Josef Fanta (Nové Město)

Dne 7. prosince 1856 se v Sudoměřicích u Tábora narodil Josef Fanta. Od mládí byl nábožensky založen, což se později promítlo do jeho tvorby. Do školy chodil v rodišti, reálku studoval již v Praze. Po té absolvoval obor architektury a inženýrského stavitelství na české technice v Praze. Po ukončení byl asistentem architekta Josefa Zítka při stavbě Národního divadla, kde pracoval na interiéru. Fantovým dílem je především novorenesanční lampa, která doposud stojí před divadlem. V letech 1881–1886 byl na české technice asistentem arch. Josefa Schulze. Díky stipendiu od státu mohl vycestovat na jeden rok na studijní pobyt do Itálie. Poté již pracoval samostatně. V roce 1909 byl jmenován profesorem středověké architektury na české technice, kde pak vyučoval až do roku 1922 a stal se čestným doktorem technických věd (dr. h. c.). Mezitím byl jmenován řádným členem ČSAV.

Oženil se s Julií, roz. Kameníkovou, s nímž měl tři dcery a jednoho syna, který padl za 1. světové války. Traduje se, že prvorozená Marie měla za první republiky vztah s  Janem Masarykem.

V roce 1900 se J. Fanta podílel na interiérech světové výstavy v Paříži, kde navrhl českoslovanskou expozici ještě v rámci pavilonu Rakouska-Uherska a byla mu za ně udělena zlatá medaile. V letech 1901–1909 pracoval na stavbě odbavovací haly a budovy dnešního Hlavního nádraží v Praze, tehdy Nádraží císaře Františka Josefa. Tuto zakázku dostal díky vítězství v soutěži o ideové náčrtky již v roce 1899. Projekty hlavní secesní budovy nádraží, což se považuje za Fantovu největší a nejznámější práci, zhotovil r. 1909. Dnes je zde slavná Fantova kavárna.

V roce 1902 a 1903 společně se stavitelem Matějem Blechou vybudovali díky nadaci Josefa Hlávky na Novém Městě Hlávkovy studentské koleje na rohu ulic Jenštejnské 1 a Dittrichovy 14. Tuto stavbu Josef Fanta navrhl a realizaci zajišťovala firma M. Blechy. Stavba byla povolena 15. 7. 1902 a dokončena v roce 1904. Je autorem mj. budovy Ministerstva průmyslu a obchodu ČR v Praze Na Františku ve stylu klasicizující pozdní secese, domu Hlaholu na Masarykově nábřeží, několika vil v Poděbradech, Vosmíkovy vily v Praze a dalších staveb.

Josef Fanta je jako autor podepsán pod mnoha rekonstrukcemi historických památek, v Praze 2 je to např. kostel sv. Václava Na Zderaze. Vytvořil také mnoho pomníků (např. Mohylu míru na památku bitvy u Slavkova) a hrobek (např. Obelisk na hrobě Bedřicha Smetany na Vyšehradském hřbitově), navrhoval oltáře, monstrance a jako malíř tvořil také fresky a sgrafita. Nejznámější z nich jsou fresky na průčelí Wiehlova domu č.p. 792 na Václavském náměstí, které navrhl r. 1896 společně s  Mikolášem Alšem. Byl také u zrodu hvězdárny v Ondřejově, kde postavil dvě kopule a Fričovu vilu. S průmyslníkem a astronomem Josefem Janem Fričem  se přátelil celý život.  Fanta také vyráběl ze dřeva, z kovu, keramiky a textilu. Podle jeho návrhu se zhotovovaly vzory kostelních textilií, které produkovala Křesťanská akademie v Praze. Napsal i řadu odborných knih, např. O svérázu krojovém a bytovém.

V roce 1938 Josef Fanta podal návrh na rozšíření Slavína na Vyšehradském hřbitově, ale vzhledem k finančním potížím jeho návrh nebyl realizován.

Všestranný architekt ve svých dílech navazoval na českou novorenesanční tradici a je považován za tvůrce secesní architektury. V roce 1906 společně s Matějem Blechou obdrželi Řád císaře Franze Josefa za zásluhy o výstavbu Hlávkovy studentské koleje na Novém Městě. Objekt je památkově chráněn. Ve Sněmovní ulici č.p. 164/8, kde bydlel, má pamětní bustu.

Josef Fanta zemřel 20. června 1954 a je pochován na Olšanských hřbitovech v rodinné hrobce č. IV-9, kterou sám navrhl.