Dům Bílý lev, Žitná čp. 564/14 (Nové Město)

Budova

V roce 1861 přestavěl starší obytný dům se zahradou v Žitné ulici, zvaný Bílý lev nebo U Pilátů, tehdy velmi oblíbený a pracovitý stavitel Joseph Liebl. Dům měl původně historizující fasádu, která byla později upravena na novorenesanční. V roce 1871 až 1872 přistavěl Anton Jauris (mj. stavitel usedlosti Orlová) zadní křídlo včetně skleníku. V roce 1924 architekt František Korecký pak budovu zvýšil o dvě patra a ve dvoře místo kůlny a garáže přistavěl jednopatrové stavení. Další stavební úpravy probíhaly mezi lety 1946 a 1994.

Řadový dům je čtyřkřídlý původně se dvěma dvory. Na hlavní průčelí do Žitné ulice navazují vpravo třípatrové a vlevo dvoupatrové křídlo s příčným dvoupatrovým křidélkem v pozadí dvora. V prvním patře nad hlavními vraty je na konsolách balkon s balkonovými dveřmi a bustou Antonína Dvořáka od Otakara Španiela. V prvním patře jsou umístěny mezi 4. a 5. oknem a mezi 6. a 7. oknem pamětní desky malíře Jaroslava Věšína a sochaře Josefa Mařatky. Okna ve čtvrtém patře jsou orámovány plochými šambránami.

Architekt

Joseph Liebl (Liebel) se narodil 25. července 1806 v Heilingenkreuzu, tedy v Újezdu sv. Kříže na Klatovsku. Zemřel 1. března 1873 v Praze a je pohřben na Olšanských hřbitovech (hřbitov VII/22). Bydlel na Novém Městě ve Vyšehradské ulici čp. 419/14. Měl dceru Josephu Annu a syna Františka Serafinského Antonína Josefa, který se stal rovněž významným stavitelem. Joseph Liebl patřil mezi nejproduktivnější stavitele ve druhé třetině 19. století. Z četných staveb jím navržených na území dnešní Městské části Praha 2 zmiňme například zahradní domek a konírnu tehdejšího domu na Karlově náměstí čp. 555/31, úpravy nárožního domu Na Rybníčku čp. 1268/20, přestavbu klasicistního domu ve Vyšehradské čp. 426/33, přístavbu v  Ječné čp. 516/28, přestavbu nárožního domu ve Viničné čp. 440/1, ale s jeho stavbami bychom se setkali zejména na Hradčanech, Malé Straně a Starém Městě.

Kromě toho se podílel například na přestavbě Pálfyovského paláce na Malé Straně.

Slavní obyvatelé

Český malíř, profesor a zakladatel malířské školy v Sofii Jaroslav (Friedrich) Julius Věšín se narodil 23. května 1859 ve Vraném, zemřel 9. května 1915 v bulharské Sofii. Jaroslav Věšín studoval v letech 1876–1881 na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Ant. Lhoty a později v Mnichově u profesora Carla Theodora von Piloty. V roce 1884 odešel na Slovensko, po pěti letech se vrátil do Mnichova a v roce 1981 se zúčastnil Jubilejní zemské výstavy v Praze. V roce 1897 stál u zrodu malířské školy v Sofii a stal se zde profesorem. Byl dvorním malířem knížete Ferdinanda I., předsedou Sdružení jihoslovanských umělců a členem Krasoumné jednoty v Praze a Jednoty umělců výtvarných. Obdržel za své dílo četná vyznamenání, mnoho řádů a diplomů.

Český sochař Josef Mařatka se narodil 21. května 1874 na Novém Městě, zemřel 20. dubna 1937 v Praze. V letech 1889–1896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka a od roku 1899 u Josefa Václava Myslbeka, s nímž přešel do ateliéru sochařství na Akademii výtvarných umění. Jako stipendista odjel do Paříže, kde od roku 1904 pracoval v ateliéru Auguste Rodina jako jeho asistent. Od roku 1920 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl členem SVU Mánes, České akademie věd a umění a řádným členem Societé des Beaux Arts v Paříži. S jeho dílem se lze setkat po celé republice, v Praze např. na Petříně (Polibek), na Hlávkově mostě (portréty radních), či na pomníku Praha svým vítězným synům. Pochován je na Olšanských hřbitovech (hřbitov VI., oddělení 7a, hrob 52).

Jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů všech dob a celosvětově  nejznámější a nejhranější český skladatel Antonín Leopold Dvořák se narodil 8. září 1841 v Nelahozevsi a zemřel 1. května 1904 v Praze. V roce 1890 se stal v té době již známý hudební skladatel a úspěšný dirigent Antonín Dvořák profesorem pražské konzervatoře a o dva roky později odcestoval do USA, aby se stal ředitelem konzervatoře v New Yorku. Zde také napsal ze svých devíti symfonií tu nejslavnější, Z Nového světa. Po návratu z ciziny dále působil Dvořák na pražské konzervatoři a stal se jejím ředitelem. Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci dne 1. května 1904 na mozkovou mrtvici a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově v  hrobě č. 14-35

Hudební skladatel, houslista, profesor a rektor pražské konzervatoře Josef Suk  se narodil 4. ledna 1874 v Křečovicích, zemřel 29. května 1935 v Benešově, je pochován v Křečovicích. Josef Suk studoval na pražské konzervatoři. Společně se spolužáky založil České kvarteto (1892), které časem dosáhlo světového významu a uznání. Sukova tvorba do roku 1904 je silně ovlivněna láskou a krásným vztahem s dcerou Antonína Dvořáka, Otilií, kterou si vzal v roce 1898 za manželku. Seznámil se s ní právě v domě U Bílého lva, kde bydlel ještě jako mladý začínající houslista ve stejném poschodí jako Antonín Dvořák. V roce 1901 se jim narodil syn Josef. Poté se přestěhoval a v roce 1904 bydlel v  Trojanově ulici 22, později ještě v  Trojické 2, kde má i pamětní desku. Valnou část života potom prožil v rodných Křečovicích.

Vedle vchodu do domu bývala umístěna pamětní deska upomínající na návštěvu ruského hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského u Antonína Dvořáka v roce 1888. Text na desce zněl: „Petr Iljič Čajkovskij 1840-1893 navštívil v tomto domě dne 15. února 1888 Antonína Dvořáka. Jejich přátelství vedlo k prohloubení česko-ruských kulturních styků.“ Deska však byla po společenských změnách v roce 1989 odstraněna.