Vladimír Petřek (Nové Město)

Vladimír Petřek se narodil v létě roku 1908 v Hodolanech u Olomouce Josefovi a Marii, rozené Peřinové. Jeho otec byl učitelem, sokolem, vlastencem a zastáncem samostatného československého státu. Matka pocházela z učitelské rodiny a Vladimír byl jejím druhorozeným dítětem, kterému nakonec přibylo ještě dalších osm sourozenců.

Po absolvování obecné školy nastoupil v roce 1918 na pětileté studium na olomouckém gymnáziu. Díky rodinnému příteli biskupu Gorazdovi se mu naskytla příležitost studovat bohosloví v Srbsku. V letech 1923 až 1928 studoval a státním královském bohosloveckém semináři sv. Sávy ve Sremských Karlovcích (město severovýchodně od Bělehradu). Jeho zahraniční studia následně pokračovala na pravoslavné teologické fakultě v Bělehradu.

Toto heslo se nachází na herní trase Anthropoid v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Do Československa se Petřek vrátil v roce 1933, aby mohl vykonat základní vojenskou službu. Povolán byl do Kroměříže, kde o něj díky jeho znalosti jihoslovanských jazyků projevili trvalý zájem. Petřek však odmítl, neboť armádní kariéra pro něj představovala rozpor s jeho pacifistickým přesvědčením a s křesťanským učením o lásce k bližnímu svému.

Ještě před tím, než nastoupil vojenskou službu, poznal svou budoucí manželku – Jiřinu Reinlovou. Tu si v prosinci 1934 vzal a krátce poté byl biskupem Gorazdem vysvěcen na kněze v  chrámu sv. Cyrila a Metoděje na Novém městě. Od začátku roku 1935 ho eparchiální rada ustanovila pomocným duchovním v pravoslavné církevní obci v Praze.

Petřekovo pražské působení se v této zatím poklidné době vyznačovalo aktivitou mezi věřícími – podílel se na konání bohoslužeb pro jihoslovanskou kolonii, vyučoval náboženství, přednášel, věnoval se členům Besedy mládeže a jezdil do vzdálenějších obcí. V roce 1937 se Petřek rozhodl pro odloučené manželství, což později zachránilo život jeho manželce a dceři, a v témže roce dokončil obhajobu své disertační práce na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze.

Od roku 1938 se Petřek zapojil do protinacistického odboje. Spolu s farářem Aloisem Čiklem až do roku 1941 vystavili křestní listy více než stovce Židů, kteří tak mohli vycestovat za hranice. Těsně před atentátem na Heydricha roku 1942 (27. května) přišel za Petřekem Jan Sonnevend (předseda sboru starších pravoslavné církve při chrámu svatých Cyrila a Metoděje) s žádostí o ukrytí dobrých Čechů (parašutistů). Petřek souhlasil a informoval faráře Čikla, zanedlouho poté byl úkryt využit sedmi muži, mezi nimiž byl i Josef Gabčík a Jan Kubiš. Biskup Gorazd byl o přítomnosti parašutistů informován až 11.  června 1942.

Díky zradě Karla Čurdy gestapo odhalilo úkryt parašutistů a již v brzkých ranních hodinách 18. června 1942 si přišlo pro Vladimíra Petřeka do jeho pražského bytu. Po vyslýchání a mučení v Petschkově paláci byl převezen ke kryptě, kde byl donucen promluvit k parašutistům a vyzvat je, aby se vzdali.

Veřejný proces se čtyřmi představiteli pravoslavné církve (mj. biskupem Gorazdem, Aloisem Čiklem a Janem Sonnevendem) proběhl na počátku září 1942, předcházela mu mohutná propagandistická kampaň. Všichni čtyři byli odsouzeni k trestu smrti. Petřek byl popraven 5. září. Represe se však dotkly i jeho rodiny, v koncentračním táboře zahynuli tři jeho sourozenci a oba rodiče.

Vladimír Petřek má pamětní obraz v chrámu sv. Cyrila a Metoděje a zároveň je jeho jméno uvedeno na pamětní desce odbojové skupiny PVVZ v ulici Anny Letenské na Vinohradech.