Vycházka - Druhá světová válka v ulicích Prahy 2

Územím dnešní Prahy 2 procházely dějiny opakovaně. Nejinak tomu bylo v případě druhé světové války, nejtragičtějšího konfliktu v dějinách. Od ukončení války v květnu 2020 uplynulo 75 let. Pojďme si připomenout nejvýznamnější místa a události Prahy 2, které se k období války vztahují.

Sdílet

ÚVOD

Druhá světová válka byl dosud největší ozbrojený konflikt v dějinách lidstva, který stál život asi 60 milionů lidí včetně civilního obyvatelstva (v Československu asi 360 tis.). Válka zasáhla skutečně celý svět, bojovalo se ve všech oceánech a na všech obydlených kontinentech. Válečné období bylo těžké i pro Čechy a Prahu. Hned po německé okupaci byl Hitlerem v Praze 16. března 1939 v Praze vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Konec války v naší zemi je spjatý s  povstáním na začátku května, po dobytí Berlína a smrti Hitlera. Dne 5. května vypuklo povstání i v Praze. Jeho součástí byly boje o rozhlas, jehož hlášením povstání začalo. Oficiální konec války v Evropě nastal kapitulací Německa 8. května 1945 (Japonsko kapitulovalo až 2. září po svržení atomových bomb v srpnu). Do Pražského povstání se na straně Pražanů zapojily i jednotky Ruské osvobozenecké armády (ROA), označované též jako vlasovci. Jednotky tvořili převážně ruští zajatci a byly původně součástí německého wehrmachtu. Rudá armáda vstoupila do Prahy 9. května.. 

Na území Prahy 2 se za války odehrávaly události, které se zapsaly do dějin celé země. V ulicích jsou desítky pamětních desek, pomníčků či kamenů zmizelých (Stolpersteine). Připomínají odvážné a statečné lidi, kteří zaplatili životem za své činy či za svůj původ. Připomeňme si však na několika vybraných místech ty nejvýznamnější události z válečných let – demonstrace v říjnu 1939 a smrt studenta Jana Opletala, Heydrichiádu a oběti nejen z řad hrdinných parašutistů v roce 1942, tragický spojenecký nálet na Prahu v únoru 1945, holokaust a vyvražďování židovského obyvatelstva v letech 1941 – 1945 a samozřejmě i konec války spojený s Pražským povstáním a boji o Český rozhlas v květnu 1945.

Další informace viz ZASTÁVKY. Rozklikněte si je v seznamu pod mapou. 

Celková vzdálenost:
Sbalit všeRozbalit vše

Zastávka 1: Demonstrace proti nacistické okupaci, říjen – listopad 1939

V Praze se konaly u příležitosti 21. výročí vzniku republiky dne 28. října 1939 protinacistické demonstrace. Po vytlačení demonstrantů z Václavského náměstí došlo v Žitné ulici ke střelbě. Byl zastřelen Václav Sedláček a smrtelně zraněn student Jan Opletal, student medicíny z Hlávkovy koleje, který zraněním podlehl ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí 11. listopadu. Rozloučení akademické obce s Janem Opletalem se 15. listopadu na Albertově, odkud byla rakev převezena na nádraží a odeslána nMoravu. Opět vypukly protinacistické nepokoje, které byly potlačeny. Došlo k zatýkání. Dne 17. listopadu bylo popraveno 9 představitelů studentského hnutí a byly uzavřeny vysoké školy. Zhruba 1200 studentů bylo deportováno do koncentračního tábora. V roce 1941 byl na pmátku těchto událostí v Londýně vyhlášen 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva.

Zastávka 2: Operace Anthropoid a Heydrichiáda, 1942

Operace Anthropoid byl krycí název pro parašutistický výsadek vojáků československé exilové armády Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří byli s dalšími výsadkovými skupinami postupně z Velké Británie vysazováni na území protektorátu. Hlavním cílem byl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, k němuž došlo 27. května 1942. Nacisté po atentátu rozpoutali teror. Posledním z úkrytů parašutistů byl kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde po vyzrazení 18. června 1942 zahynuli v boji s německou přesilou. V kryptě kostela je dnes Národní památník hrdnů Heydrichiády. Nad okny krypty v Resslově ulici událost připomíná památník výsadkářům i obětem z řad duchovních. Na terase kostela se nachází pomník se jmény spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků popravených v Mauthausenu. V ulicích Prahy 2 je pak řada dalších připomínek obětí Heydrichiády

Další informace najdete v publikaci Heydrichiáda v ulicích Prahy 2 (J. Čvančara, V. Janík).

Zastávka 3: Tragický nálet na Prahu, únor 1945

Prahu postihla za druhé světové války tři bombardování americkými vzdušnými silami. Nejtragičtější bylo 14. února 1945, na Popeleční středu, k němuž došlo patrně chybou v navigaci při bombardování Drážďan. Obyvatelé přivyklí na časté plané poplachy byli zaskočeni. Při náletu bylo v pásmu od Radlic přes Nové Město, Vinohrady až k Žižkovu shozeno přes 150 tun trhavin. Bylo zabito 701 lidí. Mezi obětmi byli i manželé Vlasta a Otakar Štáflovi nebo Eva Ladová, dcera Josefa Lady. Počet zraněných osob dosáhl výše 1184. Nejhůře byly postiženy Vinohrady, kde nálet srovnal se zemí 21 domů, 41 poškodil velmi těžce a další těžce. Na Novém Městě bylo 21 domů zničeno úplně, 33 bylo velmi těžce poškozeno a další těžce. Zasaženy poničeny byly i významné stavby jako Emauzský klášter, Faustův dům, vinohradská synagoga v Sázavské ulici, vila Moritze Gröbeho a další. Na místě zasaženého a strženého domu na rohu Ressolvy ulice a nábřeží vyrostl až v 90. letech Tančící dům. Tragickou událost a její oběti připomíná pamětní deska na fasádě Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí, instalovaná městskou částí Praha 2 a VFN k 70. výročí události. Praha 2 vydala rovněž vzpomínkovou publikaci Popel popeleční středy.

Zastávka 4: Odboj, další odvážní a oběti, 1939-1945

Vedle odboje organizovaného exilovou vládou v Londýně, se formoval rovněž odboj domácí. Významnou postavou byl například generál Alois Eliáš, který se podílel na formování domácího protiněmeckého odboje a spolupracoval s exilovou vládou. Zapojil se do podzemní vojenské organizace Obrana národa a spolupracoval i s odbojovými skupinami  Politickým ústředím a s Petičním výborem Věrni zůstaneme. V období heydrichiády byl však zatčen a 19. června 1942 popraven. Od roku 2005 je čestným občanem Prahy 2 (in memoriam). Připomíná jej pamětní deska na rodném domě ve Francouzské 36 i v budově vinohradského Sokola, jehož byl členem. Památce odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme, která se hlásila k odkazu prezidenta T. G. Masaryka, je věnována pamětní deska na domě A. Pollertové (popravena 1945) v ulici Anny Letenské.

Odvážných lidí, kteří se nějak zapojili do odboje (včetně pomoci přarašutistům při heydrichiádě) bylo více. Stejně tak obětí nacismu. V Praze 2 najdeme desítky pamětních desek a jiných připomínek bojovníků proti nacismu i obětí nacismu (včetně kamenů zmizelých, zmíněných u další zastávky. Některé desky a pomníčky obsahují větší množství jmen. Za jejich vznikem stojí často profesní kolegové (policisté, lékaři aj.), spoluzaměstnanci,sousedé. 

Mezi odvážné muže patří nepochybně i Sir. Nocholas Winton, který sice nebyl odbojářem, ale pomáhal jinak. Jeho čin, kdy v roce 1939 zachránil 669 židovských díky vlakovým transportům vypraveným z Hlavního nádraží se zapsal do dějin.  

Zastávka 5: Holokaust, 1941-1945

Holokaust neboli Šoa byla nacistická politika systematického pronásledování a hromadného vyvražďování, především osob židovské národnosti (v nacistické terminologii "konečného řešení židovské otázky“).  Tato politika se tragicky dotkla i početné židovské komunity v Praze 2, zejména na Vinohradech. Židům byla postupně odnímána práva, museli nosit označení žlutou hvězdou, byl jim zabavován majetek a byli deportováni do koncentračních táborů. Nejprve do Terezína, odtud pak do vyhlazovacích táborů. Židovská obec zřizovala pro zbídačelou populaci nemocnice i sirotčince. Útulek pro sirotky byl do roku 1943 mj. i v dnes již neexistující Vinohradské synagoze, kde působila vychovatelka Hana Epsteinová. Byly vyvražděny zhruba dvě třetiny židů v Evropě. Jen v Mánesově ulici dosáhl počet obětí zhruba 820. Oběti holokaustu přiomínají tzv. kameny zmizelých (Stolpersteine), kovové destičky se jmény obětí v chodníku před domy jejich posledního bydliště. V Praze 2 je zhruba 50 takovýchto kamenů.

Zastávka 6: Pražské povstání a boj o rozhlas, květen 1945

Boj o rozhlas byl součástí Pražského povstání, které vypuklo právě po vysílání Českého rozhlasu. Dne 5. května v ranních hodinách pronesl do éteru hlasatel Zdeněk Mančal památnou větu „je právě sechs hodin“. Začalo vysílání v češtině, hrály se zakázané české písně, byla vyvěšena česká a americká vlajka (další kvůli kultometné palbě nikoliv).  Němci se pokusili rozhlas obsadit a ovládnout. Vypukly boje, do kterých se zapojili četníci, vládní vojáci i civilní obyvatelstvo. Bojovalo se o každý metr v rozhlase, na Vinohradské (tehdy Schwerinově), ale i v okolí. Stavěly se barikády. Večer Němci kapitulovali, ale druhý den se pokusili rozhlas dobýt znovu. 6. května nasadili tanky, střelbu z kanonů z pancéřového vlaku na hlavním nádraží, pokračovala kulometná palba ze školy. V podvečerních hodinách svrhli na rozhlas čtvrtunovou pumu. Te jej významně poškodila. Rozhlasáci přemístili vysílání do Husova sboru (u Vinohradské vodárny). 7. května začala povstalcům docházet munice, ale podařilo se s pomocí dvou britských vojáků vyjednat kapitulaci německé posádky ve škole Na Smetance a zároveň získat další munici. Bojovalo se i 8. května, Němci byli odraženi, rozhlas vysílal dále z Husova sboru. Boje skončily definitivně až příchodem Rudé armády 9. května. Týž den večer bylo obnoveno vysílání z budovy na Vinohradské.

V bojích o rozhlas a v blízkosti rozhlasu padlo 127 povstalců. Těžké chvíle a oběti připomíná řada pamětních desek. Nejen na budově rozhlasu, kde se každoročně koná pietní akt, ale i množství dalších pamětních desek obětem bojů v okolí rozhlasu i jinde v Praze 2.


Odkazy a literatura:
Heydrichiáda v ulicích Prahy 2. J. Čvančara, V. Janík. MČ Praha 2, 2017
Popel Popeleční středy. Red. Kateřina Veselá. MČ Praha 2, 2020
Stopy židovské přítomnosti v Praze 2 (Martin Šmok a kol.). MĆ Praha 2, 2015
Datum poslední aktualizace: 18.5.2020 0:15
Datum vytvoření: 2.5.2020 20:58