klášter Emauzy

Klášter Benediktinů Na Slovanech s kostelem P. Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa (Nové Město)

Emauzské opatství

Emauzské opatství bylo slavnostně založeno Karlem IV. jako součást Nového města pražského. Ve své době vynikalo především svou ojedinělou návazností na cyrilometodějskou a sázavskou tradici slovanské liturgie. Gotický kostel prošel v průběhu let barokizací, následně v 80. letech 19. století také důslednou regotizací. Koncem druhé světové války byl poškozen bombardováním spojenců. Dnešní podobu typickou Černého dvouvěžovým průčelí získal v letech 1964–1968.

Události

Založení kláštera 21.11.1347

Emauzský klášter byl založen 21. listopadu 1347 českým králem a římským císařem Karlem IV. Lucemburským při kostele sv. Kosmy a Damiána pro řád slovanských benediktinů. Stalo se tak na základě privilegia z 9. května 1346 uděleného papežem Klementem VI.

Zasvěcení nového klášterního kostela 29.3.1372

Karel IV. založil kvůli zvětšení kapacity v roce 1371 nový klášterní kostel zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi. Zasvěcení chrámu a kláštera vykonal o Velikonocích 29. března 1372 pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi za účasti Karla IV. a jeho syna Václava IV., dvou říšských kurfiřtů a několika biskupů. 

Doplňkové informace

Betlém v kostele P. Marie a slovanských patronů (Emauzy)

Betlém je typickou ukázku beuronské umělecké školy. Na přelomu 19. a 20. století jej vyrobili bratři Benitius, Gabhardus a Robert, členové zdejší komunity. Figury byly provedeny kombinovanou technikou a kašírovány. U Pražané byly tyto jesle velmi oblíbeny a hojně je navštěvovali. Betlém nebyl při bombardování na konci války zničen jako chrám, pouze se některé figury ztratily. Po roce 1948 byl betlém uschován ve strahovském klášteře, kde byl o Vánocích stavěn. V roce 2002 byl do Emauz vrácen a od znovuotevření kostela v roce 2003 je zde opět vystavován. Betlém s postavami v téměř životní velikosti má dvě varianty. První varianta s pastýři je vystavena od Božího hodu vánočního do slavnosti Zjevení Páně. Malého Ježíše v jeslích adorují vkleče Panna Maria a sv. Josef. O slavnosti Zjevení Páně jsou figury vyměněny a přidávají se tři králové. Panna Maria sedí a malého Ježíše má na klíně, zatímco Josef stojí po jejich boku. Zdejší benediktini sestavili kolem roku 1905 Emauzskou liturgickou hru vánoční – zpívané pásmo z latinských liturgických textů s chorálními nápěvy. Od roku 2004 je tato hra opět každoročně zpívána u emauzského betlému. 

Betlém, Emauzy
Betlém, Emauzy, detail
Betlém, Emauzy, anděl
Betlém, Emauzy, P. Maria s Ježíškem

Historie

Za nezvyklou fundací benediktinského kláštera v centru nově zakládaného města, koncipovaného jakožto hlavní město Svaté říše římské a nový Jeruzalém, byl skryt záměr Karla IV. navázat na slavnou tradici cyrilometodějskou a sázavskou, legalizovat slovanský liturgický jazyk, demonstrovat vůli k odstranění rozkolu východní a západní církve.
Potvrzuje to mimo jiné původní název kláštera Na Slovanech a zasvěcení jeho kostela ke cti P. Marie, sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa. Kostel byl slavnostně vysvěcen na Velikonoční pondělí roku 1372 arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. Husité klášter ani jeho knihovnu nezničili, protože až do roku 1592 se hlásil k utrakvismu. Po rekatolizaci zde v letech 1635–1871 sídlili španělští–montserratští benediktini, kteří kostel i klášter postupně přestavovali a nově zařizovali.

Roku 1880 přišli do Emauz benediktini přísné observance z jihoněmeckého Beuronu, kteří v souladu se svými zásadami nahradili veškeré barokní úpravy důslednou regotizací za účasti vlastních řádových umělců. Po roce 1919 dostali Emauzy zpět čeští benediktini, kteří zde obnovili slovanské bohoslužby.

Za války obsadil klášter pozemkový úřad a německý Červený kříž, mnozí z mnichů zahynuli v koncentračních táborech.

Popis

Jedná se o typ trojlodní haly střídmého slohu. Ambit byl po roce 1365 opatřen výjimečným typologickým freskovým cyklem za účasti dvorských malířů, působících předtím na Karlštejně.

V době rekatolizace valbovou střechu nahradila stupňovitá trojdílná, přibyly dvě západní věže a štít mezi nimi s mariánskou sochou, do lodi byla vestavěna kaple Božího hrobu a nové monumentální oltáře, interiér vymalován, zřízena nová brána. Emauzy se staly též centrem šíření kultu P. Marie Montserratské. Za polyhistora Juana Caramuela z Lobkowicz (převorem 1647–1658) byl na místě románského kostela Kosmy a Damiána postaven barokní kostelík, zachovaný dodnes.

Po příchodu mnichů z Beuronu v 80. letech 19. století střechy získaly gotický ráz, v interiéru kostela nahradili mniši barokní mobiliář pseudogotickým, stěny pokryli beuronskou malbou, kombinující vegetabilní dekor s figurálními výjevy převážně že života sv. Benedikta.

V letech 1929–1930 byla před západní průčelí kostela a kláštera umístěna dvě nová křídla podle projektu Bohumila Hypšmana, která uzavřela druhé nádvoří kláštera a navázala pohledově na urbanistickou osu začínající na nábřeží a končící dominantou kostela s klášterem. Poté, co dne 14. února 1945 Emauzský klášter zasáhlo bombardování a velmi jej poškodilo, nikdo jistě nepředpokládal, že zde vznikne mimořádné dílo jak z hlediska samotné architektury, tak z hlediska spojení „nového“ se „starým.“ Zničené novogotické věže kostela Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů nahradila skořepinová křídla, zakončená pozlacenými hroty. Věže, ve svém průniku evokující lomený oblouk, jsou 32 m vysoké a tvoří je 40 cm silná betonová skořepina. Návrh vzešel z architektonické soutěže, kterou vyhrál Gočárův žák František Maria Černý. Plány, podepsané Černým a statikem Vladimírem Kamberským, schválil úřad Prahy 2 roku 1966 a jsou popsány jako „Dostavba dominanty Emauz.“ Kolaudace proběhla v říjnu roku 1969 a od té doby věže tvoří neodmyslitelnou část panoramatu Nového Města pražského.

Součástí areálu je i klášterní zahrada benediktinů. Pod klášterem je malý parčík Na Moráni.

Další podrobnosti v publikaci vydané MČ Praha 2: Kostel Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů v Emauzích (PDF) 

Galerie: 
4b_Emauzy před regotizací_Vlcek 05b
F. B. Werner, Emauzský klášter od jihu, 2. polovina 18. století (převzato z UPP Nové Město)
Freska, Emauzy
Chodba ambit, Emauzy
Klenba kláštera, Emauzy
Pohled na chrám P. Marie a Emauzský klášter před regotizací (MMP)
Věže emauzského kláštera
Věže
Katastrální území

UMÍSTĚNÍ: Vyšehradská 320/49, Praha 2-Nové Město

STAVITEL: František Maria Černý, Vladimír Kamberský

VÝSTAVBA: 1346–1348, po 1365, 1635–1871, po 1880, 1964–1968

Adresa
Vyšehradská 49
Praha 2
Česká republika
50° 4' 19.9596" N, 14° 25' 4.4364" E
Štítky: 
Odkazy a literatura:
Kolektiv autorů, Slavné stavby Prahy 2, FOIBOS BOOKS, s. 50–53, Praha 2011.
Emanuel Poche-Jan Krofta, Na Slovanech. Stavební a umělecký vývoj pražského kláštera, Praha 1956.
Benešovská, Klára-Kubínová Kateřina ed., Emauzy. Benediktinský klášter Na Slovanech v srdci Prahy, Praha 2007.
Jáchym D. Zítek, Stručné dějiny emauzského opatství v Praze a soupis uměleckohistorické literatury v knihovně opatství, Praha 2007.
Datum poslední aktualizace: 17.5.2022 3:48
Datum vytvoření: 30.7.2018 11:11

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?