Hlavní záložky

Hlavní nádraží
Adresa
Wilsonova
12000 Praha 2 - Vinohrady
Česká republika
50° 4' 59.952" N, 14° 26' 7.7316" E
Hlavní nádraží

Hlavní nádraží

nádraží Františka Josefa, 1871–1919; nádraží Wilsonovo, 1919–1940, asi 1945–1953; od roku 1990 čestný název nádraží presidenta Wilsona

Josef Fanta, hala kolejiště Josef Marjanko a R. Kornfeld; rekonstrukce Josef Danda, Alena a Jan Šrámkovi, Jan Bočan
a Julie Trnková

1901−1909; 1970−1975

Historie:

14. června 1864 požádala společnost Kaiser Franz Josef-Bahn, založená knížetem Janem Adolfem Schwarzenberkem a jeho společníky, o státní koncesi na vybudování železnice z Vídně do Prahy přes Gmünd a Tábor. Koncesi roku 1866 společnost dostala a první vlak na nádraží císaře Františka Josefa přijel 14. prosince 1871.
Neorenesanční odbavovací budova nádraží v podobě honosné italské vily byla postavená podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Viktora Barvitia v letech 1869−1871.
Rostoucí železniční provoz si vyžádal rekonstrukci a rozšíření kolejiště již v roce 1892, tehdy už nádraží patřilo státní Kaiserlich−königliche österreichische Staatsbahnen − C. k. rakouským státním dráhám. Nestačila však ani odbavovací budova a tak ředitelství státních drah vypsalo soutěž na nové nádraží, jíž se v užším kole zúčastnili vyzvaní Jiří Stibral, Jan Kotěra, Rudolf Kříženecký, Václav Roštlapil a Josef Fanta. Zvítězil Fantův secesní návrh. Přípravné práce začaly v roce 1901, samotná stavba pod vedením firmy Vincence Gregora proběhla za provozu mezi lety 1902 a 1909. (Ani vídeňské nádraží se nedochovalo, bylo přestavěno v letech 1976−1980.)

Popis:

Neorenesanční nádraží mělo podobu honosné italské vily, jejíž siluetě dominovaly dvě symetricky umístěné hranolové věže s hodinami. K nim přiléhaly boční dvoupatrová křídla opatřená antickými portiky s dórskými sloupy, kam zajížděly kočáry. Součástí nádraží byla i skladiště, výtopna a dílny. Dílny byly zrušeny již v roce 1886, kdy se provozní zázemí převedlo na nově postavené Vršovické seřaďovací nádraží. Stavbu objektu i trati provedly firmy Vojtěcha Lanny a bratří Kleinů.
Nová budova z let 1902-1909 je tvořená monumentální odjezdovou halou, sevřenou mezi pylonovými věžemi. Věže jsou zdobeny alegorickými sochami Stanislava Suchardy, Hanuše Folkmanna, plastikami Géniů Čeňka Vosmíka a okřídleným kolem, symbolem železnice. Kromě provozního zázemí se zde nacházejí reprezentační salony s dobovou secesní výzdobou − například osvětlovací tělesa od firmy Anýž, obrazy Václava Jansy −, ve kterých byly přijaty osobnosti jako Thomas Alva Edison, Le Corbusier či Charles Chaplin. Běžní cestující měli k dispozici několik restaurací, Hlavní nádraží se dlouhou dobu mohlo chlubit největším objemem vytočeného piva v Praze.

Kolejiště zakrývá v Čechách ojedinělá nádražní hala s ocelovou konstrukcí a sklem.
Při výstavbě pražského metra a Severojižní magistrály projektoval na základě soutěže vypsané v roce 1970 novou halu tým ve složení Josef Danda, Alena a Jan Šrámkovi, Jan Bočan a Julie Trnková. Další rekonstrukce jsou z let 2006−2011 podle návrhu Patrika Kotase a Metroprojektu.

Adresa
Wilsonova
12000 Praha 2 - Vinohrady
Česká republika
50° 4' 59.952" N, 14° 26' 7.7316" E
Galerie: 
Hlavní nádraží
Hlavní nádraží
Hlavní nádraží
Hlavní nádraží
Hlavní nádraží
Hlavní nádraží
Hlavní nádraží
Dobová fotografie
Hala - Hlavní nádraží
Ignác Ullmann - Antonín Barvitius, původní nádraží Františka Josefa po 1871 (MMP)
Odkazy a literatura: 
Kolektiv autorů, Slavné stavby Prahy 2, FOIBOS BOOKS, s. 160–163, Praha 2011.
Josef Danda, Naše železniční nádraží, Praha 1988.
Stanislav Musil, Vůně pražských nádraží, Praha 2005.
Datum poslední aktualizace: 25.9.2018 20:17