Josef Chochol (Vyšehrad)

Josef Chochol vystudoval architekturu na české technice v Praze a poté na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora Otto Wagnera. Byl předním představitelem kubismu a konstruktivismu. V roce 1945 byl po 32 letech vyloučen ze Spolku výtvarných umělců Mánes pro národní nespolehlivost.
Mezi stavby, jež jsou svázány s osobností architekta Josefa Chochola ,patří činžovní kubistické domy pod Vyšehradem v Neklanově ulici, Kovařovicova vila v Libušině ulici a kubistický trojdům na Rašínově nábřeží. Tyto stavby vytvářejí unikátní seskupení kubistických objektů, které opticky odpovídají rovněž geometricky koncipovaným barokním hradbám.Pojítkem ke všem těmto slavným kubistickým domům byla spolupráce majitelů velkých stavebních firem s architektem Josefem Chocholem (tehdy zaměstnancem stavebního úřadu hlavního města Prahy). Důvodem, proč si tito podnikatelé a zároveň pražští radní zvolili Josefa Chochola, bylo zřejmě to, že působil v Klubu Za starou Prahu a patřil k aktivním ochráncům památného vyšehradského prostředí, plánovaného tehdy k rozparcelování a nové výstavbě. Vlivem Klubu Za starou Prahu vydal zemský výbor v roce 1911 zákonné nařízení o povinném souladu novostaveb s jejich prostředím. Architekt Chochol tak dostal příležitost po praktické stránce obhájit svůj názor na ochranu barokní vyšehradské citadely v kontextu s moderní architekturou.
Chronologicky projektoval nejprve vilové stavby, teprve následně nedaleké činžovní domy. Prvenství Chocholova díla v kubistickém stylu zaujímá typologicky ojedinělý dům rodinného charakteru – trojdům č.p. 42, 47 a 71 na Rašínově nábřeží, postavený ve dvou oddělených stavebních etapách v letech 1912–1913. Kubistické domy pod Vyšehradem od architekta Josefa Chochola patří mezi nejvýznamnější ukázky rozhodující předválečné fáze tohoto stylu na území České republiky.
Dalšími realizacemi architekta Chochola byla úprava Brožíkovy síně ve Staroměstské radnici nebo původní, dnes již zbořený, Trojský most v Praze.
Po roce 1914 ztratil Chochol zájem o kubismus, který byl podle jeho pozdějších slov pouze „střídavým a přechodným vzrušením dobovým“.