Secesní činžovní domy na Rašínově nábřeží (Nové Město)

Historie

Na přelomu 19. a 20. století probíhal v Praze stavební rozmach související se zástavbou asanovaných čtvrtí historického města. Rychle vyrůstaly bloky činžovních domů ve stylu pozdního historismu a eklektismu, mající často uniformní ráz. Oproti tomu snaha o dosažení co největší malebnosti a dekorativnosti − oblíbených opisů krásna vytrácejícího se století romantiky – vedla někdy až k fantastickému seskupování různorodých historických tvarových prvků. I když stylové historismy v architektuře přetrvávaly, po roce 1900 se ve větší míře realizovaly i projekty v moderním secesním stylu. V novoměstském prostoru mezi Karlovým náměstím a Vltavou tyto tendence umožnila regulace Zderazské čtvrti, navazující na výstavbu Palackého mostu v letech 1876–1878. Asanace na počátku devadesátých let proměnila různorodý terén i pestrou starší zástavbu v přehledné území s geometrickou uliční sítí a několikapatrovými činžovními domy. S asanací spojená regulace vltavského břehu zas dala vzniknout novým vyvýšeným nábřežím, jejichž prestižní stavební parcely měly být i patřičně zastavěny. Reprezentativním příkladem dobové výstavby tak může být označena skupina secesních domů v bloku vymezeném Rašínovým nábřežím a ulicemi Resslovou, Gorazdovou, Trojanovou.

Popis

Jedním z pražských stavitelů, který zde koupil pozemky, byl stavební inženýr Vácslav Havel. Podle svého projektu postavil na Rašínově, původně Palackého nábřeží dva téměř identické domy, patřící mezi první stavby v Praze ovlivněné geometrickou fází secese. Progresivním uspořádáním vnitřního prostoru, konstrukčně propojeným s průčelím, patří zároveň i mezi stavby stojící na počátku nastupující moderny. Čtyřpatrové domy se vyznačují harmonicky prokomponovanou hmotou tříosého průčelí, kde pás lodžií střídá pás arkýřových oken a pás plochých okenních tabulí velkorysých rozměrů. Toto řešení mělo nejen estetický, ale i funkční význam související s dispozicí bytů a jejich otevření vnějšímu prostoru. Václav M. Havel, syn stavebníka, ve svých sepsaných vzpomínkách uvádí: „V našem domě byla okna ve velkém středním pokoji ve frontě k nábřeží situována tak, aby byl panoramatický výhled od Smíchova přes Petřín až na Hradčany. Otec při plánování domu „vyšpekuloval“, jak tehdy říkal, umístění jednoho zkoseného samostatného okna tak, aby v jeho ose byl ze středu pokoje klasický pohled na Svatovítský chrám. Vyřešil to tím, že dal ustoupit frontě vedlejšího pokoje a zřídil při něm velkou loggii. Poněvadž toto řešení bylo tehdy jedinečné, použil otec téhož půdorysu i při stavbě druhého domu, blíže k Palackému mostu.“ Půdorysné řešení Havlových domů bylo ve srovnání s jinými soudobými činžovními domy atypické a velmi moderní, podobalo se spíše dispozicím rodinných domů. V každém patře se nacházel jeden velkoryse navržený byt s ústřední halou a pokoji rozloženými po jejím obvodu. Maximální prosvětlení všech prostor umožnil půdorys při dvorním průčelí protažený o výrazný rizalit s balkóny. V dispozici směrem do dvora byla vložena kuchyň, pokoj pro služku a další utilitární prostory včetně schodiště. Oproti tomu převážná většina soudobých nájemních domů měla třítraktovou dispozici s předsíní a hygienickými prostorami ve střední části.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, září 2021

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Uliční fasádu domů na Rašínově nábřeží zdobí střídmá štuková výzdoba, s rostlinnými i geometrickými motivy, jemně zdůrazněná reliéfními plastikami dívčích tváří. Střední arkýřová osa vrcholí kupolí s kovovou zeměkoulí.

Okolní zástavba

Na protilehlé straně bloku, v Gorazdově ulici, stojí několik secesních domů s bohatě zdobenými průčelími. Domy č.p. 1995, 1996 a 1983, postavené stavitelem Janem Petrákem v letech 1905−1908, se vyznačují pestrou skladbou secesních „stylových“ motivů: stylizované rostlinné motivy zachycené v plastické podobě na omítce i na kovových prvcích, sochařská výzdoba, monumentální nástěnná malba, zvlněné římsy. V tomto případě však průčelí „neprorůstají“ s vnitřní dispozicí domu, výzdobné, ale i konstrukční tvarové prvky jsou na fasádách spíše dekorativně poskládané. Dva domy, postavené Vácslavem Havlem na Rašínově nábřeží, však z řady secesních činžovních domů vybočují. Důraz na estetické konstrukční řešení průčelí, vycházející z potřeby vnitřní dispozice, předznamenává i směr poválečného architektonického vývoje. Při dálkovém pohledu přes řeku na blok domů pak můžeme ocenit harmonii a vyváženou skladbu celé nábřežní fronty. Řadu historizujících neorenesančních a ve svém výrazu trochu „unuděných“ domů, příjemně narušuje otevřená velkorysá secese. Vše završuje a akcentuje elegantní a osobitý Tančící dům.  

Další informace: Dům U Dvou tisíc