Adolf Kajpr

Adolf Kajpr se narodil v roce 1902 v Hředlích u Žebráku Adolfovi a Anně Kajprovým. Rodina původně pocházela z Bratronic (vesnice nedaleko Kladna). Kajprova matka zemřela v roce 1905 na rakovinu, jeho otec se proto rozhodl vrátit se s Adolfem a jeho starším bratrem Josefem do Bratronic. Záhy však na konci roku 1906 zemřel i on. Poručníkem bratrů se stal jejich strýc Josef Kajpr, avšak faktické zázemí jim poskytla v Bratronicích jejich zbožná a přísná teta Klára, provdaná Bůžková.

Své dospívání v rodině tety Kláry prožil ve venkovském prostředí sociálně chudých lidí. Jako malý rád četl, a o své nově nabité poznatky se chtěl vždy podělit se svým okolím. Školu (dvoutřídku) ukončil v roce 1916 a pak chvíli pracoval jako nádeník pro bratronické sedláky. Na radu tety Kláry se však později šel učit ševcem, nakonec ale přešel k mlynářskému řemeslu.

Na Roučmídově mlýně setrval patrně až do roku 1924. Tam se potkal se svobodným bratrem mlynářky, jenž byl středoškolským učitelem v Praze. Všiml si, jak je Adolf vnímavý a bystrý, a začal jej příležitostně vyučovat, zejména ho učil latině a debatoval s ním o aktuálních tématech. Tato setkávání a osobnost středoškolského profesora byly pravděpodobně impulsem, proč se Kajpr rozhodl pokračovat ve svém vzdělávání. Po ukončení vojenské služby, kterou absolvoval v letech 1924 až 1926, nastoupil do pražského arcibiskupského gymnázia se záměrem stát se knězem.

Díky své houževnatosti a talentovanosti se mu podařilo složit postupové zkoušky a nastoupil rovnou do kvinty. V létě 1928 vstoupil do noviciátu k jezuitům na Velehradě, kde soukromě absolvoval septimu a oktávu. Do Prahy se vrátil na jaře 1930, aby dostudoval – maturitu složil úspěšně v září. První řeholní sliby složil v srpnu 1930 na Velehradě. Po své maturitě byl vyslán do Belgie, kde dva roky studoval filozofii. Poté se přesunul za studiem do Innsbrucku a po čtyři léta studoval teologii, tam byl také v roce 1935 vysvěcen na kněze. Po svých zahraničních studií se vrátil do Prahy.

Probační (zkušební) rok strávil Adolf ve Francii – v klášteře Paray-le-Monial v jižní části Burgundska pobýval mezi lety 1936 až 1937. Toto místo spojené s úctou k Božskému srdci Páně jej pravděpodobně výrazně ovlivnilo. Po jeho návratu do Prahy začal působit v  kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí. Dostal postupně na starost časopis Posel Božského srdce Páně, který redigoval v letech 1937–1941, a časopisy Katolík, Obrození a Dorost. Rovněž se věnoval kazatelské činnosti, působil jako rádce Sdružení katolické mládeže a až do roku 1941 učil filozofii na arcibiskupském učilišti v Dolních Břežanech. Tam se nejspíše poprvé setkal s pozdějším arcibiskupem pražským a kardinálem Josefem Beranem.

Adolf Kajpr byl v březnu 1941 zatčen. Důvodem byla pravděpodobně jeho novinářská a kazatelská činnost, během níž se nebál kriticky stavět k rétorice nacistického režimu. Kvůli protistátnímu obsahu bylo postupně zakázáno vydávání všech tiskovin, na nichž se Kajpr podílel, on však s vydáváním časopisů pokračoval. Po svém zatčení skončil ve vězení na Pankráci a poté v Terezíně, následně byl na podzim roku 1941 převezen do koncentračního tábora Mauthausen a v květnu 1942 do tábora Dachau, kde se potkal opět s Josefem Beranem a kde přežil do osvobození.

Adolf Kajpr se nejvíce proslavil svým poválečným působením. Do Prahy se vrátil v květnu 1945. V srpnu složil čtvrtý „nejvyšší“ řádový slib a stal se tzv. profesorem TJ. Po svém návratu obnovil vydávání periodika Dorost (věstník Sdružení katolické mládeže v Čechách), které mělo oslovovat mladé aktuálními tématy. Jeho vedení následně po chvíli zanechal kolegům proto, aby se naplno mohl věnovat obnovenému časopisu Katolík, ten vycházel až do února 1948. Kajpr pozvedl tento časopis svým vedením na katolický hlas pro vzdělanější vrstvy a soustředil kolem jeho redakce katolické intelektuály. V tomto období ho již sledovala StB.

Adolf Kajpr byl StB zatčen 14. března 1950 v pražské rezidenci u sv. Ignáce. Důvodem byly „štvavé“ články proti lidově demokratickému zřízení, „rozvratné“ homilie a „špionáž“ ve prospěch Vatikánu. Kajpr byl následně souzen v procesu s dalšími členy řeholníků, jednalo se vlastně o náhradní proces. Původně byl totiž připravován dehonestující monstrproces s číhošťským farářem Toufarem, který však zemřel na konci února 1950. Komunisté se proto zaměřili na představitele řeholí.

Připravenost celé akce dosvědčuje i to, že pouhé dva týdny po zatčení začal soudní řízení. To znamená, že během tak krátké doby proběhly všechny procesní věci – podání trestního oznámení, výslechy, vypracování žaloby. Bylo tak předem jasné, že obvinění nemají proti komunistickému režimu šanci. Soud rozsudek vynesl 5. dubna 1950, pátek Kajpr byl odsouzen na dvanáct roků těžkého žaláře. Jen o necelé dva týdny později spustili komunisté Akci K, která byla zaměřena proti klášterům a mužským řeholím.

Otec Kajpr byl nejprve vězněn ve Valdicích u Jičína, poté byl roku 1952 převezen do Leopoldova. V této věznici byli režimem postupně internování perzekuovaní kněží z celé republiky. V roce 1960 vyhlásil prezident rozsáhlou amnestii, té se však Kajpr nedožil. Dne 17. září 1959 zemřel ve své cele na následky srdečního záchvatu. Vydání jeho ostatkům příbuzným bylo Ministerstvem vnitra zamítnuto, zprvu byl pohřben v Leopoldově. Až v roce 1968 byly jeho ostatky přeneseny do řádové hrobky jezuitského řádu na Vyšehradě.

Již od Kajprovi smrti se ozývaly hlasy, které volaly po jeho blahořečení. Jeho význam mu přiznal i sám papež Jan Pavel II., když o něm v roce 1997 prohlásil, že představuje jednoho z řeholníků, kteří dokázali i v podmínkách nacistických koncentračních táborů a vězení dávat „příklad velké důstojnosti životem křesťanských ctností“. Beatifikační proces Adolfa Kajpra byl zahájen v roce 2017.

Páter Adolf Kajpr má svou pamětní desku v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí.