Základní škola Kladská, Kladská čp. 1201/1 (Vinohrady)

Historie budovy

Stavba školy se započala v roce 1902 a již v červenci následujícího roku proběhla její kolaudace. Projekt dvoupatrové budovy na půdorysu písmene E s kratším prostředním traktem v tehdy obvyklém novorenesančním slohu vypracoval městský stavitel a inženýr Antonín Turek. Dne 27. září 1903 vysvětil školní kapli sv. Prokopa první farář z  kostela sv. Ludmily na náměstí Míru Msgn. Ferdinand Josef Lehner. C. k. zemská rada školu povolila svým výnosem č. 33197 z. š. r. ze dne 13. srpna 1903. Škola v  Kladské ulici byla postavena jako desátá vinohradská školní budova nákladem 297 455 korun.  Řídícím učitelem byl jmenován František Pavlík, mj. autor spisu Památník města Královských Vinohrad, který vyšel v roce 1929. V roce 1923 oslavu svých šedesátin slavil František Pavlík jako ředitel obecné a pokračovací obchodní školy na Královských Vinohradech, když se po převratu v roce 1918 vzdal dobrovolně čestného titulu ředitele, který mu byl za monarchie udělen. Do penze odešel ve školním roce 1923/1924 a při všeobecných volbách po vzniku tzv. Velké Prahy byl zvolen do místního výboru Prahy 12 (tedy bývalých Královských Vinohrad). Ve škole působil celkem 41 let.

Z historie školy

V roce 1920 byly z učeben odstraněny všechny kříže až na dva ve sborovně, aby se jich mohlo použít při výuce náboženství. Následně byla zrušena školní kaple, která byla přeměněna na konferenční síň pro schůze s rodiči a besídky s mládeží. Kříže se pak do učeben vrátily až po záboru našeho pohraničí Němci na podzim roku 1938. V roce 1936 na žádost řídícího učitele školy Václava Žákovce a s podporou rady hl. m. Prahy byly zřízeny schody propojující Slovenskou a Kladskou ulici, které byly odevzdány veřejnosti k používání 20. května 1936. Za druhé světové války byla výuka ve škole přerušena.

Necelý měsíc po osvobození, dne 3. června 1945, byla celá škola zabrána pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti (SNB) a Československé armády, kteří byli povoláni k výkonu výjimečné vojenské služby. Budova školy byla uvolněna až 27. srpna 1945. V září 1948, po nástupu komunistů k moci, byly zrušeny oddělené chlapecké a dívčí školy a byla zavedena koedukace. Současně se změnil název z obecné školy na národní. V roce 1953 se škola proměnila na 77. osmiletou střední školu. Zajímavostí je, že se v roce 1955 přihlásilo na výuku náboženství 201 žáků, což se vysvětlovalo tím, že většina žáků pochází z vilové čtvrti Vinohrad.

Od 1. září 1965 byly ve škole zavedeny třetí třídy s rozšířeným jazykovým vyučováním a ze školy se stala škola výběrová pro děti z celé Prahy, které měly předpoklady pro jazykové studium. V lednu 1969 byl otevřen vchod do školy z  Lužické ulice pro práce dělníků, neboť škola prodělala opravu střechy, fasády do dvora a celkovou rekonstrukci. Ústřední topení místo kamen se začalo instalovat až v roce 1980. Ve školním roce 1987/1988 byl škole přidělen jako jazyková pracovna pavilon (školička) v  sadech Bratří Čapků (tehdejších Bezručových). Nyní se zde nachází oblíbená zahradní restaurace „Kafárna Na kus řeči“. Společenské změny v listopadu 1989 přinesly do výuky nové podněty, zejména pak přítomnost jazykových lektorů z řad rodilých mluvčích a možnosti výměnných zájezdů do Německa a Rakouska.

Současnost

Škola navazuje na tradici rozšířené výuky jazyků, od roku 2000 je Fakultní školou Pedagogické fakulty UK Praha. Zřizovatelem školy je MČ Praha 2. Specialitou školy jsou výměnné zájezdy žáků do německy a anglicky mluvících zemí, kde žijí v rodinách. Absolventi školy přecházejí především na gymnázia.