Asanace Podskalí (Nové Město)

S dramaticky postupující asanací, kdy se na přelomu 19. a 20. století likvidovaly celé části starobylého města, rostl odpor veřejnosti. Konala se veřejná protestní shromáždění a na obranu bouraných památek se postavili četní umělci i významní mladí architekti a stavitelé, např. Osvald Polívka, Antonín Wiehl či Jan Zeyer. Spisovatel Vilém Mrštík sepsal již v roce 1897 manifest Bestia Triumphans, který inicioval vznik Klubu Za starou Prahu v roce 1900.

Důvodem pro tak rozsáhlou likvidaci ulic a domů byly nevyhovující hygienické podmínky v daných lokalitách, kde byla závadná studniční voda a kde neexistovala kanalizace. Kromě toho úzké a křivolaké uličky v bezprostřední blízkosti Staroměstského náměstí a na některých místech Nového Města neodpovídaly tehdejším představám o moderním velkoměstě na prahu 20. století.

Toto heslo se nachází na herní trase Josef Lada v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

O asanaci se uvažovalo již delší čas, s konkrétními přípravami na ni se začalo sice již v roce 1882, ale první plán vznikl až v roce 1887. Vzhledem k obrovskému rozsahu a finančním nárokům celé akce byl nakonec schválený v roce 1893 skromnější asanační plán, který počítal se zbouráním židovského ghetta spolu s menším zásahem do Starého a Nového Města. S demolicemi se započalo v roce 1895, masivní bourání pak vypuklo následujícího roku, kdy se z domů již museli vystěhovat nájemníci. Akce měla původně skončit v roce 1903, ale toho roku byl asanační zákon prodloužen o deset let – a poté se pravidelně každých deset let prodlužovala jeho platnost až do roku 1943.

Demolice v  Podskalí probíhaly v letech 1905–1914. Současně probíhala výstavba nových nábřeží u Vltavy. Nynější Rašínovo nábřeží, zahrnující části katastru Nového Města a Vyšehradu, bylo dokončeno v roce 1908, přičemž 32 m dlouhý tunel skrz vyšehradskou skálu byl vybudován v předstihu v letech 1902–1905. Z celé zmizelé, původně rybářské vsi Podskalí se zachovala nejznámější Podskalská celnice na Výtoni, na Rašínově nábřeží 412/30, na Novém Městě. Objekt, známý též jako podskalský Hostinec u Koppů, patří v současnosti Muzeu hlavního města Prahy. Na boční stěně budovy je umístěna pamětní deska s názvem Podskalská celnice. Další zachovalou stavbou  je  kostelík sv. Trojice v  ulici Trojické, ale vlastně i na skále stojící  kostel sv. Kosmy a Damiána, který býval farním kostelem obce Podskalí. . 

Na parcelách zaniklého Podskalí začala v roce 1910 nová výstavba. V letech 1911–1913 se postavily tři uzavřené bloky mezi Palackého náměstím a Výtoní. Mezi architekty dalších nově budovaných domů bychom našli Jaroslava Pelce, Bohuslava Homoláče, Emila Králíčka, Ladislava Čapka, Miroslava Buriánka a mnoha dalších. V činžovním bloku mezi Trojickou a Plaveckou ulicí na Rašínově nábřeží byl v letech 1912–1914 vystavěn palác Všeobecného penzijního ústavu, který projektovali Jan Kotěra a Josef Zasche.

Na katastru Vyšehradu v trojúhelníku mezi ulicemi Libušinou, Vnislavovou a nábřežím vznikly v letech 1912–1913 tři pozoruhodné vily. Sequensovu vilu ve stylu cihelné režné moderny projektoval architekt Otakar Novotný ( Libušina č.p. 48/5), kubistickou Kovařovicovu vilu v  Libušině ulici č.p. 49/3 navrhl Josef Chochola a sochař Antonín Waigant ozdobil sochařskou výzdobou klasicizující secesní vilu Na Libušince architekta Emila Králíčka ( Rašínovo nábřeží č.p. 50/26).

Z  Podskalí se kromě staré celnice dochovala ještě nejrůznější umělecká díla, mnoho fotografií, malířských děl a pohlednic i vzpomínek v dobových časopisech. Tato kdysi svérázná rybářská obec zanechala otisk v literatuře i ve filmových dílech, například ve filmu Matka Kráčmerka z roku 1934 režiséra Vladimíra Slavinského s Antonií Nedošínskou a Hanou Vítovou v hlavních rolích, či z novější doby v muzikálu Bejvávalo z roku 1966 režiséra Zdeňka Podskalského. Zajímavostí je, že epizoda Děvče od vody seriálu Panoptikum města pražského z roku 1987 je sice situována do Podskalí, ale natáčela se v Řevničově.