Zahájení provozu metra (Nové Město)

V šedesátých letech 20. století se začala připravovat výstavba podpovrchové tramvaje, ale po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 padlo rozhodnutí vybudovat metro podle sovětského vzoru se sovětskými vagony. Slavnostní otevření prvního úseku metra trasy C dne 9. května 1974 pojala komunistická strana jako manifestaci dobrých vztahů a vzájemné spolupráce se Sovětským svazem (provoz pro cestující byl zahájen o den později). Téhož dne byly z provozu vyřazeny dvounápravové tramvaje a změnou prošel tarifní systém.

Zahájení provozu metra znamenalo pro Pražany velkou změnu v cestování městskou hromadnou dopravou. První část linky C byla uvedena do provozu roku 1974, nejstarší část trasy A zahájila provoz v roce 1978 a provoz na lince B byl zahájen v roce 1985. Městskou částí Praha 2 procházejí všechny tři trasy – A, B i C.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, listopad 2024

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Stanice metra trasy C Muzeum, která se nalézá při samém okraji městské části Praha 2, byla uvedena do provozu 9. května 1974 na tehdy nově otevřené první trase metra vedoucí mezi stanicemi Sokolovská (nyní Florenc) a Kačerov. Střed nástupiště stanice „céčka“ Muzeum leží 10 metrů pod povrchem a stanice je dlouhá 194 metry.

Stanice Muzeum se dne 12. srpna 1978 stala přestupní, když zde zahájilo provoz i „áčko“. Její výstavba byla značně komplikovaná, protože z celé trasy A se zde vyskytly nejsložitější geologické podmínky. Hloubka středu nástupiště je umístěna 34 metrů pod terénem a délka stanice činí 108 metrů.

Stanice I. P. Pavlova byla do provozu uvedena ve stejný den jako stanice trasy C Muzeum, tedy 9. května 1974. Je hloubená, založená v jámě pod ochranou pilotových stěn a rozpěrných mezistropů. Měří 165 metrů a střed jejího nástupiště leží 19 metrů pod povrchem. Autorem architektonického řešení je ing. arch. Otakar Maděra. Reliéf lvů z původního bastionu novoměstského opevnění restaurovali J. Vitvar, V. Hlavatý, A. Viškovská a M. Vajchrt.

Stanice Náměstí Míru na trase A je nejhlubší stanicí pražského metra a po dobu necelých dvou let byla i konečnou stanicí této linky, vedoucí sem ze stanice Dejvická. Do provozu byla uvedena 12. srpna 1978. Událost připomíná pamětní deska ve vestibulu stanice. Střed nástupiště leží 50 metrů pod terénem. Přístup je umožněn 87 metrů dlouhými eskalátory, přičemž každý má 533 stupňů. Délka eskalátorového tunelu je 75 metrů a délka stanice je 114 ,7 metrů. Stanice byla vybudovaná s výhledem, že může být jednou i přestupní na projektovanou trasu D a s předpokladem výstavby druhého eskalátorového tunelu s vestibulem u Vinohradské třídy. Před stanicí ve směru od Muzea ústí do trati dvě jednokolejné traťové spojky – do každé koleje jedna – z trati metra C. Za stanicí ve směru k  náměstí Jiřího z Poděbrad je zřízena jednoduchá kolejová spojka, která byla využívána k obratu vlaků v době, kdy stanice byla koncová. Úsek metra trasy A mezi náměstím Míru a Želivského byl uveden do provozu 19. prosince 1980 a stanice Náměstí Míru je od té doby využívaná jako koncová jen příležitostně.

Autory architektonického řešení stanice byli ing. arch. Miloš Kuthan a ing. arch. Ladislav Dufek. Stavbu stanice projektoval Vojenský projektový ústav Praha. Bronzová plastika Dívky s holubicí nad stanicí, tedy na náměstí vedle kostela sv. Ludmily , je dílem akademického sochaře Jiřího Kryštůfka.

Stanice Náměstí Míru je ražená, trojlodní se zkráceným středním tunelem, a nachází se pod Korunní třídou kousek za náměstím. Z vestibulu vedou na povrch čtyři výstupy, všechny pouze s pevnými schodišti. Při jeho budování se musela změnit trasa hlavního vodovodního řadu o průměru 120 cm, přestavět kotelna Národního domu na Vinohradech a vybudovat pro ni nové úložiště nafty. Třikrát se musela při výstavbě přeložit tramvajová trať.

Velkou a nákladnou opravou prošla tato stanice v období od 1. července 1998 do 23. dubna 1999. Ve stropě podchodu byl jako okrasa umístěn světelný objekt akademického sochaře Václava Cíglera, jenž reagoval na množství procházejících lidí rozsvícením různých obrazců. Světelný objekt byl však při této rekonstrukci bez náhrady demontován.

Stanice „áčka“ na náměstí Jiřího z Poděbrad byla otevřena pro veřejnost 19. prosince 1980. Tato ražená pilířová stanice je v hloubce 45 metrů pod terénem, takže je po sousední stanici Náměstí Míru druhou nejhlubší stanicí pražského metra.

Trasa B je zatím nejmladší. Stanice na Karlově náměstí byla uvedena do provozu 2. listopadu 1985. Trojlodní stanice má střední tunel o délce 146 ,25 metrů, její délka činí 165 ,8 metrů a střed 18 metrů širokého nástupiště se nalézá v hloubce 40 metrů pod terénem. Určitou zvláštností stanice jsou dva vestibuly, takže ji lze z hlediska dopravní obsluhy chápat jako stanice dvě. Vestibul pod Karlovým náměstím navazuje na podchod s pěti výstupy na uliční úroveň. Z nástupiště k němu vedou nejdříve krátké eskalátory do spojovací chodby a pak trojice eskalátorů, každý o délce 63 ,6 metrů. Vestibul a podchod pod Palackého náměstím tvoří podélná hala o rozměrech 95 × 13 metrů, z níž vedou tři výstupy na uliční úroveň s chodbou do Zítkových sadů. Ražená pilířová stanice Karlovo náměstí prochází postupně celkovou modernizací.

V posledních letech se stále častěji ozývají hlasy vyžadující výstavbu čtvrté linky metra, trasy D. Kdy dojde k realizaci je ovšem otázka.