Karla Vobišová-Žáková (Vyšehrad)

Karla Vobišová pochází z jižních Čech. Narodila se v Kunžaku poblíž Jindřichova Hradce jako třetí z celkem třinácti dětí Vobišových. Otec František byl mlynářem, matka se jmenovala Marie. Karla po ukončení školní docházky začala ve svých 21 letech studovat sochařství v Hořicích u profesora Quido Kociana, a to rovnou ve druhém ročníku. Poté se ještě učila na této sochařské škole v roce 1916. Byla první ženou, která školu absolvovala.

V letech 1917–1921 pokračovala již v Praze, a to na Umělecko-průmyslové škole. Jejími učiteli byli tak význační umělci, jako například. Bohumil Kafka nebo Stanislav Sucharda. Mezitím ještě odjela na stáž do Mnichova a do Vídně, v letech 1920–1924 se učila u známého francouzského sochaře Emila Antoina Bourdella v Paříži. V roce 1920 již vymodelovala pískovcový náhrobek F. Kukly. 

Před rokem 1924 si vzala za manžela spolužáka z Hořic, sochaře Josefa Františka Žáka, s nímž i později spolupracovala. Narodili se jim dva synové, Přemysl a Karel.

V roce 1928 obdržela výroční cenu na Výtvarném odboru IV. třídy České akademie věd a umění, a v roce 1941 získala tamtéž čestné uznání. Sochařka byla činná i v uměleckých kruzích, byla členkou Kruhu výtvarných umělců, kde se stala v roce 1933 dokonce jeho předsedkyní. Členství obdržela i v Brněnském výtvarném spolku Aleš. Stala se první českou profesionální sochařkou.

Mezi její významné dílo patří pomník Elišky Krásnohorské z rumunského mramoru na Karlově náměstí. Vytvoření sochy však předcházela od ní ještě pamětní deska upomínající na E. Krásnohorskou. V soutěži na sochu spisovatelky získala Karla Vobišová v roce 1929 první cenu. Po jeho realizaci r. 1931 obdržela vyznamenání AVU. V Praze 2 je od ní ještě pamětní deska na rodném domě spisovatelky Terézy Novákové na nárožní budově v Žitné ulici č.p. 26 a V Tůních. Kromě toho mezi její sochařská díla patří mnoho portrétů tehdejších osobností, především umělců – Jaroslava Vrchlického, Bohumila. Kafky, Heleny Malířové, Karoliny Světlé, Karla Hynka Máchy, Fráni Šrámka, ale také například S. K. Neumanna a jeho ženy, dále paní Charlotty Masarykové či Renáty Tyršové, manželky dr. Miroslava Tyrše, jež je umístěna v Tyršově domě na Malé Straně, nebo skladatele Bohuslava Martinů.

Po celou dobu svého života se K. Vobišová věnovala také dílům sakrálním, z nichž zmiňujeme sochu sv. Anežky České z lipového dřeva, kterou vytvořila roku 1936 a je umístěna na oltáři kostela sv. Anežky České na Roztylském náměstí na Spořilově, ve stejném kostele jsou od ní ještě mramorové kropenky. Polychromovaná socha sv. Zdislavy z roku 1927 se nachází v dominikánském kostele v Plzni. Těsně před smrtí zhotovila Pietu z bílého mramoru pro kostel ve slovenské Velké Belině (r. 1960). V roce 1937 zhotovila návrh sousoší sv. Vojtěcha pro katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Měl to být vrchol její kariéry, ale její původní sádrový model náhrobku byl vzhledem k politické situaci, nástupu fašismu a dalším společenským změnám dokončen ve stříbře až v letech 2010–2019. V roce 1947 byl sádrový náhrobek vystaven v chrámu, ale komunistický režim takovým sochám nepřál. Tisk v roce 2018 uvedl: „Socha z křehké sádry měla být zničena. Rodina sochařky Vobišové se dozvěděla, že toto nebezpečí hrozí. V noci tedy její členové přišli do katedrály. model rozřezali a odnesli. Jen díky této péči celé sousoší vytrvalo. To prozradila Dominika Bohušová, dominikánská sestra, která se na organizaci vzniku celého sousoší podílela.“

Karla Vobišová-Žáková je známá tím, že vytvořila mnoho portrétů dětí, ať již vlastních synů, nebo dětí svých známých. Mj. je například autorkou portrétů dětí Tomáše Bati, které vznikly během Zlínského autosalonu. Busty jsou často z mramoru, bronzu, sádry, javorového dřeva, mušlového vápence. Za svůj život uspořádala tři výstavy, další se konaly v roce 1987 a 2018 jako projev úcty k jejímu dílu. Plastiky se nacházejí v mnoha českých galeriích a muzeích (např. Národní galerie), i v soukromých sbírkách.  

Karla Vobišová-Žáková zemřela v Praze dne 7. června 1961 a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově, hrobka se nachází v oddělení 6A-8. Je zde osazena její vlastní plastika Sochařka z roku 1950.