdobě domů. Navrhoval i průmyslový design a věnoval se knižní grafice. Působil také jako pedagog na soukromé výtvarné škole a v letech 1903–1906 jako externí učitel na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1946 byl jmenován národním umělcem. Krátce nato zemřel a byl pohřben na vyšehradském Slavíně.