Hlavní nádraží - historie v obrazech (Vinohrady)

Výstavbu nádraží si vyžádal rozvoj železniční dopravy a umožnilo ji císařské rozhonutí z r. 1866 o zbourání novoměstských hradeb. Bourání bylo zahájeno právě v oblasti pod Vítkovem. Hlavní nádraží bylo postaveno v letech 1869 – 1871. Výstavbě ustoupila i usedlost Sakrabonka (Neubergova), která se nacházela v místech kolejiště. Původní výpravní budova byla postavena podle návrhu  Vojtěcha Ignáce Ullmanna a  Antonína Barvitia v novorenesančním slohu. Souběžně vznikl i první vinohradský tunel. Městský park i s jezírkem před nádražím  byl založen 1876 podle návrhu Františka Josefa Thomayera (od r. 1913 Vrchlického sady).

Provoz železniční dopravy narůstal a v r. 1892 došlo k rozšíření kolejiště. Z kapacitních důvodů došlo také k přestavbě nádraží v letech 1901 – 1909. V architektonické soutěži zvítězil secesní návrh Josefa Fanty. Na výzdobě budovy se podíleli další významní umělci té doby. Spolu s novou budovou byly vybudovány podchody. Kolejiště bylo v letech 1905–1906 zastřešeno dvoulodní ocelovou obloukovou halou, kterou navrhli Jaroslav Marjanko a Rudolf Kornfeld.

V roce 1928 byla zahájena elektrifikace tratí. V letech 1940–1944 byl vybudován druhý vinohradský tunel. Od roku 1958 je nádraží památkově chráněno (kulturní nemovitá památka). V souvislosti s výstavbou metra (1967 – 1974) a severojižní magistrály, která odřízla hlavní budovu od parku, byla postavena nová podzenmí odbavovací hala (1972 – 1979). V dalších letech byl vybudován třetí vinohradský tunel (1983 – 1989), proběhly další rekonstrukce a modernizace, včetně zprovoznění dalších tří nástupišť (1994), rekonstrukce haly (2006-2011) aj.